¹Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zřízené jsou.

¹¶ Kia ngohengohe nga wairua katoa ki nga mana nunui. Kahore hoki he mana, no te Atua anake: ko nga mana o tenei wa he mea whakarite na te Atua.

²A protož, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení dobudou.

²Na, ki te whakakeke tetahi ki te mana, e whakakeke ana ia ki ta te Atua i whakarite ai: a ko te mea hoki mo te hunga e whakakeke ana, he whakatau he.

³Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.

³Ehara hoki nga rangatira i te whakawehi mo nga mahi pai, engari mo nga mahi kino. E mea ana koe kia kaua e wehi i te mana? meatia te pai, a he whakamoemiti tana e homai ai ki a koe:

⁴Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zuřivý nad tím, kdož zle činí.

⁴He minita hoki ia na te Atua ki a koe mo te pai. Tena ki te mahi koe i te kino, e wehi ra; ehara hoki tana i te mau noa i te hoari: he minita hoki ia na te Atua, he kairapu utu mo te riri ki te kaimahi i te kino.

⁵A protož musejíť vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.

⁵Koia i takoto ai te tikanga kia ngohengohe koutou, ehara i te mea he whakaaro kau ki te riri, engari ki ta te hinengaro ano hoki.

⁶Nebo proto i daň dáváte, poněvadž služebníci Boží jsou, pilnou práci o to vedouce.

⁶Na konei hoki koutou i hoatu ai i te takoha: he minita hoki ratou na te Atua, he hunga hoki e mau tonu ana ki tenei mea pu ano.

⁷Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.

⁷¶ Hoatu nga mea i tika ki te katoa: he takoha tangata ki te tangata i tika ai te takoha tangata; he takoha taonga ki te tangata i tika ai te takoha taonga; he wehi ki te tangata i tika ai te wehi; he honore ki te tangata i tika ai te honore.

⁸Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil,

⁸Kaua e nama ki tetahi, ko te aroha anake o tetahi ki tetahi; ko te tangata hoki e aroha ana ki tona hoa tata, kua whakaritea e ia te ture.

⁹Poněvadž to přikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jest-li které jiné přikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

⁹Ko tenei hoki, Kaua e puremu, Kaua e patu tangata, Kaua e tahae, Kaua e hiahia ki ta te tangata; a ki te mea tera atu ano tetahi kupu ako, ka whakarapopototia ki roto ki tenei kupu, ara, Kia aroha ki tou hoa tata, ano ko koe.

¹⁰Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost Zákona jestiť láska.

¹⁰E kore te aroha e kino ki tona hoa; no reira ko te aroha te whakaritenga o te ture.

¹¹A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. (Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.)

¹¹¶ Tenei ano hoki tetahi, e mohio ana tatou ki te taima, kua taka noa ake tenei te wa e ara ake ai koutou i te moe: kua tata ke hoki inaianei to tatou whakaoranga i to te wa i whakapono tuatahi ai tatou.

¹²Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.

¹²Kua aua atu te po, ka tata te ao: mo konei ra kia whakarerea e tatou nga mahi o te pouri, kia kakahuria iho nga kakahu whawhai o te marama.

¹³Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti,

¹³Kia pai ta tatou haere, kia rite ki to te awatea: kauaka i nga kakainga, i nga haurangitanga, kaua i te puremu, i nga hiahia taikaha, kaua i te ngangau, i te hae.

¹⁴Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo k vyplňování žádostí jeho.

¹⁴Engari kakahuria iho te Ariki, a Ihu Karaiti, kaua hoki e whakaaroa wawetia te kikokiko kia mahia ko ona hiahia.