¹Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

¹Potom sa rozpamätal Bôh na Noacha a na všetky poľné zvieratá i na všetky hovädá, ktoré boly s ním v korábe. Vtedy dal Bôh, aby vial vietor na zemi, a vody začaly opádať.

²A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

²A zavrely sa žriedla priepasti i nebeské prieduchy, a zastavený bol príval z neba.

³I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

³A tak zase sa pozvoľna vracaly vody s povrchu zeme, a ubývalo vody po sto a päťdesiatich dňoch.

⁴Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

⁴A koráb spočinul siedmeho mesiaca sedemnásteho dňa toho mesiaca na vrchoch Ararata.

⁵Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

⁵A vody išly ta pozvoľna, a ubývalo ich, až do desiateho mesiaca; desiateho mesiaca prvého dňa toho mesiaca ukázaly sa temená vrchov.

⁶I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

⁶A stalo sa po štyridsiatich dňoch, že Noach otvoril oblok korába, ktorý bol spravil,

⁷Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

⁷a vypustil krkavca, ktorý vyletiac odletoval a priletoval, dokiaľ nevyschly vody s povrchu zeme.

⁸Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

⁸Potom vypustil od seba holubicu, aby videl, či ubudlo vody s povrchu zeme.

⁹Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

⁹Ale holubica nenašla miesta, na ktorom by bola spočinula jej noha, a preto sa vrátila k nemu do korábu, pretože boly vody na tvári celej zeme, a vystrel svoju ruku a vzal ju a vniesol ju k sebe do korába.

¹⁰A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

¹⁰Potom čakal ešte iných sedem dní a zase vypustil holubicu z korába.

¹¹I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

¹¹A holubica prišla k nemu v čas večera, a hľa, niesla čerstvo odtrhnutý lístok z olivy vo svojich ústach. Vtedy poznal Noach, že vody opadly s povrchu zeme.

¹²I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

¹²A čakal ešte iných sedem dní a zase vypustil holubicu, ktorá sa viacej nenavrátila k nemu.

¹³I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

¹³A stalo sa šesťsto prvého roku, prvého mesiaca, prvého dňa toho mesiaca, že vyschly vody s povrchu zeme. Tu odstránil Noach pokrov korába a videl a hľa, už bol obschnul povrch zeme!

¹⁴Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

¹⁴A druhého mesiaca, dvadsiateho siedmeho dňa toho mesiaca vyschla úplne zem.

¹⁵I mluvil Bůh k Noé, řka:

¹⁵A Bôh hovoril Noachovi a riekol:

¹⁶Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

¹⁶Vyjdi z korába ty i tvoja žena i tvoji synovia i ženy tvojich synov s tebou.

¹⁷Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

¹⁷Všetky zvieratá, ktoré sú s tebou z každého tela jako z vtáctva, tak i z hoviad i z každého plazu, ktorý sa plazí na zemi, vyveď so sebou, a budú sa hemžiť na zemi a budú sa plodiť a množiť na zemi.

¹⁸I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

¹⁸Vtedy vyšiel Noach i jeho synovia i jeho žena i ženy jeho synov s ním.

¹⁹Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

¹⁹Všetky zvieratá, všetky plazy a všetko vtáctvo, všetko, čo sa hýbe na zemi, po svojich pokoleniach, všetko to vyšlo z korába.

²⁰Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

²⁰A Noach postavil Hospodinovi oltár a vzal zo všetkých čistých hoviad a zo všetkých čistých vtákov a obetoval zápalné obeti na oltári.

²¹I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

²¹A Hospodin zavoňal príjemnú vôňu upokojujúcu a Hospodin riekol vo svojom srdci: Nebudem už viacej zlorečiť zemi pre človeka, lebo všetko, čo vytvorí srdce človeka, je zlé, od jeho mladosti, ani už viacej nepobijem všetkého živého, jako som učinil.

²²Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

²²Odteraz, dokiaľ bude trvať zem, po všetky jej dni, sejba a žatva, studeno a teplo, leto a zima, deň a noc neprestanú.