1Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
1സഹോദരന്മാരേ, അധികം ശിക്ഷാവിധിവരും എന്നു അറിഞ്ഞു നിങ്ങളില് അനേകര് ഉപദേഷ്ടാക്കന്മാര് ആകരുതു.
2V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.
2നാം എല്ലാവരും പലതിലും തെറ്റിപോകുന്നു; ഒരുത്തന് വാക്കില് തെറ്റാതിരുന്നാല് അവന് ശരീരത്തെ മുഴുവനും കടിഞ്ഞാണിട്ടു നടത്തുവാന് ശക്തനായി സല്ഗുണപൂര്ത്തിയുള്ള പുരുഷന് ആകുന്നു.
3An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
3കുതിരയെ അധീനമാക്കുവാന് വായില് കടിഞ്ഞാണ് ഇട്ടു അതിന്റെ ശരീരം മുഴുവനും തിരിക്കുന്നുവല്ലോ.
4An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
4കപ്പലും എത്ര വലിയതു ആയാലും കൊടുങ്കാറ്റടിച്ചു ഔടുന്നതായാലും അമരക്കാരന് ഏറ്റവും ചെറിയ ചുക്കാന് കൊണ്ടു തനിക്കു ബോധിച്ച ദിക്കിലേക്കു തിരിക്കുന്നു.
5Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
5അങ്ങനെ തന്നേ നാവും ചെറിയ അവയവം എങ്കിലും വളരെ വമ്പു പറയുന്നു. കുറഞ്ഞ തീ എത്ര വലിയ കാടു കത്തിക്കുന്നു;
6A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.
6നാവും ഒരു തീ തന്നേ; അതു നമ്മുടെ അംഗങ്ങളുടെ കൂട്ടത്തില് അനീതിലോകമായി ദേഹത്തെ മുഴുവന് മലിനമാക്കി ജീവചക്രത്തിന്നു തീ കൊളുത്തുകയും നരകത്താല് അതിന്നു തീ പിടിക്കയും ചെയ്യുന്നു.
7Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;
7മൃഗം, പക്ഷി, ഇഴജാതി, ജലജന്തു ഈവക എല്ലാം മനുഷ്യജാതിയോടു മരുങ്ങുന്നു, മരുങ്ങിയുമിരിക്കുന്നു.
8Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.
8നാവിനെയോ മനുഷ്യക്കാര്ക്കും മരുക്കാവതല്ല; അതു അടങ്ങാത്ത ദോഷം; മരണകരമായ വിഷം നിറഞ്ഞതു.
9Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
9അതിനാല് നാം കര്ത്താവും പിതാവുമായവനെ സ്തുതിക്കുന്നു; ദൈവത്തിന്റെ സാദൃശ്യത്തില് ഉണ്ടായ മനുഷ്യരെ അതിനാല് ശപിക്കുന്നു.
10Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
10ഒരു വായില്നിന്നു തന്നേ സ്തോത്രവും ശാപവും പുറപ്പെടുന്നു. സഹോദരന്മാരേ, ഇങ്ങനെ ആയിരിക്കുന്നതു യോഗ്യമല്ല.
11Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?
11ഉറവിന്റെ ഒരേ ദ്വാരത്തില്നിന്നു മധുരവും കൈപ്പുമുള്ള വെള്ളം പുറപ്പെട്ടു വരുമോ?
12Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.
12സഹോദരന്മാരേ, അത്തിവൃക്ഷം ഒലിവുപഴവും മുന്തിരിവള്ളി അത്തിപ്പഴവും കായിക്കുമോ? ഉപ്പുറവില്നിന്നു മധുരമുള്ള വെള്ളം പുറപ്പെടുകയുമില്ല.
13Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
13നിങ്ങളില് ജ്ഞാനിയും വിവേകിയുമായവന് ആര്? അവന് ജ്ഞാനലക്ഷണമായ സൌമ്യതയോടെ നല്ലനടപ്പില് തന്റെ പ്രവൃത്തികളെ കാണിക്കട്ടെ.
14Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.
14എന്നാല് നിങ്ങള്ക്കു ഹൃദയത്തില് കൈപ്പുള്ള ഈര്ഷ്യയും ശാഠ്യവും ഉണ്ടെങ്കില് സത്യത്തിന്നു വിരോധമായി പ്രശംസിക്കയും ഭോഷകു പറകയുമരുതു.
15Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.
15ഇതു ഉയരത്തില്നിന്നു വരുന്ന ജ്ഞാനമല്ല, ഭൌമികവും പ്രാകൃതവും പൈശാചികവും ആയതത്രേ.
16Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.
16ഈര്ഷ്യയും ശാഠ്യവും ഉള്ളേടത്തു കലക്കവും സകല ദുഷ്പ്രവൃത്തിയും ഉണ്ടു.
17Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
17ഉയരത്തില്നിന്നുള്ള ജ്ഞാനമോ ഒന്നാമതു നിര്മ്മലവും പിന്നെ സമാധാനവും ശാന്തതയും അനുസരണവുമുള്ളതും കരുണയും സല്ഫലവും നിറഞ്ഞതും പക്ഷപാതവും കപടവും ഇല്ലാത്തതുമാകുന്നു.
18Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.
18എന്നാല് സമാധാനം ഉണ്ടാക്കുന്നവര് സമാധാനത്തില് വിതെച്ചു നീതി എന്ന ഫലം കൊയ്യും.