1Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
1¶ Nana, he ataahua koe, e toku hoa; nana, he ataahua koe; no nga kukupa ou kanohi i muri i tou arai: ko ou makawe, koia ano kei te kahui koati e takoto haere ana i te taha o Maunga Kireara.
2Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
2Ko ou niho, ano he kahui hipi uha katahi tonu ka oti te kutikuti, i haere mai i te horoi; rite katoa ratou i te mahanga, kahore hoki he mea pakoro i roto i a ratou.
3Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
3Ko ou ngutu, ano he aho ngangana, ahuareka ana tou mangai: rite tonu ki tetahi wahi o te pamekaranete ou rahirahinga i muri i tou arai.
4Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
4Rite tonu tou kaki ki te pourewa o Rawiri, he mea i hanga hei iringa mo nga patu, kei reira nei nga whakangungu rakau kotahi mano e iri ana, ko nga whakapuru tao katoa a te hunga marohirohi.
5Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.
5Ko ou u e rua rite tonu ki nga kuao e rua, he mahanga na nga anaterope, e kai ana i waenga i nga rengarenga.
6Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
6I te mea kiano i matao noa te ra, a kiano i rere noa nga atarangi, ka haere ahau ki te maunga maira, ki te pukepuke parakihe.
7Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
7He ataahua katoa koe, e toku hoa; kahore hoki ou koha.
8Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
8¶ Taua ka haere atu i Repanona, e toku hoa, taua atu i Repanona: matakitaki ai i te tihi o Amana, i te tihi o Heniri raua ko Heremona, i te nohoanga o nga raiona, i nga maunga o nga reparo.
9Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.
9Riro pu toku ngakau i a koe, e toku tuahine, e toku hoa: riro pu toku ngakau i tetahi o ou kanohi, i tetahi o nga mekameka whakapaipai o tou kaki.
10Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
10Ano te ataahua o tou aroha, e toku tuahine, e toku hoa! Ano te pai o tou aroha! nui atu i te waina: ko te kakara hoki o ou hinu, nui atu i nga kinaki kakara katoa.
11Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.
11He honi kei ou ngutu, e toku hoa, e maturuturu ana; he honi, he waiu kei raro i tou arero: ko te kakara hoki o ou kakahu, koia ano kei te kakara o Repanona!
12Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
12He kari kua oti te tutaki toku tuahine, toku hoa; he manawa whenua kua oti te papuni, he puna kua oti te hiri.
13Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
13Ko nga mea e wana ana i a koe he kari pamekaranete, he pai whakarere nga hua; he hena, he rakau nara,
14Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
14He nara, he hapirone, he karamu, he hinamona, me nga rakau parakihe katoa; he maira, he aroe, me nga mea nui katoa o nga kinaki kakara.
15Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
15¶ He puna koe no nga kari, he poka wai ora, he awa toto mai hoki no Repanona.
16Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.
16E ara, e te hauraro; haere mai hoki, e te tonga: pupuhi mai ki taku kari, kia rere ai nga kinaki kakara ki waho. Tukua taku e aroha nei kia haere mai ki tana kari, ki te kai i ana hua pai.