1Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.
1Pozorujte, nebesia, ušima, a budem hovoriť! A zem nech počuje reči mojich úst!
2Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
2Moje naučenie sa bude liať ako hojný dážď; moja mluva bude vlažiť ako rosa; bude jako tichý dážď na mladistvú trávu, jako hustý dážď na bylinu.
3Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,
3Lebo budem hlásať meno Hospodinovi. Vzdajte velebnosť nášmu Bohu!
4Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
4Skalo, ktorej dielo je dokonalé! Lebo všetky jeho cesty sú spravedlivým súdom. Silný Bôh verný, u ktorého nieto neprávosti; spravedlivý je a priamy.
5Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou,jakáž vzdálena jest od synů jeho.
5Porušilo sa mu - nie jeho synovia, ich škvrna - prevrátené pokolenie a spletilé.
6Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.
6Či sa tým odplacujete Hospodinovi, bláznivý ľude a nie múdry? Či nie je on tvoj otec, ten, ktorý si ťa nadobudol? On ťa učinil a postavil, aby si stál.
7Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
7Rozpomeň sa na dni minulého veku! Porozumejte rokom pokolenia a pokolenia! Opýtaj sa svojho otca, a oznámi ti, svojich starcov, a povedia ti!
8Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
8Keď delil Najvyšší národom dedičstvo, keď rozdeľoval synov Adamových, staväl hranice jednotlivým ľudstvám podľa počtu synov Izraelových.
9Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
9Pretože podielom Hospodinovým je jeho ľud, Jakob povrazcom jeho dedičstva.
10Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
10Našiel ho v pustej zemi a na pustine, v hukote divokej púšte; obňal ho, mal na neho pozor, ostríhal ho jako zrenicu svojho oka.
11Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
11Jako keď orlica povzbudzuje svoje orlíčatá, vznáša sa nad svojimi mláďatami; rozťahuje svoje krýdla, berie ho, nesie ho na svojich perutiach.
12Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
12Tak ho viedol sám Hospodin, a nebolo s ním boha cudzozemca.
13Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
13Dal mu jazdiť po vysokých miestach zeme, a jedol úrody polí; dal mu ssať med zo skaly a olej z tvrdého kameňa,l
14Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.
14maslo od kráv a mlieko od drobného stáda, s tukom jahniat baranov z Bázana a kozlov, s tukom pšeničného jadra, a pil si krv hrozna peniacu.
15Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.
15No, keď stučnel Ješurún, kopnul. Stučnel si, stlstol si, vypásol si sa. A tak opustil Boha, ktorý ho učinil, a znevážil si skaly svojho spasenia.
16K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
16Popudzovali ho k žiarlivosti cudzími bohmi, ohavnosťami ho popudzovali k hnevu.
17Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
17Obetovali démonom, nie Bohu, bohom, ktorých neznali, novým, ktorí prišli z blízka, ktorých sa nebáli vaši otcovia.
18Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.
18Skalu, ktorá ťa splodila, si zanedbal a zabudol si na silného Boha, ktorý ťa sformoval.
19To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,
19Keď to videl Hospodin, zavrhol s opovržením pre popudzovanie svojich synov a svojich dcér.
20A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
20A povedal: Skryjem pred nimi svoju tvár, uvidím, čo bude ich koniec, lebo sú oni všelijak prevrátené pokolenie, synovia, v ktorých niet vernosti.
21Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
21Oni ma popudzovali k žiarlivosti nie-Bohom, hnevali ma svojimi márnosťami, nuž tedy i ja ich popudím k žiarlivosti nie-ľudom, bláznivým národom ich popudím k hnevu.
22Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
22Lebo oheň sa roznietil mojím hnevom a bude horieť až do najhlbšieho pekla a požerie zem i jej úrodu a zapáli základy vrchov, takže budú horieť plameňom.
23Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
23Nahromadím na nich zlých vecí, vystrieľam na nich všetky svoje strely.
24Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
24Civieť budú hladom a žraní budú pálčivým neduhom a horkým morom; pošlem na nich zub divých šeliem, s jedom plazov, ktorí sa plazia v prachu.
25Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
25Vonku bude sirotiť meč a vnútri v príbytkoch, bude hubiť strach, i mládenca i pannu, dieťa, požívajúce prsia, so šedivým mužom.
26Ano, řekl bych:Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
26Povedal som, že ich zmetiem, vytriem ich pamiatku zpomedzi ľudí.
27Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
27Keby som sa neobával zloby nepriateľa, že bude popudzovať -, aby vidiac to ich protivníci nevyložili si to vo svojej pýche zle a nepovedali: Naša vyvýšená ruka to bola, a nie Hospodin vykonal všetko toto.
28Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
28Lebo sú národom, ktorý hynie čo do múdrej rady, a niet v nich rozumnosti.
29Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
29Oj, aby boli múdri, aby to pochopili, aby porozumeli tomu, čo bude s nimi potom!
30Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
30Oj, ako by jeden honil tisíc! A dvaja z nich by obrátili na útek desať tisíc, keby nebolo tak, že ich predala ich Skala, a že ich vydal Hospodin.
31Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
31Lebo ich skala nie je ako naša Skala, a naši nepriatelia sú sami toho sudcami.
32Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
32Lebo ich vinič je z viniča Sodomy a z polí Gomory. Ich hrozná sú jedovaté hrozná, a majú horké strapce.
33Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
33Ich víno jedom drakov a strašným jedom ľútych hadov.
34Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
34Či nie je to skryté u mňa, zapečatené medzi mojimi pokladmi?
35Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
35Moja je pomsta i odplata, hotová na čas, keď klesne ich noha. Lebo je blízko deň ich záhuby, a spiecha, čo im je prihotovené.
36Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
36Lebo Hospodin bude súdiť svoj ľud, a uľúti sa mu nad jeho služobníkmi, keď uvidí, že ta išla ich pomocná ruka, a že nepozostáva iba zavrený a opustený.
37I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
37A povie: Kdeže sú ich bohovia, skala, ku ktorej sa utiekali?
38Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.
38Bohovia, ktorí jedli tuk ich bitných obetí, pili víno ich liatych žertví? Nože nech povstanú a pomôžu vám! Nechže je tá vaša skala nad vami záštitou!
39Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
39A tak teraz vidzte, že ja a len ja som to! A nie je u mňa nijakého Boha. Ja usmrcujem i oživujem, raním a ja tiež uzdravujem, a nie je toho, kto by vytrhol z mojej ruky.
40Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
40Lebo pozdvihujem svoju ruku k nebesiam a hovorím: Ako že ja žijem na veky!
41Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.
41Ak nabrúsim lesk svojho meča, a moja ruka sa chytí súdu, vrátim pomstu svojim protivníkom, a tým, ktorí ma nenávidia, zaplatím.
42Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
42Opojím svoje strely krvou, a môj meč bude žrať mäso; opojím ich krvou zabitého i zajatého, z bujnovlasej hlavy nepriateľa.
43Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
43Veseľte sa, národy, s jeho ľudom, lebo pomstí krv svojich služobníkov a vráti pomstu svojim protivníkom a pokryje hriech svojej zeme i svojho ľudu.
44I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.
44Potom prišiel Mojžiš a hovoril všetky slová tej piesne v uši ľudu, on i Hozeáš, syn Núnov.
45A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,
45A keď dohovoril Mojžiš všetky tie slová celému Izraelovi,
46Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám,a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.
46riekol im: Priložte svoje srdce ku všetkým tým slovám, ktoré ja dnes činím svedkami proti vám, ktoré prikážete svojim synom, aby ich ostríhali a činili, všetky slová tohoto zákona.
47Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
47Lebo nie je to prázdne slovo, ktoré by bolo nad vašu možnosť, ale ono je vaším životom, a tým slovom predĺžite svoje dni na zemi, do ktorej idete cez Jordán, aby ste ju zaujali do dedičstva.
48Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
48A Hospodin hovoril Mojžišovi toho istého dňa a riekol:
49Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
49Vyjdi na tento vrch Abárim, na vrch Nébo, ktorý je v Moábskej zemi a ktorý je naproti Jerichu, a vidz zem Kanaán, ktorú ja dám synom Izraelovým do državia.
50A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
50A zomri na vrchu, na ktorý ideš, a buď pripojený ku svojmu ľudu, tak ako zomrel Áron, tvoj brat, na vrchu Hore a bol pripojený ku svojmu ľudu,
51Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
51pretože ste sa prehrešili proti mne medzi synmi Izraelovými pri vodách sváru v Kádeši na púšti Tsin, pretože ste ma neposvätili medzi synmi Izraelovými.
52Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.
52Lebo síce uvidíš zem pred sebou, ale ta nevojdeš, do zeme, ktorú ja dám synom Izraelovým.