¹Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.

¹A stalo sa po celých dvoch rokoch, že sa snívaly faraonovi sny. Snívalo sa mu, že hľa, stojí nad riekou.

²A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.

²A tu hľa, z rieky vychádzalo sedem kráv, pekných na pohľad i tučných, a pásly sa na mokrine.

³A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.

³A zase hľa, za nimi vychádzalo z rieky iných sedem kráv, šeredných na pohľad a chudých, a postavily sa na strane tamtých kráv na brehu rieky.

⁴A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.

⁴A tie na pohľad šeredné kravy chudé zožraly tých sedem kráv, pekných na pohľad a tučných. A v tom sa zobudil faraon.

⁵A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.

⁵A keď usnul, snívalo sa mu po druhé, že hľa, sedem klasov vychádza z jedného stebla, tučných a krásnych.

⁶A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.

⁶A zase hľa, za nimi vyrastalo sedem klasov, tenkých a vysušených východným vetrom.

⁷A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.

⁷A tie tenké klasy pohltily tých sedem klasov tučných a plných. A zase sa prebudil faraon. A hľa, bol to sen.

⁸Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.

⁸A stalo sa ráno, že bol veľmi znepokojený jeho duch. A poslal poslov a povolal všetkých učencov Egypta i všetkých jeho mudrcov. A faraon im rozprával svoje sny. Ale nebolo toho, kto by ich vyložil faraonovi.

⁹Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.

⁹Vtedy hovoril náčelník čašníkov s faraonom a riekol: Rozpomínam sa dnes na svoje previnenia.

¹⁰Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.

¹⁰Faraon sa bol rozhneval na svojich služobníkov a bol ma dal pod stráž do domu náčelníka kráľovej stráže, mňa i náčelníka pekárov.

¹¹Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.

¹¹A sníval sa nám sen jednej a tej istej noci, mne i jemu, obidvom sa nám snívalo podľa vlastného výkladu jeho i môjho sna.

¹²A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.

¹²A bol tam s nami nejaký hebrejský mládenec, služobník náčelníka kráľovskej stráže, a keď sme mu porozprávali, čo sa nám snívalo, vyložil nám naše sny, obidvom vyložil podľa toho, jaký bol ktorého sen.

¹³A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.

¹³A stalo sa, že jako nám vyložil, tak i bolo: mňa navrátil faraon do môjho úradu a jeho obesil.

¹⁴Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.

¹⁴Vtedy poslal faraon a zavolal Jozefa, a vyviedol ho behom z jamy. A keď sa oholil a zmenil svoje rúcho, prišiel k faraonovi.

¹⁵I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.

¹⁵A faraon povedal Jozefovi: Sníval sa mi sen, a neni toho, kto by ho vyložil. Ale ja som počul o tebe, že keď len počuješ sen, hneď ho vieš vyložiť.

¹⁶Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.

¹⁶A Jozef odpovedal faraonovi a riekol: Nie je to moja vec; Bôh odpovie faraonovi to, čo mu bude na pokoj.

¹⁷Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.

¹⁷A tedy hovoril faraon Jozefovi: Videl som vo svojom sne, že hľa stojím na brehu rieky.

¹⁸A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.

¹⁸A hľa, z rieky vychádzalo sedem kráv, tučných a pekných čo do postavy, a pásly sa na mokrine.

¹⁹A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.

¹⁹A hľa, za nimi vychádzalo sedem iných kráv, biednych a veľmi šeredných čo do postavy, a chudobných. Nevidel som takých šeredných kráv nikde v zemi Egyptskej.

²⁰A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.

²⁰A tie chudé kravy šeredné zožraly tých prvých sedem kráv tučných.

²¹A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.

²¹A vošly do ich brucha, ale nebolo znať, že by boly vošly do ich brucha, a boly na pohľad šeredné ako predtým. A prebudil som sa.

²²Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.

²²A zase som videl vo svojom sne, že hľa, sedem klasov vyrastalo na jednom steble plných a krásnych.

²³A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.

²³A hľa, za nimi vyrastalo sedem scvrklých klasov tvrdých, tenkých a vysušených východným vetrom.

²⁴I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.

²⁴A tie tenké klasy pohltily tých sedem krásnych klasov. A povedal som to učencom, ale neni toho, kto by mi oznámil, čo to znamená.

²⁵Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.

²⁵A Jozef riekol faraonovi: Sen faraonov znamená jedno a to isté. Bôh oznámil faraonovi to, čo bude činiť.

²⁶Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.

²⁶Sedem krásnych kráv je sedem rokov, a sedem krásnych klasov je tiež sedem rokov; je to jeden sen.

²⁷Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu.

²⁷A sedem chudých kráv šeredných, vychádzajúcich za nimi, je sedem rokov, a sedem klasov prázdnych, vysušených východným vetrom, bude sedem rokov hladu.

²⁸Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.

²⁸To je to, čo som hovoril faraonovi. Bôh to, čo bude činiť, ukázal faraonovi.

²⁹Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.

²⁹Hľa, prijde sedem rokov veľkej hojnosti v celej Egyptskej zemi.

³⁰A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.

³⁰A po nich nastane sedem rokov hladu, a zabudne sa všetka tá hojnosť v Egyptskej zemi, a hlad zahubí zem.

³¹Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.

³¹Ani sa nebude znať tá hojnosť v zemi pre hlad, ktorý nastane potom, lebo bude veľmi veľký a ťažký.

³²Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.

³²A že sa sen dvakrát opakoval faraonovi, to znamená, že vec je istá od Boha, a že to Bôh učiní skoro.

³³Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.

³³A tak teraz nech si vyhľadá faraon rozumného a múdreho muža a nech ho ustanoví nad Egyptom.

³⁴To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.

³⁴Nech to učiní faraon! A nech ustanoví úradníkov nad zemou a bude brať piaty diel úrody z Egyptskej zeme po sedem rokov hojnosti.

³⁵Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.

³⁵A nech nashromaždia všelijakej potravy za tých sedem dobrých rokov, ktoré prijdú teraz, a nahromadia obilia pod ruku faraonovu, potravy po mestách, a strážiac zachovajú to.

³⁶A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.

³⁶A tie potraviny budú odložené zemi na sedem rokov hladu, ktoré budú v Egyptskej zemi, a nebude zem vyplienená hladom.

³⁷I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.

³⁷A vec sa ľúbila faraonovi i všetkým jeho služobníkom.

³⁸Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?

³⁸V tedy povedal faraon svojim služobníkom: Či najdeme iného takého muža, v ktorom by bol Duch Boží?

³⁹Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.

³⁹A faraon povedal Jozefovi: Pretože dal Bôh tebe znať všetko toto, nieto iného tak rozumného a múdreho človeka, jako si ty.

⁴⁰Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.

⁴⁰Ty budeš nad mojím domom, a podľa toho, čo rieknu tvoje ústa, bude sa spravovať všetok môj ľud; len o kráľovský prestol budem väčší od teba.

⁴¹Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.

⁴¹A ďalej povedal faraon Jozefovi: Hľaď, ustanovil som ťa nad celou zemou Egyptskou.

⁴²A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.

⁴²A faraon sňal svoj pečatný prsteň so svojej ruky a dal ho na ruku Jozefovu, obliekol ho do kmentového rúcha a na jeho hrdlo dal zlatú reťaz.

⁴³A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.

⁴³A dal ho voziť na svojom druhom voze, a volali pred ním: Klaňajte sa! A tak ho ustanovil nad celou zemou Egyptskou.

⁴⁴A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.

⁴⁴A faraon povedal Jozefovi: Ja som faraon. Bez tvojho dovolenia nikto nepozdvihne ani svojej ruky ani svojej nohy v celej zemi Egyptskej.

⁴⁵A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.

⁴⁵A faraon nazval meno Jozefovo: Safenat-paneach, a dal mu Azenatu, dcéru Putifera, kňaza-kniežaťa z Óna, za ženu. A Jozef vyšiel na Egyptskú zem.

⁴⁶(Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.

⁴⁶A Jozefovi bolo tridsať rokov, keď sa postavil pred faraona, kráľa Egypta. A Jozef vyšiel zpred tvári faraonovej a pochodil po celej zemi Egyptskej.

⁴⁷A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.

⁴⁷A zem pracovala za sedem rokov hojnosti dávajúc plodiny plnými rukami.

⁴⁸I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.

⁴⁸A shromažďoval všelijaké potraviny siedmich úrodných rokov, ktoré boly v Egyptskej zemi, a složil potraviny v mestách. Potraviny podľa každého jednotlivého mesta, ktoré bolo vôkol neho, uložil v jeho strede.

⁴⁹A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.

⁴⁹A tak nahromadil Jozef obilia ako morského piesku, veľmi mnoho, takže prestal i počítať, lebo mu nebolo počtu.

⁵⁰Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.

⁵⁰A Jozefovi sa narodili dvaja synovia, prv ako prišiel rok hladu, ktorých mu porodila Azenata, dcéra Putiferova, kňaza-kniežaťa z Óna.

⁵¹A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.

⁵¹A Jozef nazval meno prvorodeného Manasses; lebo vraj Bôh mi dal zabudnúť na všetko moje trápenie i na celý dom môjho otca.

⁵²Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.

⁵²Meno druhého nazval Efraim; lebo vraj Bôh mi dal, aby som sa rozplodil v zemi môjho trápenia.

⁵³Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;

⁵³A skončilo sa sedem rokov hojnosti, ktorá bola v Egyptskej zemi.

⁵⁴A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.

⁵⁴Potom začalo prichádzať sedem rokov hladu, jako predpovedal Jozef. A bol hlad vo všetkých tých zemiach, ale v celej zemi Egyptskej bol chlieb.

⁵⁵Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.

⁵⁵No, potom hladovala i celá zem Egyptská, a ľud kričal na faraona o chlieb. A faraon povedal všetkým Egypťanom: Iďte k Jozefovi, a to, čo vám povie, budete robiť.

⁵⁶A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.

⁵⁶A hlad bol na celej tvári zeme. Vtedy otvoril Jozef všetko, čo bolo u nich, a predával Egypťanom obilie, a hlad sa vše viacej rozmáhal v Egyptskej zemi.

⁵⁷A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.

⁵⁷A všetky krajiny prichádzaly do Egypta kupovať obilie, k Jozefovi, lebo sa bol rozmohol hlad po celej zemi. 42. KAPITOLA