¹Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

¹¶ E Ihowa, e te Atua, e te Kairapu utu; e te Atua, e te Kairapu utu, tiaho mai.

²Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

²E ara, e te Kaiwhakawa o te whenua: hoatu te utu e rite ana ki te hunga whakakake.

³Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

³Kia pehea te roa, e Ihowa, o te hunga kino nei, kia pehea te roa o te hunga kino e whakamanamana ana?

⁴Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

⁴Kei te korero whakatu ratou, kei te korero whakahi: kei te korero whakapehapeha ki a ratou nga kaimahi katoa i te kino.

⁵Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

⁵Mongamonga noa tau iwi i a ratou, e Ihowa: e tukinotia ana e ratou tou kainga tupu.

⁶Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

⁶E patua ana e ratou te pouaru, te manene: e kohuru ana i te pani.

⁷Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

⁷A e mea ana, E kore a Ihowa e kite; e kore e maharatia e te Atua o Hakopa.

⁸Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

⁸Kia matau, e nga poauau o te iwi: a hea ano koutou whai mahara ai, e nga kuware?

⁹Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

⁹Ko te kaiwhakato o te taringa, e kore ranei ia e rongo? Ko te kaihanga o te kanohi, e kore ianei ia e kite?

¹⁰Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

¹⁰Ko te kaipapaki o nga iwi e kore ranei ia e papaki, ara ko te kaiwhakaako nei i te tangata kia mohio?

¹¹Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

¹¹E matau ana a Ihowa ki nga whakaaro o te tangata, he mea teka noa.

¹²Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

¹²¶ Ka hari te tangata e pakia ana e koe, e Ihowa: e whakaakona ana i roto i tau ture;

¹³Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

¹³Kia marie ai tona ngakau i a koe i nga ra o te he, a keria noatia iho te poka mo te tangata kino.

¹⁴Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

¹⁴E kore hoki a Ihowa e panga i tana iwi, e kore ano e whakarere i tona kainga tupu.

¹⁵Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

¹⁵Engari e hoki te whakawa ki te tika: a e arumia e nga tangata ngakau tika katoa.

¹⁶Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

¹⁶Ko wai toku hei whakatika ake ki te hunga kino? Ko wai toku hei tu ake ki nga kaimahi i te hara?

¹⁷Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

¹⁷Mehemea kaua a Ihowa hei awhina moku, penei kua noho kupukore noa atu toku wairua.

¹⁸Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

¹⁸I taku meatanga, Ka paheke toku waewae; na tau mahi tohu, e Ihowa, ahau i tautoko ake.

¹⁹Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

¹⁹I oku whakaaronga maha i roto i toku ngakau ko au whakamarie toku oranga ngakau.

²⁰Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

²⁰Tera ranei e whakahoa ki a koe te torona o te kino, e whakatakoto nei i te mahi nanakia hei ture?

²¹Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

²¹Kei te whakahuihui ratou ki te poke i te wairua o te tangata tika, e mea ana kia heke te toto harakore.

²²Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

²²Ko Ihowa ia toku pa teko: ko toku Atua hei kohatu piringa moku.

²³Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.

²³A nana i whakahoki to ratou kino ki runga ki a ratou, a tera ia e whakangaro i a ratou i roto i o ratou kino: ma Ihowa, ma to tatou Atua ratou e whakangaro.