1Mluvil také Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka:
1A Hospodin hovoril Mojžišovi a Áronovi a riekol:
2Člověk ješto by na kůži těla jeho byla nějaká oteklina aneb prašivina, aneb poškvrna pobělavá, a bylo by na kůži těla jeho něco podobného k ráně malomocenství: tedy přiveden bude k Aronovi knězi, aneb k některému z synů jeho kněží.
2Keby mal niektorý človek na koži svojho tela nejakú opuchlinu alebo prašinu alebo nejakú lesklú škvrnu, a keby bolo na koži jeho tela niečo podobné rane malomoci, človek sa dovedie k Áronovi, kňazovi, alebo k niektorému z jeho synov, kňazov.
3I pohledí kněz na ránu, kteráž jest na kůži těla jeho. Jestliže chlupové na té ráně zbělejí, a ta rána bude-li na pohledění hlubší nežli jiná kůže těla jeho, rána malomocenství jest. Když tedy spatří ji kněz, za nečistého vyhlásí jej.
3A kňaz pozrie ranu na koži tela. Ak zbelely chlpy na rane, a rana je na pohľad hlbšia od inej kože jeho tela, je to rana malomoci; keď ju tedy pozrie kňaz, vyhlási ho za nečistého.
4Pakli by poškvrna pobělavá byla na kůži těla jeho, a rána ta nebyla by hlubší nežli jiná kůže, a chlupové její nezběleli by: tedy rozkáže zavříti kněz majícího takovou ránu za sedm dní.
4Ale ak je to lesklá škvrna biela na koži jeho tela a na pohľad nie je hlbšia od inej kože, a jej chlp neobelel, vtedy zavrie kňaz človeka, ktorý má ranu, na sedem dní.
5Potom pohledí na něj kněz v den sedmý, a jestli rána ta zůstává tak před očima jeho a nerozmáhá se po kůži: tedy rozkáže ho zavříti kněz po druhé za sedm dní.
5Potom ho pozrie kňaz siedmeho dňa, a keď sa mu bude vidieť, že hľa, rana stojí, a že sa rana nerozšírila po koži, zavrie ho kňaz po druhé na sedem dní.
6I pohledí na ni kněz v den sedmý po druhé, a jestliže ta rána pozčernalá bude, a nerozmohla by se po kůži: tedy za čistého vyhlásí ho kněz, nebo prašivina jest. I zpéře roucha svá a čistý bude.
6A kňaz ho pozrie siedmeho dňa druhý raz, a keď uvidí, že hľa, rana ztratila zo svojho lesku a nerozšírila sa po koži, vyhlási ho kňaz za čistého; výsyp je; operie svoje rúcho a bude čistý.
7Pakliť by se dále rozmohla ta prašivina po kůži jeho, již po ukázání se knězi k očištění svému, tedy ukáže se znovu knězi.
7Ale ak by sa potom zrejme ďalej rozšíril výsyp po koži, keď sa bol ukázal kňazovi na svoje očistenie, ukáže sa kňazovi po druhé.
8I pohledí na něj kněz, a jestliže se rozmohla ta prašivina po kůži jeho, za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo malomocenství jest.
8A kňaz pozrie a keď uvidí, že hľa, výsyp sa rozšíril po koži, vtedy ho vyhlási kňaz za nečistého; malomoc je.
9Rána malomocenství když bude na člověku, přiveden bude k knězi.
9Keby bola na človekovi rana malomoci, dovedený bude ku kňazovi.
10I pohledí na něj kněz, a bude-li oteklina bílá na kůži, až by učinila chlupy bílé, byť pak i zdravé maso bylo na té oteklině:
10A kňaz pozrie a keď uvidí, že hľa, biela opuchlina je na koži a že obrátila chlpy na biele, a že je živina živého mäsa na opuchline,
11Malomocenství zastaralé jest na kůži těla jeho. Protož za nečistého vyhlásí jej kněz, a nedá ho zavříti, nebo zjevně nečistý jest.
11zastaralá malomoc je na koži jeho tela, a kňaz ho vyhlási za nečistého; nezavrie ho, lebo je nečistý.
12Jestliže by se pak vylilo malomocenství po kůži, a přikrylo by malomocenství všecku kůži nemocného, od hlavy jeho až do noh jeho, všudy kdež by kněz očima viděti mohl:
12Ale keby cele rozkvitla malomoc na koži a malomoc by pokryla celú kožu postihnutého tou ranou, od jeho hlavy až po jeho nohy, všetko, čo môžu vidieť oči kňazove,
13I pohledí na něj kněz, a přikrylo-li by malomocenství všecko tělo jeho, tedy za čistého vyhlásí nemocného. Nebo všecka ta rána v bělost se změnila, protož čistý jest.
13tedy pozrie kňaz a keď uvidí, že hľa, malomoc pokryla celé jeho telo, vtedy vyhlási postihnutého ranou za čistého, lebo sa mu všetko obrátilo na biele; čistý je.
14Ale kdykoli ukáže se na ní živé maso, nečistý bude.
14Ale kedykoľvek by sa ukázalo na ňom živé mäso, nečistý bude.
15I pohledí kněz na to živé maso a vyhlásí jej za nečistého, nebo to maso živé nečisté jest, malomocenství jest.
15Vtedy pozrie kňaz živé mäso a vyhlási ho za nečistého; to živé mäso je nečisté; malomoc je.
16Když by pak odešlo zase maso živé a změnilo by se v bělost, tedy přijde k knězi.
16Alebo keby sa zase ztratilo živé mäso a obrátilo by sa na biele, vtedy prijde ku kňazovi,
17A vida kněz, že obrátila se rána ta v bělost, za čistou vyhlásí ji; čistá jest.
17a kňaz pozrie na neho a keď uvidí, že hľa, rana sa obrátila na biele, vtedy vyhlási kňaz toho, kto bol postihnutý ranou, za čistého; čistý je.
18Když by pak byl na kůži těla vřed, a byl by zhojen,
18A zase, keby bol niekde na tele, na jeho koži, nejaký vred a zahojil by sa,
19Byla-li by na místě vředu toho oteklina bílá, aneb poškvrna pobělavá a náryšavá, tedy ukázána bude knězi.
19ale keby na mieste vredu povstala nejaká biela napuchlina alebo lesklá škvrna biela, červenastá, ukáže sa kňazovi.
20A vida kněz, že na pohledění to místo jest nižší nežli jiná kůže, a chlupové na něm by zběleli, za nečistého vyhlásí jej kněz. Rána malomocenství jest, kteráž na vředu vyrostla.
20A kňaz pozrie a keď uvidí, že hľa, miesto je na pohľad nižšie od inej kože, a jeho chlp obelel, vyhlási ho kňaz za nečistého; rana malomoci je; malomoc vypukla na vrede.
21Pakli, když pohledí na ni kněz, uzří, že chlupové nezběleli na něm, a není nižší nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalé místo, tedy zavře ho kněz za sedm dní.
21Ale keď to pozrie kňaz a uvidí, že hľa, nie je na tom chlp biely, a že miesto nie je nižšie od inej kože, a že škvrna ztratila zo svojho lesku, zavrie ho kňaz na sedem dní.
22Pakliť by šíře se rozmáhala po kůži, za nečistého vyhlásí jej kněz; rána malomocenství jest.
22A jestli sa zrejme rozšíri po koži, vyhlási ho kňaz za nečistého; je to rana malomoci.
23Pakli by ta poškvrna pobělavá zůstávala na místě svém, a nerozmáhala by se, znamení toho vředu jest; protož za čistého vyhlásí jej kněz.
23Ale ak stojí lesklá škvrna na svojom mieste a nerozšírila sa, celinou vredu je, a kňaz ho vyhlási za čistého.
24Tělo, na jehož kůži byla by spálenina od ohně, a po zhojení té spáleniny zůstala by poškvrna pobělavá a náryšavá, anebo bílá toliko:
24Alebo keby mal niekto na koži svojho tela nejakú opáleninu od ohňa, a keby sa živina opáleniny obrátila na lesklú škvrnu bielu, červenastú alebo na biele,
25Pohledí na ni kněz, a jestliže chlupové na ní zběleli, a lsknou se, způsob také její jest hlubší nežli jiné kůže vůkol: malomocenství jest, kteréž zrostlo na spálenině; protož za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo rána malomocenství jest.
25pozrie na ňu kňaz a keď uvidí, že hľa, chlp obelel na lesklej škvrne, a že jej miesto je na pohľad hlbšie od inej kože, malomoc je; vypukla na opálenine, a kňaz ho vyhlási za nečistého; rana malomoci je.
26Pakli uzří kněz, an na poškvrně pobělavé není žádného chlupu bílého, a že nižší není nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalá, poručí ho zavříti kněz za sedm dní.
26Ale keď to pozrie kňaz a uvidí, že hľa, na lesklej škvrne nie je chlp biely, a že miesto nie je nižšie od inej kože, a že škvrna ztratila zo svojho lesku, zavrie ho kňaz na sedem dní.
27I pohledí na ni kněz dne sedmého. Jestliže se více rozmohla po kůži, tedy za nečistého vyhlásí jej; nebo rána malomocenství jest.
27A kňaz ho pozrie siedmeho dňa. Keby sa zrejme rozšírila po koži, vyhlási ho kňaz za nečistého; rana malomoci je.
28Pakli bělost lsknutá na svém místě zůstávati bude, a nerozmůže se po kůži, ale bude pozčernalá: zprýštění od spáleniny jest; za čistého vyhlásí jej kněz, nebo šrám spáleniny jest.
28Ale ak stojí lesklá škvrna na svojom mieste a nerozšírila sa po koži, ale ztratila zo svojho lesku, opucheľ opáleniny je, a kňaz ho vyhlási za čistého, lebo je celinou opáleniny.
29Byla-li by pak rána na hlavě aneb na bradě muže neb ženy,
29A nech už by to bol muž alebo žena, keby bola na ňom podobná rana, na hlave alebo na brade,
30Tedy pohledí kněz na tu ránu, a jestliže způsob její bude hlubší nežli jiná kůže, a bude na ní vlas prožlutlý a tenký: tedy za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo poškvrna černá jest; malomocenství na hlavě aneb na bradě jest.
30kňaz pozrie ranu a keď uvidí, že hľa, jej miesto je na pohľad hlbšie od inej kože, a že vlas na nej, na rane, je nažlklý a tenký, vyhlási ho kňaz za nečistého; prašina je; malomoc na hlave alebo na brade je.
31Když pak pohledí kněz na ránu poškvrny černé a uzří, že způsob její není hlubší nežli jiná kůže, a že není vlasu černého na ní: zavříti dá kněz majícího ránu poškvrny černé za sedm dní.
31Ale keď pozrie kňaz ranu prašiny a uvidí, že hľa, na pohľad nie je hlbšie od inej kože, ale že nie je na nej čierneho vlasu, zavrie kňaz postihnutého ranou prašiny na sedem dní.
32I pohledí kněz na tu ránu dne sedmého, a aj, nerozmohla se ta poškvrna černá, a není vlasu žlutého na ní, a způsob té poškvrny černé není hlubší nežli kůže:
32A kňaz pozrie ranu siedmeho dňa a keď uvidí, že hľa, prašina sa nerozšírila, a nie je na nej nažlklého vlasu, a že prašina nie je na pohľad hlbšie od inej kože,
33Tedy oholen bude člověk ten, ale poškvrny té černé nedá holiti. I dá zavříti kněz majícího tu poškvrnu za sedm dní po druhé.
33vtedy sa oholí človek, ale prašiny neoholia. A kňaz zavrie postihnutého prašinou po druhé na sedem dní.
34I pohledí kněz na poškvrnu černou dne sedmého, a jestliže se nerozmohla poškvrna černá dále po kůži, a místo její není-li hlubší nežli jiná kůže: za čistého vyhlásí ho kněz, i zpéře roucha svá a čistý bude.
34A kňaz pozrie prašinu siedmeho dňa a keď uvidí, že hľa, prašina sa nerozšírila po koži a že na pohľad nie je hlbšie od inej kože, vyhlási ho kňaz za čistého, a človek s prašinou operie svoje rúcho a bude čistý.
35Pakli by se dále rozmohla poškvrna ta černá po kůži, již po očištění jeho,
35Ale keby sa zrejme rozšírila prašina po koži, po jeho očistení,
36Tedy pohledí na ni kněz, a uzří-li, že se dále rozmohla ta poškvrna černá po kůži, nebude více šetřiti vlasu žlutého; nečistý jest.
36pozrie ju kňaz a keď uvidí, že hľa, prašina sa rozšírila po koži, nebude sa pýtať kňaz po nažlklom vlase; nečistý je.
37Pakli poškvrna černá tak zůstává před očima jeho, a černý vlas vzrostl by na ní, tedy zhojena jest ta poškvrna černá; čistý jest, a za čistého vyhlásí jej kněz.
37No, keď sa mu bude vidieť, že prašina stojí a nerozširuje sa, a že rastie na nej čierny vlas, uzdravená je prašina: čistý je, a kňaz ho vyhlási za čistého.
38Když by na kůži těla muže aneb ženy byly poškvrny, totiž poškvrny pobělavé,
38A keby boly na koži tela niektorého muža alebo niektorej ženy lesklé škvrny, lesklé škvrny biele,
39I pohledí kněz, a jestliže budou na kůži těla jejich poškvrny bílé, pozčernalé, tedy poškvrna bílá jest, kteráž na kůži zrostla; čistý jest.
39pozrie kňaz a keď uvidí, že hľa, na koži ich tela sú lesklé škvrny bledé a belasé, biely výsyp je; vyrazil sa na koži; čistý je.
40Muž, z jehož by hlavy vlasové slezli, lysý jest a čistý jest.
40Keby niekomu sliezly vlasy s hlavy, plešivý je, čistý je.
41Jestliže pak po jedné straně obleze hlava jeho, nálysý jest a čistý jest.
41A keby mu so strany jeho tvári sliezly vlasy, s jeho hlavy, lysý je, čistý je.
42Pakli na té lysině, aneb na tom oblysení byla by rána bílá a ryšavá, tedy malomocenství zrostlo na lysině jeho, aneb na oblysení jeho.
42Ale keby bola na plešine alebo na lysine biela rana červenastá, to je vypuklá malomoc na jeho plešine alebo na jeho lysine.
43I pohledí na něj kněz, a uzří-li oteklinu rány bílou a ryšavou na lysině jeho, aneb na oblysení jeho, jako způsob malomocenství na kůži těla:
43A kňaz ho pozrie a keď uvidí, že hľa, opuchlina rany je biela, červenastá na jeho plešine alebo na jeho lysine, na pohľad ako malomoc kože tela,
44Člověk malomocný jest a nečistý jest. Bez meškání za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo na hlavě jeho jest malomocenství jeho.
44je to malomocný človek, nečistý je; istotne ho kňaz vyhlási za nečistého; jeho rana malomoci je na jeho hlave.
45Malomocný pak, na němž by ta rána byla, bude míti roucho roztržené a hlavu odkrytou a ústa zastřená, a Nečistý, nečistý jsem! volati bude.
45A malomocný, na ktorom by bola taká rana, bude mať svoje rúcho roztrhnuté a jeho hlava bude rozpustená, a zarastenú bradu zakryje a bude volať: Nečistý, nečistý!
46Po všecky dny, v nichž ta rána bude na něm, za nečistého jmín bude; nebo nečistý jest. Sám bydliti bude, vně za stany bude přebývání jeho.
46Po všetky dni, v ktoré bude na ňom rana, nečistý bude, nečistý je; sám bude bývať; jeho bývanisko bude vonku za táborom.
47Když by pak na rouchu byla rána malomocenství, buď na rouchu soukenném aneb na rouchu lněném,
47A keby bola rana malomoci na nejakom rúchu, už či na vlnenom rúchu alebo na ľanovom rúchu
48Buď na osnově aneb na outku ze lnu aneb z vlny, buď na kůži aneb na každé věci kožené,
48alebo na osnove alebo na útku z ľanu alebo z vlny alebo na koži alebo už na jakejkoľvek veci z kože,
49A byla by ta rána zelená neb náryšavá na rouchu aneb na kůži, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené: rána malomocenství jest, ukázána bude knězi.
49a keby bola rana zelenastá alebo červenastá, na rúchu alebo na koži alebo na osnove alebo na útku alebo na jakejkoľvek nádobe z kože, rana malomoci je, a ukáže sa kňazovi.
50I pohledí kněz na tu ránu, a dá zavříti tu věc mající ránu za sedm dní.
50A kňaz pozrie ranu a zavrie vec, ktorá má ranu, na sedem dní.
51A pohledě na tu ránu dne sedmého, uzří-li, že se dále rozmohla ta rána na rouchu, neb po osnově anebo po outku, aneb na kůži, k čemuž by jí koli užíváno bylo: rána ta malomocenství rozjídavá jest, věc nečistá jest.
51A keď pozrie ranu siedmeho dňa a uvidí, že sa rana rozšírila už či na rúchu či na osnove či na útku či na koži, nech by išlo o čokoľvek, čo sa robieva z kože na nejakú prácu, rana je rozjedavá malomoc; vec je nečistá.
52I spálí to roucho aneb osnovu, aneb outek z vlny neb ze lnu, aneb jakoukoli nádobu koženou, na níž by byla rána ta; nebo malomocenství škodlivé jest, protož ohněm spáleno bude.
52A preto spáli rúcho alebo osnovu alebo útek z vlny alebo z ľanu alebo aj akúkoľvek nádobu z kože, na ktorej by bola taká rana, lebo je to rozjedavá malomoc nákazlivá; spáli sa ohňom.
53Pakli pohledě kněz, uzřel by, že se nerozmohla rána ta na rouchu, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené:
53Ale ak uvidí kňaz, že hľa, rana sa nerozšírila, už či je na rúchu či na osnove či na útku a či už na jakejkoľvek nádobe z kože,
54Rozkáže kněz, aby zeprali tu věc, na níž byla by rána, i káže ji zavříti za sedm dní po druhé.
54rozkáže kňaz, aby oprali vec, na ktorej je rana, a zavrie ju po druhé na sedem dní.
55I pohledí kněz po zeprání té věci na ránu. Jestliže nezměnila rána barvy své, byť se pak nerozmohla dále, předce nečistá jest. Ohněm spálíš ji; nebo rozjídavá věc jest na vrchní neb spodní straně její.
55A kňaz pozrie ranu potom, keď bola opraná, a keď uvidí, že hľa, rana nezmenila svojej farby, hoc aj sa nerozšírila, nečistá je; spáliš ju ohňom; vec je rozožieravá, už či je na jej rube a či na jej líci.
56Pakli pohledě kněz, uzřel by, an pozčernala rána po zeprání svém, odtrhne ji od roucha aneb od kůže, aneb od osnovy, aneb od outku.
56Ale ak uvidí kňaz, že hľa, rana obledla, potom, keď bola opraná, odtrhne ju od rúcha alebo od kože alebo od osnovy alebo od útku.
57Jestliže se pak ukáže ještě na rouchu aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, malomocenství rozjídající se jest. Ohněm spálíš věc tu, na kteréž by ta rána byla.
57No, keby sa to ešte ukázalo na rúchu alebo na osnove alebo na útku alebo už na jakejkoľvek nádobe z kože, vypuklá malomoc je; spáliš to ohňom, to, na čom je rana.
58Roucho pak aneb osnovu, aneb outek, aneb kteroukoli nádobu koženou, když bys zepral, a odešla by od ní ta rána, ještě po druhé zpéřeš, a čisté bude.
58Ale rúcho alebo osnova alebo útek alebo už akákoľvek nádoba z kože, s ktorých, keď ich operieš, zmizne rana, operie sa po druhé a bude čisté.
59Tenť jest zákon o ráně malomocenství na rouchu soukenném aneb lněném, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, kterak má za čistou aneb za nečistou uznána býti.
59Toto je zákon, týkajúci sa rany malomoci na rúchu z vlny alebo z ľanu alebo na osnove alebo na útku alebo už na jakejkoľvek nádobe z kože, či má byť uznaná za čistú alebo za nečistú.