¹I stalo se, když bydlil David v domě svém, že řekl Nátanovi proroku: Aj, já přebývám v domě cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami.

¹In zgodi se, ko je David prebival v hiši svoji, da reče Natanu proroku: Glej, jaz stanujem v cedrovi hiši, a skrinja zaveze GOSPODOVE prebiva pod preprogami.

²I řekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, učiň; nebo Bůh s tebou jest.

²In Natan reče Davidu: Stori vse, kar ti je v srcu, kajti Bog je s teboj!

³Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, řkoucí:

³Še to noč pa pride beseda GOSPODOVA k Natanu, govoreč:

⁴Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení,

⁴Pojdi in reci hlapcu mojemu Davidu: Tako pravi GOSPOD: Ne boš mi ti gradil hiše, da prebivam v njej.

⁵Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vně kromě příbytku.

⁵Saj nisem prebival v hiši od dne, ko sem pripeljal Izraela semkaj, do današnjega dne, ampak hodil sem iz šatora v šator, iz enega bivališča v drugo.

⁶Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských, (jimž jsem přikázal, aby pásli lid můj), řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?

⁶Kamorkoli sem šel z vsem Izraelom, sem li besedo govoril s katerim sodnikov Izraelovih, ki sem jim zapovedal pasti ljudstvo moje, rekoč: Zakaj mi niste zgradili cedrove hiše?

⁷Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z ovčince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.

⁷Tako torej véli hlapcu mojemu Davidu: Tako pravi GOSPOD nad vojskami: Jaz sem te vzel s pašnikov, ko si hodil za ovcami, da bodeš vojvoda ljudstvu mojemu Izraelu;

⁸A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinilť jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi.

⁸in sem bil s teboj, kamorkoli si šel, in sem zatrl vse sovražnike tvoje pred teboj in ti storil ime kakor ime velikašev, ki so na zemlji.

⁹Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místě svém, a nepohne se více, aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé,

⁹In hočem pripraviti kraj ljudstvu svojemu Izraelu in jih zasaditi, da bodo prebivali na svojem in se več ne premikali; tudi jih ne bodo več gonobili sinovi krivice kakor poprej

¹⁰Hned od toho času, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepřátel tvých; nýbrž oznamujiť, že Hospodin sám vystaví tobě dům.

¹⁰in odkar sem zapovedal sodnikom, da bodo nad ljudstvom mojim Izraelom; in ponižam vse sovražnike tvoje. Vrhutega ti pravim, da GOSPOD zgradi hišo tebi.

¹¹Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž bude z synů tvých, a utvrdím království jeho.

¹¹Ko se ti dopolnijo dnevi, da pojdeš k očetom svojim, hočem postaviti seme tvoje za teboj, ki bode izmed sinov tvojih, in hočem utrditi kraljestvo njegovo.

¹²Onť mi ustaví dům, a já utvrdím trůn jeho až na věky.

¹²On mi bo zgradil hišo, in jaz utrdim prestol njegov na veke.

¹³Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl před tebou.

¹³Jaz mu bodem za očeta, in on mi bode za sina; in mu ne odtegnem milosti svoje, kakor sem jo odtegnil njemu, ki je bil pred teboj,

¹⁴Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky, a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky.

¹⁴temuč ustanovitim ga v hiši svoji in v kraljestvu svojem za vekomaj, in prestol njegov bo utrjen vekomaj.

¹⁵Podlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.

¹⁵Po vseh teh besedah in po vsej tej prikazni je točno govoril Natan Davidu.

¹⁶Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil?

¹⁶Tedaj stopi David noter in sede pred GOSPODA in reče: Kdo sem jaz, o GOSPOD Bog, in kaj je hiša moja, da si me privedel tako daleč?

¹⁷Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy, a popatřil jsi na mne, jako na osobu člověka vzácného, Hospodine Bože.

¹⁷In to se je še premalo videlo tvojim očem, o Bog, in govoril si o hlapca svojega hiši za daljno prihodnost, in pogledal si me po načinu vzvišenega človeka, GOSPOD Bog.

¹⁸Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého.

¹⁸Kaj more David še govoriti tebi zastran časti, izkazane hlapcu tvojemu? Saj ti poznaš hlapca svojega.

¹⁹Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto, abys v známost uvedl všecky převeliké věci.

¹⁹O GOSPOD, zaradi hlapca svojega in po srcu svojem si storil vso to velikost, da oznaniš vse te velike reči.

²⁰Hospodine, neníť tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.

²⁰O GOSPOD, ni ga tebi enakega, tudi ni Boga razen tebe, po vsem, kar smo slišali na ušesa svoja.

²¹Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvůj Izraelský, jehož by Bůh šel, aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména, čině veliké a hrozné věci, vyháněje před tváří lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany?

²¹In kje je edino ljudstvo na zemlji kakor ljudstvo tvoje Izrael, ki ga je šel Bog odkupit sebi za ljudstvo, da si napraviš ime z velikimi in strahovitimi rečmi, ko si pregnal narode izpred ljudstva svojega, ki si ga odkupil iz Egipta?

²²Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem.

²²Kajti storil si ljudstvo svoje, Izraela, sebi za ljudstvo na vekomaj, in ti si, GOSPOD, postal njih Bog.

²³Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil.

²³In sedaj, o GOSPOD: beseda, ki si jo govoril o hlapcu svojem in o hiši njegovi, ostani veljavna na vekomaj, in stóri, kakor si govoril.

²⁴Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky, a říkáno: Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, jest Bůh nad Izraelem, a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým.

²⁴Da, veljavna ostani in ime tvoje bodi poveličevano vekomaj, ko bodo govorili: GOSPOD nad vojskami, Bog Izraelov, je Bog za Izraela! In hiša tvojega hlapca Davida bodi utrjena pred teboj!

²⁵Nebo ty, Bože můj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dům, a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou.

²⁵Zakaj ti, moj Bog, si razodel hlapcu svojemu, da mu zgradiš hišo; zato se je osrčil hlapec tvoj moliti pred teboj.

²⁶A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto.

²⁶In sedaj, o GOSPOD, ti si Bog, in ti si govoril hlapcu svojemu to predobro obljubo!In sedaj rači blagosloviti hlapca svojega hišo, da ostane pred teboj vekomaj; ker ti si jo, o GOSPOD, blagoslovil, zato bo blagoslovljena vekomaj.

²⁷Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeť požehnaný na věky.

²⁷In sedaj rači blagosloviti hlapca svojega hišo, da ostane pred teboj vekomaj; ker ti si jo, o GOSPOD, blagoslovil, zato bo blagoslovljena vekomaj.