¹Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.

¹In kralj David reče vsemu zboru: Salomon, sin moj, ki je njega samega izvolil Bog, je še mlad in šibek, in delo je veliko, kajti tista palača ni za človeka, ampak za GOSPODA Boga.

²Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně.

²Jaz pa sem z vsemi močmi svojimi pripravil za hišo Boga svojega zlata za zlate, srebra za srebrne, brona za bronaste, železa za železne, lesa za lesene stvari; kamenov oniksovih in vdelanih, kamenov za olepšavo in raznobarvnih in vsakovrstnih dragih kamenov in belega marmornjaka v obilici.

³Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně,

³Razen tega, ker me veseli hiša mojega Boga, sem dal iz lastnega zaklada zlata in srebra za hišo Boga svojega poleg vsega, kar sem oskrbel za sveto hišo:

⁴Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých,

⁴tri tisoč talentov zlata, zlata iz Ofirja, in sedem tisoč talentov prečiščenega srebra, da se ž njim prevlečejo hišne stene,

⁵Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?

⁵zlata pa za zlate in srebra za srebrne stvari in za vsakovrstne naprave po rokah umetnikov. In kdo je radovoljen, danes napolniti roko svojo za GOSPODA?

⁶Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali.

⁶Tedaj so se izkazali radovoljne poglavarji očetovin in knezi rodov Izraelovih in poveljniki čez tisoč in čez sto in oskrbniki kraljevih opravil,

⁷A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů.

⁷in so darovali za službo hiše Božje pet tisoč talentov zlata in deset tisoč dárikov [Dárik je perzijski zlatnik], srebra pa deset tisoč talentov in brona osemnajst tisoč talentov in železa sto tisoč talentov.

⁸Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.

⁸In tisti, pri katerih so se našli dragi kameni, so jih dali v zaklad hiše GOSPODOVE, pod roko Jehiela Gersonovca.

⁹I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.

⁹Tedaj se je ljudstvo veselilo, da so radovoljno darovali, ker z nerazdeljenim srcem so to poklonili GOSPODU prostovoljno, tudi kralj David se je radoval z velikim veseljem.

¹⁰A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky.

¹⁰In David je hvalil GOSPODA vpričo vsega zbora in je dejal: Hvaljen bodi, o GOSPOD, Bog Izraela, očeta našega, od vekov na veke!

¹¹Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.

¹¹Tvoja, o GOSPOD, je velikost in moč in slava in dika in veličastvo; zakaj vse, kar je v nebesih in na zemlji, je tvoje. Tvoje je kraljestvo, o GOSPOD, in ti si povišan kot glava nad vsem!

¹²I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti.

¹²Bogastvo in čast prihaja od tebe, in ti si vladar vsemu, in v roki tvoji je moč in oblast, in v tvoji roki je poveličati in ojačiti vse.

¹³Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé.

¹³Sedaj torej, Bog naš, te zahvaljujemo in hvalimo ime slave tvoje.

¹⁴Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.

¹⁴Saj kdo sem jaz in kdo ljudstvo moje, da bi imeli moč, toliko radovoljno darovati tebi? Kajti od tebe je vse, in iz roke tvoje smo prejeli in dali tebi.

¹⁵Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy.

¹⁵Zakaj mi smo tujci pred teboj in priseljenci, kakor so bili vsi očetje naši; dnevi naši na zemlji so kakor senca in ni upanja, da tu ostanemo.

¹⁶Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci.

¹⁶O GOSPOD, Bog naš, vsa ta obilna množina, ki smo jo pripravili v zgradbo hiše tvoje, svetemu imenu tvojemu, je iz roke tvoje in vse to je tvoje.

¹⁷Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě.

¹⁷Vem tudi, moj Bog, da preiskuješ srce in prijetna ti je preprostost. Jaz torej sem iz preprostosti srca svojega vse to radovoljno daroval, in sedaj sem z veseljem videl ljudstvo tvoje, ki je tu pričujoče, da je radovoljno darovalo tebi.

¹⁸Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž to na věky,totiž snažnost takovou srdce lidu svého,a nastrojuj srdce jejich sobě.

¹⁸O GOSPOD, Bog Abrahama, Izaka in Izraela, očetov naših, ohrani vekomaj tako misel in namero v srcu tvojega ljudstva in obračaj njih srca k sebi!

¹⁹Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil.

¹⁹In daj Salomonu, sinu mojemu, nerazdeljeno srce, da izpolnjuje zapovedi tvoje, pričevanja tvoja in postave tvoje in da stori vse in zgradi palačo, ki sem oskrbel zanjo priprave!

²⁰Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.

²⁰In David je rekel vsemu zboru: Hvalite sedaj GOSPODA, Boga svojega! In ves zbor je hvalil GOSPODA, očetov svojih Boga, in pripognili so se in storili poklon GOSPODU in kralju.

²¹Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský.

²¹In darovali so žrtve GOSPODU, in drugo jutro potem so darovali GOSPODU žgalne daritve: tisoč juncev, tisoč ovnov, tisoč jagnjet ž njih pitnimi daritvami vred, in obilo klalnih daritev za vsega Izraela,

²²I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze.

²²in so jedli in pili pred GOSPODOM tisti dan z veliko radostjo. In so postavili Salomona, sina Davidovega, v drugič za kralja in ga pomazilili GOSPODU za vojvodo in Zadoka za duhovnika.

²³A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken Izrael.

²³In Salomon je zasedel prestol GOSPODOV kot kralj namesto Davida, očeta svojega, in uspevalo mu je, in ves Izrael ga je poslušal.

²⁴Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.

²⁴In vsi poglavarji in junaki, tudi vsi sinovi kralja Davida so se podvrgli kralju Salomonu.

²⁵I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli.

²⁵In GOSPOD je jako poveličal Salomona pred očmi vsega Izraela in mu je dodelil tako veličastno kraljevanje, kakršnega ni imel pred njim noben kralj v Izraelu.

²⁶Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.

²⁶Tako je bil David, sin Jesejev, kralj vsemu Izraelu.

²⁷A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.

²⁷Časa pa, kar je kraljeval Izraelu, je bilo štirideset let: sedem let je vladal v Hebronu in triintrideset v Jeruzalemu.

²⁸I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.

²⁸In umrl je v lepi starosti, sit svojih dni, bogastva in časti. In Salomon, sin njegov, je kraljeval na mestu njegovem.

²⁹Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,

²⁹Dejanja Davidova pa, prva in poslednja, glej, zapisana so v zgodbah Samuela vidca in v zgodbah Natana proroka in v zgodbah Gada vidcaz vsem njegovim kraljevanjem in z močjo njegovo in s časi, ki so prešli pod njim čez Izraela in čez vsa kraljestva dežel.

³⁰Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském, i při všech královstvích zemských.

³⁰z vsem njegovim kraljevanjem in z močjo njegovo in s časi, ki so prešli pod njim čez Izraela in čez vsa kraljestva dežel.