¹Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná.

¹Poglejte, koliko ljubezen nam je dal Oče, da se imenujemo otroci Božji, in smo tudi. Zato nas svet ne spoznava, ker njega ni spoznal.

²Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.

²Ljubljeni, sedaj smo otroci Božji, a ni se še pokazalo, kaj bodemo. Vemo pa, da bodemo, ko se prikaže, njemu podobni, ker ga bomo videli, kakor je.

³A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.

³In vsak, kdor ima to upanje vanj, očiščuje sebe, kakor je on čist.

⁴Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.

⁴Vsak, kdor dela greh, dela tudi protizakonje; in greh je protizakonje.

⁵A víte, že on se okázal proto, aby hříchy naše sňal, a hříchu v něm není.

⁵In veste, da se je on prikazal, da odvzame grehe naše; in greha ni v njem.

⁶Každý tedy, kdož v něm zůstává, nehřeší; ale každý, kdož hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal.

⁶Kdorkoli ostaja v njem, ne greši; kdorkoli greši, ga ni videl in ga ni spoznal.

⁷Synáčkové, nižádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý.

⁷Otročiči, nihče naj vas ne slepi: kdor dela pravičnost, je pravičen, kakor je on pravičen;

⁸Kdož činí hřích, z ďábla jest; nebo ďábel hned od počátku hřeší. Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy.

⁸kdor dela greh, je iz hudiča, ker hudič greši od začetka. Zato se je prikazal Sin Božji, da razdene dela hudičeva.

⁹Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.

⁹Kdorkoli je rojen iz Boga, ne dela greha, ker seme njegovo ostaja v njem, in grešiti ne more, ker je rojen iz Boga.

¹⁰Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi. Každý, kdož nečiní spravedlnosti, neníť z Boha, a kdož nemiluje bratra svého.

¹⁰V tem so očitni otroci Božji in otroci hudičevi: kdorkoli ne dela pravičnosti, ni iz Boga, in kdor ne ljubi brata svojega.

¹¹Nebo toť jest to zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé.

¹¹Kajti to je oznanilo, ki ste ga slišali od začetka: naj se ljubimo med seboj;

¹²Ne jako Kain, kterýž z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho byli spravedliví.

¹²ne kakor Kajn, ki je bil iz Hudobnega in je ubil brata svojega. In zakaj ga je ubil? Ker so bila hudobna dela njegova, dela brata njegovega pa pravična.

¹³Nedivtež se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí.

¹³Ne čudite se, bratje moji, če vas svet sovraži.

¹⁴My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje bratra, zůstáváť v smrti.

¹⁴Mi vemo, da smo prešli iz smrti v življenje, ker ljubimo brate. Kdor ne ljubi, ostaja v smrti.

¹⁵Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.

¹⁵Vsak, kdor sovraži brata svojega, je ljudomorec; in veste, da noben ljudomorec nima večnega življenja, ki bi prebivalo v njem.

¹⁶Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše své klásti.

¹⁶V tem smo spoznali ljubezen, da je on dal življenje za nas; tudi mi moramo dati življenje za brate.

¹⁷Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm?

¹⁷Kdor pa ima premoženje tega sveta in vidi brata svojega, da je v potrebi, a zapre srce svoje pred njim, kako prebiva ljubezen Božja v njem?

¹⁸Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou.

¹⁸Otročiči moji, ne ljubimo z besedo, tudi ne z jezikom, marveč v dejanju in resnici.

¹⁹A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá.

¹⁹In v tem spoznamo, da smo iz resnice, in pred njim bomo pomirili srca svoja,

²⁰Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko.

²⁰da, ako nas srce naše obsoja, je Bog večji od srca našega in pozna vse.

²¹Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu.

²¹Ljubljeni, če nas srce naše ne obsoja, imamo trdno zaupanje do Boga,

²²A začež ho koli prosíme, béřeme od něho; nebo přikázání jeho ostříháme, a to, což jest libého před obličejem jeho, činíme.

²²in karkoli prosimo, prejmemo od njega, ker držimo zapovedi njegove in delamo, kar je prijetno pred njim.

²³A totoť jest to přikázání jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista a milovali jedni druhé, jakož nám dal přikázání.

²³In ta je zapoved njegova, da verujmo v ime Sina njegovega, Jezusa Kristusa, in se ljubimo med seboj, kakor nam je dal zapoved.In kdor drži zapovedi njegove, ostaja v Njem in On v njem. In v tem spoznavamo, da ostaja v nas, iz Duha namreč, ki ga nam je dal.

²⁴Nebo kdož ostříhá přikázání jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám.

²⁴In kdor drži zapovedi njegove, ostaja v Njem in On v njem. In v tem spoznavamo, da ostaja v nas, iz Duha namreč, ki ga nam je dal.