¹Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech.

¹A Abrahám bol starý, pošlý vekom. A Hospodin požehnal Abraháma vo všetkom.

²Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, kterýž spravoval všecky věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé,

²A Abrahám povedal svojmu služobníkovi, staršiemu vo svojom dome, ktorý vládol nad všetkým, čo bolo jeho: Nože polož svoju ruku pod moje bedro.

³Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím.

³Zaviažem ťa prísahou na Hospodina, Boha nebies a Boha zeme, že nevezmeš môjmu synovi ženy zo dcér Kananeja, v ktorého strede bývam.

⁴Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi.

⁴Ale pojdeš do mojej zeme a k mojej rodine a odtiaľ vezmeš môjmu synovi Izákovi ženu.

⁵I řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z níž jsi vyšel?

⁵A služobník mu povedal: A keby nechcela žena ísť so mnou do tejto zeme, či mám zaviesť nazpät tvojho syna do zeme, z ktorej si vyšiel?

⁶Kterýžto odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam.

⁶A Abrahám mu povedal: Chráň sa, aby si ta zpät nezaviedol môjho syna!

⁷Hospodin Bůh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a kterýž mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť pošle anděla svého před tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud.

⁷Hospodin, Bôh nebies, ktorý ma vzal z domu môjho otca a z mojej rodnej zeme a ktorý mi hovoril a ktorý mi prisahal a riekol: Tvojmu semenu dám túto zem, ten pošle svojho anjela pred tebou, a vezmeš odtiaľ môjmu synovi ženu.

⁸Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden budeš od této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase.

⁸A keby nechcela žena ísť s tebou, budeš čistý od tejto mojej prísahy, len môjho syna nezaveď nazpät ta.

⁹Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč.

⁹Vtedy položil služobník svoju ruku pod bedro Abraháma, svojho pána, a prisahal mu dotyčne tejto veci.

¹⁰A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor.

¹⁰A služobník vzal desať veľblúdov z veľblúdov svojho pána a išiel, a všetko dobré jeho pána bolo v jeho ruke. A tak vstal a išiel do Aramnaharaima, do mesta Náchorovho.

¹¹A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou, času toho, když vycházejí vážiti vody.

¹¹A keď ta došiel, dal veľblúdom pokľakať vonku pred mestom pri studni vody v čas večera, o takom čase, keď vychodia ženy brať vodu.

¹²A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem.

¹²A riekol: Hospodine, Bože môjho pána Abraháma, prosím, daj, žeby sa mi dnes pošťastilo, a učiň milosť s mojím pánom Abrahámom.

¹³Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto vycházejí, aby vážily vodu.

¹³Hľa, stojím tu pri studni vody, a dcéry mužov mesta vyjdú sem von brať vodu.

¹⁴Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že jsi milosrdenství učinil se pánem mým.

¹⁴Nech stane sa tak, aby deva, ktorej poviem: Nachýľ, prosím, svoje vedro, aby som sa napil! A povie: Napi sa, a napojím aj tvojich veľblúdov, aby to bola tá, prosím, ktorú si prisúdil svojmu služobníkovi Izákovi, a potom poznám, že si učinil milosť s mojím pánom.

¹⁵I stalo se prvé, než on přestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím.

¹⁵A stalo sa, kým on ešte nebol dohovoril, že hľa, vychádzala von Rebeka, ktorá sa narodila Betuelovi, synovi Milky, ženy Náchora, brata Abrahámovho, so svojím vedrom na svojom pleci.

¹⁶A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši věderce své, šla vzhůru.

¹⁶A deva bola veľmi krásneho vzozrenia, panna, ktorej ešte nebol poznal muž, a sišla ku pramennej studni a naplnila svoje vedro a vyšla.

¹⁷Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím, maličko vody z věderce svého.

¹⁷A služobník jej bežal oproti a riekol: Daj sa mi, prosím, napiť trochu vody zo svojho vedra!

¹⁸I řekla: Napí se, pane můj. A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti.

¹⁸A ona povedala: Napi sa, môj pane! A rýchle sňala svoje vedro na svoju ruku a dala mu piť.

¹⁹A davši mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokudž se nenapijí.

¹⁹A keď sa mu už bola dala napiť, povedala: Naberiem i tvojim veľblúdom, dokiaľ len budú piť.

²⁰Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a běžela ještě k studnici, aby vážila vodu; a vážila všechněm velbloudům jeho.

²⁰A rýchle vyliala svoje vedro do válova a zase bežala k studni nabrať vody a nabrala všetkým jeho veľblúdom.

²¹Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic.

²¹A muž ju mlčky obdivoval a pozoroval, aby zvedel, či dal Hospodin jeho ceste zdaru a či nie.

²²I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotů zlata.

²²A stalo sa, keď už boli prestali veľblúdi piť, že muž vyňal zlatú obrúčku na nos, pol šekla váhy, a dva náramenníky, ktoré vážily desať šeklov zlata, a dal ich na jej ruky.

²³A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kdež bychom přes noc zůstali?

²³A riekol: Čia si ty dcéra? Povedz mi, prosím. Či je v dome tvojho otca miesta pre nás, kde by sme prenocovali?

²⁴Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi.

²⁴A ona mu povedala: Ja som dcéra Betuela, syna Milky, ktorého porodila Náchorovi.

²⁵Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kdež byste přes noc zůstali.

²⁵A ešte mu povedala: I slamy i krmu je hojne u nás i miesto prenocovať.

²⁶Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu.

²⁶A človek sklonil hlavu a poklonil sa Hospodinovi.

²⁷A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého.

²⁷A riekol: Požehnaný Hospodin, Bôh môjho pána Abraháma, ktorý nezanechal svojej milosti a svojej pravdy, aby ju bol odňal od môjho pána. I mňa viedol Hospodin na ceste do domu bratov môjho pána.

²⁸I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo.

²⁸A deva bežala a oznámila domu svojej matky všetko tak, ako sa to stalo.

²⁹A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven k studnici.

²⁹A Rebeka mala brata, ktorému bolo meno Lában. A Lában bežal k mužovi von ku studni.

³⁰Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, přišel k muži, a on stál při velbloudích u studnice.

³⁰Lebo stalo sa, keď videl obrúčku a náramenníky na rukách svojej sestry, a keď počul slová Rebeky, svojej sestry, ktorá vravela, že tak a tak mi hovoril muž, že prišiel k mužovi, ktorý hľa, práve stal pri ležiacich veľblúdoch pri studni.

³¹Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům?

³¹A povedal: Vojdi, požehnaný Hospodinov! Prečo by si stál vonku, keď som ja už pripravil dom a miesto pre veľblúdov.

³²Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s ním byli.

³²A muž vošiel do domu, a Lában odsedlal veľblúdov a dal veľblúdom slamy a krmu a vody umyť jeho nohy i nohy mužov, ktorí boli s ním.

³³A položil předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokudž nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv.

³³A potom predložil pred neho jesť. Ale muž riekol: Nebudem jesť dokiaľ nepoviem, čo mám povedať. A Lában povedal: Hovor!

³⁴Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já.

³⁴Vtedy riekol: Ja som služobník Abrahámov.

³⁵A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest; nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a děvky, velbloudy a osly.

³⁵Hospodin veľmi požehnal môjho pána, takže sa stal veľkým. A dal mu drobného stáda, oviec a kôz, a hoviad, striebra a zlata, sluhov a dievok, veľblúdov a oslov.

³⁶A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemuž dal, cožkoli má.

³⁶A Sára, žena môjho pána, porodila môjmu pánovi syna, keď už bola zostarela, a dal mu všetko, čo má.

³⁷I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím.

³⁷A môj pán ma zaviazal prísahou a riekol: Nevezmeš môjmu synovi ženy z dcér Kananeja, v ktorého zemi ja bývam.

³⁸Ale k domu otce mého půjdeš, a k rodině mé, a odtud vezmeš manželku synu mému.

³⁸Ale istotne pojdeš do domu môjho otca a k mojej rodine a odtiaľ vezmeš môjmu synovi ženu.

³⁹A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou?

³⁹A ja som povedal svojmu pánovi: Možno, že nepôjde žena so mnou -.

⁴⁰Odpověděl mi: Hospodin, před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil, pošle anděla svého s tebou, a šťastnou způsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého.

⁴⁰A riekol mi: Hospodin, pred ktorého tvárou chodím, pošle svojho anjela s tebou a učiní tvoju cestu zdarnú, a vezmeš môjmu synovi ženu z mojej rodiny a z domu môjho otca.

⁴¹A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé.

⁴¹Vtedy budeš oprostený mojej prísahy, keď prijdeš k mojej rodine, a jestli ti nedajú, nuž budeš prostý svojej prísahy.

⁴²Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu,

⁴²A tak som prišiel dnes ku studni a povedal som: Hospodine, Bože môjho pána Abraháma, ak daríš šťastím moju cestu, po ktorej idem,

⁴³Aj, já stojím u studnice vody; protož,nechžť panna, kteráž vyjde vážiti vody, když bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého,

⁴³hľa, stojím pri studni vody a prosím, žeby panna, ktorá vyjde brať vodu, a ktorá, keď jej poviem: Daj sa mi, prosím, napiť trochu vody zo svojho vedra,

⁴⁴A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navážím, ta ať jest manželka, kterouž způsobil Hospodin synu pána mého.

⁴⁴mi odpovie: I ty sa napi, a naberiem i tvojim veľblúdom, bola tou ženou, ktorú prisúdil Hospodin synovi môjho pána.

⁴⁵Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém, a sšedši k studnici, vážila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti.

⁴⁵A prv ako som ja prestal hovoriť vo svojom srdci, tu hľa, vyšla Rebeka nesúc svoje vedro na svojom pleci a sišla k studni a nabrala vody. A povedal som jej: Daj sa mi, prosím, napiť!

⁴⁶Ona pak rychle složila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy.

⁴⁶A ona rýchle složila svoje vedro so seba a riekla: Napi sa, a napojím aj tvojich veľblúdov. A napil som sa, a napojila aj veľblúdov.

⁴⁷I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Čí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tvář její, a náramnice na ruce její.

⁴⁷Vtedy som sa jej pýtal a povedal som: Čia si ty dcéra? A riekla: Dcéra Betuela, syna Náchorovho, ktorého mu porodila Milka. Tu som jej zavesil obrúčku na jej nos a dal som náramenníky na jej ruky.

⁴⁸A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho.

⁴⁸Potom som sklonil hlavu a poklonil som sa Hospodinovi a dobrorečil som Hospodinovi, Bohu svojho pána Abraháma, ktorý ma viedol pravou cestou, aby som vzal jeho synovi dcéru brata svojho pána.

⁴⁹Protož nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo.

⁴⁹A tak teraz, ak činíte milosrdenstvo a pravdu s mojím pánom, oznámte mi to, a jestli nie, i tak mi oznámte, a obrátim sa napravo alebo naľavo.

⁵⁰Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla jest věc tato; nemůžemeť odepříti v ničemž.

⁵⁰Vtedy odpovedal Lában a Betuel, a riekli: Od Hospodina vyšla vec; nemôžeme hovoriť s tebou ani dobré ani zlé.

⁵¹Aj, Rebeka před tebou, vezmiž ji a jeď; a nechť jest manželkou synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin.

⁵¹Hľa, Rebeka je pred tebou, vezmi a iď, a nech je ženou syna tvojho pána, tak ako hovoril Hospodin.

⁵²I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi.

⁵²A stalo sa, keď počul služobník Abrahámov ich slová, poklonil sa Hospodinovi až k zemi.

⁵³A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její.

⁵³Potom vyňal služobník strieborné klenoty a zlaté klenoty a rúcha a dal Rebeke a drahocenné veci dal i jej bratovi i jej matke.

⁵⁴Tedy jedli a pili, on i muži, kteříž byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému.

⁵⁴Potom jedli a pili, on i mužovia, ktorí boli s ním, a prenocovali. A keď vstali ráno, riekol: Prepustite ma, nech idem k svojmu pánovi!

⁵⁵I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den, aspoň za deset; potom půjdeš.

⁵⁵Ale jej brat povedal i jej matka: Nech zostane dievča s nami niekoľko, asi desať dní, a potom pojdeš.

⁵⁶On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou; propusťtež mne, ať jdu ku pánu svému.

⁵⁶A riekol im: Nezdržujte ma, keď učinil Hospodin moju cestu šťastnú. Prepustite ma, nech idem k svojmu pánovi.

⁵⁷I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu.

⁵⁷Vtedy povedali: Zavolajme dievča a opýtajme sa, čo ona povie?

⁵⁸Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I řekla: Půjdu.

⁵⁸A tak zavolali Rebeku a riekli jej: Či pojdeš s týmto mužom? A povedala: Pojdem.

⁵⁹A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, služebníka také Abrahamova s muži jeho,

⁵⁹Vtedy prepustili Rebeku, svoju sestru, i jej chôvu i služobníka Abrahámovho i jeho mužov.

⁶⁰Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých.

⁶⁰A požehnali Rebeku a riekli jej: Naša sestro, ty buď v tisíce desať tisícov, a tvoje semä nech trvale zdedí bránu tých, ktorí by ho nenávideli.

⁶¹Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel.

⁶¹Potom vstala Rebeka a jej dievčatá, sadly na veľblúdov a išly za mužom. A tak vzal služobník Rebeku a išiel.

⁶²Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední.

⁶²A Izák bol prišiel z cesty od studne Živého, ktorý ma vidí, lebo býval v zemi na juhu.

⁶³A vyšel Izák k přemyšlování na pole, když se chýlilo k večerou; a pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou.

⁶³A Izák bol vyšiel premýšľať na poli, keď sa chýlilo k večeru. A keď pozdvihol svoje oči, videl a hľa, veľblúdi prichádzali.

⁶⁴Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, ssedla s velblouda.

⁶⁴A Rebeka tiež pozdvihla svoje oči a videla Izáka a sosadla rýchle s veľblúda.

⁶⁵(Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se.

⁶⁵A povedala služobníkovi: Kto je to tamten muž, ktorý nám ide po poli oproti. A služobník riekol: To je môj pán. Vtedy vzala závoj a zakryla sa.

⁶⁶Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, což působil.

⁶⁶A služobník rozprával Izákovi všetko, čo vykonal.

⁶⁷I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své.

⁶⁷A Izák ju voviedol do stánu Sáry, svojej matky, a tak si vzal Rebeku a bola mu ženou, a miloval ju a potešil sa Izák po smrti svojej matky.