¹I oznámil Mojžíš synům Izraelským všecky ty věci, kteréž přikázal jemu Hospodin.

¹A Mojžiš povedal synom Izraelovým všetko tak, ako to jemu prikázal Hospodin.

²Mluvil také Mojžíš knížatům pokolení synů Izraelských, řka: Totoť jest, což přikázal Hospodin:

²A Mojžiš hovoril hlavám pokolení synov Izraelových a riekol: Toto je to, čo prikázal Hospodin:

³Jestliže by muž slib aneb přísahu učinil Hospodinu, závazkem zavazuje duši svou, nezruší slova svého; podlé všeho, což vyšlo z úst jeho, učiní.

³Keby muž sľúbil Hospodinovi sľub alebo keby prísahou zaviazal svoju dušu na niečo, nezruší svojho slova; všetko, jako čo vyšlo z jeho úst, tak učiní.

⁴Když by pak osoba ženského pohlaví učinila slib Hospodinu, a závazkem zavázala se v domě otce svého v mladosti své,

⁴A keby žena sľúbila Hospodinovi sľub a zaviazala by sa nejakým záväzkom v dome svojho otca vo svojej mladosti,

⁵A slyše otec její slib a závazek její, jímž zavázala duši svou, mlčel by k tomu: tedy stálí budou všickni slibové její, i každý závazek, jímž zavázala se, stálý bude.

⁵a keby jej otec počul jej sľub a jej záväzok, ktorým zaviazala svoju dušu, a mlčal by jej na to, stáť budú všetky jej sľuby, a bude stáť i každý záväzok, ktorým zaviazala svoju dušu.

⁶Jestliže by pak to zrušil otec její toho dne, když slyšel všecky ty sliby a závazky její, jimiž zavázala duši svou, nebudouť stálí; a Hospodin odpustí jí, nebo otec její to zrušil.

⁶Ale keby jej bránil jej otec toho dňa, ktorého to počul, nebude stáť niktorý jej sľub ani záväzok, ktorým zaviazala svoju dušu, a Hospodin jej odpustí, lebo jej zabránil jej otec.

⁷Pakli by vdaná byla za muže, a měla by slib na sobě, aneb pronesla by ústy svými něco, čímž by se zavázala,

⁷Ak je vydatá za muža a má svoje sľuby na sebe, alebo keby niečo nerozmyslene vyriekly jej rty, čím by zaviazala svoju dušu,

⁸A slyše muž její, nic by jí neřekl toho dne, kteréhož slyšel: stálí budou slibové její, i závazkové, jimiž zavázala duši svou, stálí budou.

⁸a počul by to jej muž a mlčal by jej toho dňa, ktorého to počul, stáť budú jej sľuby, i jej záväzky, ktorými zaviazala svoju dušu, stáť budú.

⁹Jestliže by pak muž její toho dne, jakž uslyšel, odepřel tomu, a zrušil slib, kterýž na sobě měla, aneb něco rty svými pronesla, čímž by se zavázala, také odpustí jí Hospodin.

⁹Ale keby toho dňa, ktorého to počuje jej muž, jej to zbraňoval a zrušil by jej sľub, ktorý vzala na seba, i to, čo nerozmyslene vyriekly jej rty, čím zaviazala svoju dušu, Hospodin jej odpustí.

¹⁰Všeliký pak slib vdovy aneb ženy zahnané, jímž by se zavázala, stálý bude.

¹⁰A čo do sľubu vdovy alebo zahnanej, všetko, čím by zaviazala svoju dušu, stáť bude u nej.

¹¹Ale jestliže v domě muže svého slíbila, a závazkem zavázala se s přísahou,

¹¹Ale keby sľúbila v dome svojho muža alebo keby nejakým záväzkom zaviazala svoju dušu s prísahou,

¹²A slyše to muž její, mlčel k tomu a neodepřel: tedy stálí budou všickni slibové její, a všickni závazkové, jimiž se zavázala, stálí budou.

¹²a keby to počul jej muž a mlčal jej, nezbraňoval jej, stáť budú všetky jej sľuby, a každý záväzok, ktorým zaviazala svoju dušu, stáť bude.

¹³Pakli docela odepřel muž její toho dne, jakž uslyšel, všeliký slib, kterýž vyšel z úst jejích, a závazek, jímž zavázala se, nebude stálý; muž její zrušil to, a Hospodin jí odpustí.

¹³Ale keby ich zrušil jej muž toho dňa, ktorého ich počul, nebude stáť nič z toho, čo vyšlo cez jej rty, čo do jej sľubov a čo do nejakého záväzku jej duše. Jej muž ich zrušil, a Hospodin jej odpustí.

¹⁴Všelikého slibu a každého závazku s přísahou učiněného o trápení života jejího, muž její potvrdí jeho, a muž její zruší jej.

¹⁴Čo do jakéhokoľvek sľubu alebo čo do jakejkoľvek prísahy nejakého záväzku trápiť dušu: jej muž to postaví alebo jej muž to zruší.

¹⁵Pakli by muž její den po dni mlčel, tedy potvrdí všech slibů jejích, a všech závazků jejích, kteréž na sobě má; potvrdilť jest jich, nebo neodepřel jí v den ten, když to uslyšel.

¹⁵Ale ak mlčal jej muž odo dňa ku dňu, vtedy potvrdil všetky jej sľuby alebo všetky jej záväzky, ktoré sú na nej, potvrdil ich, lebo jej mlčal toho dňa, ktorého to počul.

¹⁶Jestliže by pak slyše, potom teprv zrušiti to chtěl, tedy on ponese nepravost její. [ (Numbers 30:17) Ta jsou ustanovení, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi, mezi mužem a ženou jeho, mezi otcem a dcerou jeho v mladosti její, dokudž jest v domě otce svého. ]

¹⁶A keby ich potom, neskoršie zrušil, keď ich už počul, ponesie jej neprávosť.

¹⁷To sú ustanovenia, ktoré prikázal Hospodin Mojžišovi o veciach medzi mužom a jeho ženou, medzi otcom a jeho dcérou v jej mladosti v dome jej otca.