¹Satan pak povstal proti Izraelovi, a ponukl Davida, aby sečtl lid Izraelský.

¹In Satan se je vzdignil zoper Izraela in izpodbodel Davida, da naj sešteje Izraela.

²Protož řekl David Joábovi a knížatům lidu: Jděte, sečtěte lid Izraelský od Bersabé až do Dan, a oznamte mi, abych věděl počet jich.

²In David veli Joabu in poglavarjem ljudstva: Pojdite, seštejte Izraelce od Bersebe do Dana, in prinesite mi poročilo, da vem njih število!

³Ale Joáb řekl: Přidejž Hospodin lidu svého, což ho koli, stokrát více. I zdaliž, pane můj králi, nejsou všickni oni pána mého služebníci? Proč toho vyhledává pán můj? Proč má býti uvedena pokléska na Izraele?

³In Joab reče: GOSPOD pridaj k ljudstvu svojemu stokrat toliko, kolikor jih je! Ali, GOSPOD moj, kralj, niso li vsi GOSPODA mojega hlapci? Čemu zahteva to gospod moj? Zakaj se naj to šteje v pregreho Izraelu?

⁴Ale řeč královská přemohla Joába. A tak vyšed Joáb, prošel všecken lid Izraelský; potom navrátil se do Jeruzaléma.

⁴Vendar pa je obveljala beseda kraljeva zoper Joaba. Zatorej odide Joab in prehodi vse Izraelovo in se vrne v Jeruzalem.

⁵I dal Joáb počet lidu sečteného Davidovi. A bylo všeho lidu Izraelského jedenáctekrát sto tisíc mužů bojovných, lidu pak Judského čtyřikrát sto tisíc, a sedmdesáte tisíc mužů bojovných.

⁵In dal je Joab število preštetega ljudstva Davidu; in bilo je vsega Izraela tisočkrat tisoč in sto tisoč mož, ki so izdirali meč; iz Jude pa štiristo in sedemdeset tisoč mož, ki so izdirali meč.

⁶Pokolení pak Léví a Beniaminova nepočítal mezi ně; nebo v ošklivosti měl Joáb rozkázaní královo.

⁶A Levija in Benjamina ni štel ž njimi vred, kajti beseda kraljeva se je mrzila Joabu.

⁷Ovšem nelíbila se Bohu ta věc, protož ranil Izraele.

⁷To povelje pa se je hudo videlo v očeh Božjih, in udaril je Izraela.

⁸I řekl David Bohu: Zhřešil jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebo jsem velmi bláznivě učinil.

⁸In David reče Bogu: Hudo sem grešil, da sem storil to; a sedaj, prosim, odpravi krivico hlapca svojega, kajti ravnal sem zelo nespametno!

⁹V tom mluvil Hospodin k Gádovi, proroku Davidovu, řka:

⁹In GOSPOD je govoril Gadu, Davidovemu vidcu, rekoč:

¹⁰Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil.

¹⁰Pojdi in govóri Davidu in reci: Tako pravi GOSPOD: Troje ti ponujam, izberi si eno, da naj ti storim.

¹¹Tedy přišel Gád k Davidovi a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Vol sobě,

¹¹Pride torej Gad k Davidu in mu reče: Tako pravi GOSPOD: Izberi si:

¹²Buďto hlad za tři léta, buď abys za tři měsíce kažen byl od protivníků svých, když by meč nepřátel tvých dotekl se tebe, aneb aby za tři dni meč Hospodinův a mor byl v zemi, a anděl Hospodinův aby hubil po všech končinách Izraelských. Již tedy viz, co mám odpovědíti tomu, kterýž mne poslal.

¹²bodisi tri leta lakote, ali da tri mesece bežiš pred nasprotniki svojimi, ko te dohiteva meč sovražnikov tvojih, ali pa tri dni meč GOSPODOV in kugo v deželi in angela GOSPODOVEGA, ki bo pogubljal po vseh mejah Izraelovih. Sedaj pa premisli, kakšen odgovor naj dam njemu, ki me je poslal.

¹³I řekl David Gádovi: Úzko mi náramně; nechť prosím, upadnu v ruce Hospodinovy, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám.

¹³In David reče Gadu: V stiski sem veliki! Rajši padem, prosim, v roko GOSPODOVO, kajti veliko je usmiljenje njegovo; le nikar naj ne padem v roko človeško!

¹⁴A tak uvedl Hospodin mor na lid Izraelský, a padlo jich z Izraele sedmdesáte tisíc mužů.

¹⁴Poslal je torej GOSPOD kugo nad Izraela, in pomrlo je iz Izraela sedemdeset tisoč mož.

¹⁵Poslal také Bůh anděla i na Jeruzalém, aby hubil jej. A když hubil, popatřil Hospodin, a zželelo mu se toho zlého. I řekl andělu, kterýž hubil: Dostiť jest, zdrž ruku svou. Anděl pak stál podlé humna Ornana Jebuzejského.

¹⁵In Bog pošlje angela proti Jeruzalemu, da ga pogubi; in ko je pogubljal, je pogledal GOSPOD in žal mu je bilo hudega; in veli angelu, ki je pokončeval: Dosti je, odtegni zdaj roko svojo! In angel GOSPODOV je stal pri gumnu Ornana Jebusejca.

¹⁶Mezi tím pozdvih David očí svých, uzřel anděla Hospodinova, stojícího mezi zemí a nebem, a meč dobytý v ruce jeho, vztažený proti Jeruzalému. I padl David, ano i starší, odíni jsouce žíněmi, na tváři své.

¹⁶David pa povzdigne oči in vidi angela GOSPODOVEGA stoječega med zemljo in nebom in v roki njegovi potegnjen meč, naperjen proti Jeruzalemu. Tedaj padejo David in starejšine, oblečeni v raševino, na obraze svoje.

¹⁷A řekl David Bohu: Zdaliž jsem já nerozkázal čísti lidu? A jáť jsem sám ten, kterýž jsem zhřešil, a převelmi jsem zle učinil, tyto pak ovce co učinily? Hospodine, Bože můj, nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně, a proti domu otce mého, ale proti lidu tvému nechť není rána.

¹⁷In David reče Bogu: Nisem li jaz velel, naj se sešteje ljudstvo? Jaz sem tisti, ki sem grešil in zelo krivično ravnal, te ovce pa, kaj so storili? Roka tvoja, prosim, o GOSPOD, Bog moj, bodi zoper mene in zoper očeta mojega hišo, nikar zoper tvoje ljudstvo, da ga tepe!

¹⁸Zatím anděl Hospodinův mluvil k Gádovi, aby řekl Davidovi, aby vstoupě, vzdělal oltář Hospodinu na humně Ornana Jebuzejského.

¹⁸Tedaj zapove angel GOSPODOV Gadu, da veli Davidu, naj gre gori in zgradi oltar GOSPODU na gumnu Ornana Jebusejca.

¹⁹I vstoupil David podlé řeči Gádovy, kterouž byl mluvil ve jménu Hospodinovu.

¹⁹In David je šel gori po besedi Gadovi, ki jo je govoril v imenu GOSPODOVEM.

²⁰A obrátiv se Ornan, uzřel toho anděla, a čtyři synové jeho s ním skryli se. Ornan pak mlátil pšenici.

²⁰Ornan pa se ozre in zagleda angela, in štirje sinovi njegovi, ki so bili pri njem, se skrijejo; Ornan je namreč mlatil pšenico.

²¹V tom přišel David k Ornanovi. A pohleděv Ornan, uzřel Davida, a vyšed z humna toho, klaněl se Davidovi až k zemi.

²¹In ko David pride do Ornana, se ta ozre in zagleda Davida in gre z gumna ter se Davidu prikloni z obrazom do tal.

²²Tedy řekl David Ornanovi: Dej mi to místo humna, ať vzdělám na něm oltář Hospodinu; za slušné peníze dej mi je, i přestane rána v lidu.

²²Tedaj reče David Ornanu: Prepústi mi kraj tega gumna, da na njem zgradim oltar GOSPODU, prepústi mi ga za polno ceno, da bi nehala kuga med ljudstvom.

²³I řekl Ornan Davidovi: Nechť sobě vezme, a učiní pán můj král, což se mu za dobré vidí. Hle, přidám i voly tyto k oběti zápalné, a smyky na drva, i pšenici k oběti suché, to všecko dávám.

²³Ornan pa reče Davidu: Vzemi si ga, in stori naj ž njim gospod moj, kralj, kar se mu dobro vidi; glej, dam ti voli v žgalno daritev in mlatilnice za drva in pšenico v jedilno daritev: vse dam rad.

²⁴Král pak David řekl Ornanovi: Nikoli, ale raději koupím je od tebe za slušné peníze; neboť nevezmu, což tvého jest, Hospodinu, aniž budu obětovati oběti zápalné darem dané.

²⁴A kralj David reče Ornanu: Nikar, ampak res hočem to kupiti od tebe za polno ceno, ker ne vzamem, kar je tvojega, za GOSPODA, in ne bom daroval žgalne daritve brez stroškov.

²⁵I dal David Ornanovi za to místo zlata ztíží šesti set lotů.

²⁵Dal je torej David Ornanu za tisti kraj šeststo zlatih seklov po teži.

²⁶A vzdělal tu David oltář Hospodinu, a obětoval zápaly a oběti pokojné, a vzýval Hospodina. Kterýžto vyslyšel ho, spustiv oheň s nebe na oltář zápalu.

²⁶In David je zgradil ondi oltar GOSPODU in je daroval žgalne in mirovne daritve in klical GOSPODA; on pa mu je odgovoril iz nebes po ognju na oltarju žgalnih daritev.

²⁷I řekl Hospodin andělu, aby obrátil meč svůj do pošvy jeho.

²⁷In GOSPOD ukaže angelu, in angel vtakne meč zopet v nožnico svojo.

²⁸Toho času když uzřel David, že jej vyslyšel Hospodin na humně Ornana Jebuzejského, obětovával tu oběti.

²⁸V tistem času, ko je David videl, da mu je GOSPOD odgovoril na gumnu Ornana Jebusejca, je daroval ondi.

²⁹Nebo stánek Hospodinův, kterýž byl učinil Mojžíš na poušti, a oltář k zápalu toho času byl na výsosti v Gabaon.

²⁹Kajti šator GOSPODOV, ki ga je naredil Mojzes v puščavi, in oltar žgalnih daritev, sta bila tisti čas na višavi v Gibeonu.A David ni mogel predenj tja hoditi, da bi iskal Boga, tako je bil prestrašen zaradi meča angela GOSPODOVEGA.

³⁰David pak nemohl tam choditi k němu, aby hledal Boha, proto že se zhrozil meče anděla Hospodinova.

³⁰A David ni mogel predenj tja hoditi, da bi iskal Boga, tako je bil prestrašen zaradi meča angela GOSPODOVEGA.