¹Král pak David sstaral se a sešel věkem, a ačkoli jej šaty přikrývali, však nemohl se zahřívati.

¹David kralj pa je bil že star in prileten, in pokrivali so ga z odejami, a se ni ogrel.

²I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále.

²Zato so mu rekli služabniki njegovi: Poišče naj se za gospoda mojega, kralja, mlada devica, in naj stoji pri kralju in mu bodi strežnica ter naj spava v naročju njegovem, da se ogreje gospod moj, kralj.

³A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a přivedli ji k králi.

³In iskali so lepe mladenke po vseh krajih Izraelovih, in najdejo Abisago Sunamljanko ter jo pripeljejo h kralju.

⁴Kterážto děvečka byla velmi krásná. I opatrovala krále a přisluhovala jemu, ale král jí nepoznal.

⁴Mladenka pa je bila zelo lepa, in postala je strežnica kralju in mu je služila; a kralj je ni spoznal.

⁵Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, říkaje: Jáť budu kralovati. I najednal sobě vozů a jezdců, a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním.

⁵Tedaj se je Adonija, sin Hagitin, povzdignil, rekoč: Jaz bom kraljeval! In oskrbi si voz in konj in petdeset mož, ki naj bi tekali pred njim.

⁶A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby řekl: Proč jsi to učinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi.

⁶In oče njegov ga nikdar ni užalil, da bi mu bil rekel: Zakaj si storil tako? Bil pa je tudi zelo lepe postave mož, in rojen je bil po Absalomu.

⁷I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knězem, kteříž napomáhali Adoniášovi.

⁷In posvetoval se je z Joabom, sinom Zervijinim, in z duhovnikom Abiatarjem, in ona sta mu pomagala, hodeč za njim.

⁸Ale Sádoch kněz a Banaiáš syn Joiadův, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní přednější, kteréž měl David, nebyli s Adoniášem.

⁸Ali Zadok duhovnik in Benaja, sin Jojadov, in Natan prorok in Simej in Rej in vojščaki, ki so bili Davidovi, niso bili pri Adoniju.

⁹Tedy nabil Adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratří svých synů královských, i všech mužů Judských, služebníků králových.

⁹In Adonija pokolje ovac in volov in pitancev pri kamenu Zoheletu, ki je tik studenca Rogela, in povabi vse brate svoje, sinove kraljeve, in vse može Judove, kraljeve služabnike;

¹⁰Nátana však proroka a Banaiáše a jiných přednějších mužů, ani Šalomouna bratra svého nepozval.

¹⁰toda Natana proroka in Benaja in vojščakov in Salomona, brata svojega, ni povabil.

¹¹I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounově, řka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom?

¹¹Tedaj govori Natan Batsebi, materi Salomonovi, rekoč: Nisi li slišala, da je zakraljeval Adonija, sin Hagitin, in David, gospod naš, ne ve za to?

¹²Protož nyní poď, prosím, a dámť radu, kterouž vysvobodíš život svůj, i život syna svého Šalomouna.

¹²Sedaj pa pridi, daj, da ti svetujem, da bi rešila življenje sebi in sinu svojemu Salomonu.

¹³Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane můj králi, nepřisáhl služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a onť seděti bude na stolici mé? Pročež tedy kraluje Adoniáš?

¹³Pojdi in stopi h kralju Davidu in mu reci: Nisi li, gospod moj, kralj, prisegel meni, dekli svoji, in rekel: Salomon, sin tvoj, bo kraljeval za menoj in on bo sedel na prestolu mojem? Zakaj torej kraljuje Adonija?

¹⁴A aj, když ty ještě tam mluviti budeš s králem, přijduť za tebou a doplním řeč tvou.

¹⁴Glej, ko boš tam še govorila s kraljem, pridem tudi jaz noter za teboj in potrdim besede tvoje.

¹⁵A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská přisluhovala králi.

¹⁵In Batseba pride h kralju v čumnato. Kralj pa je bil zelo star, in Abisaga Sunamljanka je stregla kralju.

¹⁶Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto řekl král: Což chceš?

¹⁶In Batseba se pripogne in stori poklon kralju. In kralj vpraša: Kaj želiš?

¹⁷I odpověděla jemu: Pane můj, ty jsi přisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé.

¹⁷Ona mu pa reče: Gospod moj, ti si prisegel pri GOSPODU, Bogu svojem, dekli svoji: Salomon, sin tvoj, bo kraljeval za menoj in on bo sedel na prestolu mojem.

¹⁸A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane můj králi, nic nevíš o tom.

¹⁸In sedaj, glej, Adonija kraljuje, in ti, gospod moj, kralj, ne veš tega.

¹⁹Nebo nabiv volů a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synů královských, i Abiatara kněze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval.

¹⁹In je zaklal obilo volov in pitancev in ovec ter je povabil vse sinove kraljeve in Abiatarja, duhovnika, in Joaba, poveljnika vojske, a Salomona, hlapca tvojega, ni povabil.

²⁰Ješto ty, pane můj králi, víš, že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě.

²⁰Ti pa, gospod moj, kralj – oči vsega Izraela se ozirajo v te, da jim poveš, kdo bo sedel na prestolu gospoda mojega, kralja, za teboj.

²¹Sic jinak bude to, když usne pán můj král s otci svými, že já a syn můj Šalomoun budeme jako hříšníci.

²¹Sicer se zgodi, ko bo legel gospod moj, kralj, k očetom svojim, da bodo šteli mene in sina mojega Salomona kakor dva grešnika.

²²A aj, když ještě ona mluvila s králem, přišel Nátan prorok.

²²In glej, ko še govori s kraljem, pride Natan prorok.

²³I oznámili králi, řkouce: Aj, teď Nátan prorok. A tak všel před krále, a poklonil se jemu tváří svou až k zemi.

²³In naznanijo kralju, rekoč: Glej, Natan prorok. In ko stopi pred kralja, se pokloni pred kraljem z obrazom do tal.

²⁴Zatím řekl Nátan: Pane můj králi, ty-lis pověděl: Adoniáš kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé?

²⁴In Natan reče: Gospod moj, kralj, si li ti rekel: Adonija bo kraljeval za menoj in on bo sedel na prestolu mojem?

²⁵Nebo odšed dnes, nabil volů a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara kněze. A hle, oni jedí a pijí před ním, a praví: Živ buď král Adoniáš.

²⁵Kajti danes je šel doli in zaklal obilo volov in pitancev in ovac ter je povabil vse sinove kraljeve in poveljnike vojske in Abiatarja duhovnika; in glej, jedo in pijejo pred njim ter govore: Živel kralj Adonija!

²⁶Mne pak služebníka tvého, a Sádocha kněze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval.

²⁶Mene pa, mene hlapca tvojega, in Zadoka duhovnika in Benaja, sina Jojadovega, in hlapca tvojega Salomona ni povabil.

²⁷Tak-liž jest ode pána mého krále nařízeno? Mně jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude seděti na stolici pána mého krále po tobě?

²⁷Se li je ta stvar napravila po gospodu mojem, kralju? Pa nisi oznanil hlapcem svojim, kdo bo sedel na prestolu gospoda mojega, kralja, za njim?

²⁸A odpovídaje král David, řekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši před krále, stála před ním.

²⁸Nato kralj odgovori in reče: Pokličite mi Batsebo. In ona stopi pred kralja in se postavi pred njim.

²⁹I přisáhl král, řka: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí,

²⁹In kralj priseže in veli: Kakor res živi GOSPOD, ki je rešil dušo mojo iz vseh nadlog:

³⁰Že jakož jsem přisáhl tobě skrze Hospodina Boha Izraelského, řka, že syn tvůj Šalomoun kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé místo mně, takť učiním dnes.

³⁰kakor sem ti prisegel pri GOSPODU, Bogu Izraelovem, rekši: Salomon, sin tvoj, bo kraljeval za menoj in on bo sedel na prestolu mojem namesto mene, res, tako storim danes.

³¹A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi, poklonu učinila králi a řekla: Živ buď pán můj král David na věky.

³¹Tedaj se pripogne Batseba z obrazom do tal in stori kralju poklon ter reče: Naj živi gospod moj, kralj David, vekomaj!

³²Řekl ještě král David: Zavolejte ke mně Sádocha kněze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kteřížto vešli před krále.

³²In kralj David veli: Pokličite mi Zadoka duhovnika in Natana proroka in Benaja, sina Jojadovega. In pridejo pred kralja.

³³I řekl jim král: Vezměte s sebou služebníky pána svého, a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veďte ji k Gihonu.

³³In kralj jim veli: Vzemite s seboj hlapce gospoda svojega in dajte Salomonu, sinu mojemu, jezditi na mojem mezgu ter ga peljite doli h Gihonu.

³⁴I pomaže ho tam Sádoch kněz a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ buď král Šalomoun.

³⁴In tam naj ga pomazili Zadok duhovnik in Natan prorok za kralja Izraelu, in trobite na trobento ter recite: Naj živi kralj Salomon!

³⁵Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž přijda, seděti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebť jsem jemu přikázal, aby byl vůdcí nad Izraelem i nad Judou.

³⁵Potem pojdete gori za njim, in on pride sem ter sede na moj prestol, zakaj kraljeval bo na mojem mestu, in jaz sem ukazal zanj, da bodi vojvoda Izraelu in Judi.

³⁶A odpovídaje Banaiáš syn Joiadův králi, řekl: Amen. Způsobiž to Hospodin, Bůh pána mého krále.

³⁶In Benaja, sin Jojadov, odgovori kralju in reče: Amen! GOSPOD, Bog gospoda mojega, kralja, naj reče istotako!

³⁷A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida.

³⁷Kakor je bil GOSPOD z gospodom mojim, kraljem, tako bodi s Salomonom in poveličaj mu prestol bolj, nego ga je poveličal gospodu mojemu, kralju Davidu.

³⁸A tak šli dolů Sádoch kněz a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiadův, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu.

³⁸Zadok duhovnik torej in Natan prorok in Benaja, sin Jojadov, in Keretejci in Peletejci gredo doli ter posade Salomona na mezga kralja Davida in ga peljejo h Gihonu.

³⁹Vzal také Sádoch kněz roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a řekl všecken lid: Živ buď král Šalomoun.

³⁹In Zadok duhovnik vzame rog z oljem iz Šatora in pomazili Salomona. In zatrobijo na trobento, in vse ljudstvo kliče: Naj živi kralj Salomon!

⁴⁰I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpěvoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich.

⁴⁰In vse ljudstvo je šlo gori v mesto za njim, in množica je godla na piščali in se veselila z velikim veseljem, da je zemlja odmevala od njih glasu.

⁴¹Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteříž byli s ním, (byli pak již pojedli), slyše také i Joáb zvuk trouby, řekl: Jaký to zvuk v městě hlučících?

⁴¹In Adonija in vsi gostje, ki so bili ž njim, zaslišijo to, ko so končali pojedino. In ko Joab čuje trobente glas, reče: Čemu je ta šum v mestu kakor ob vstaji?

⁴²A když on ještě mluvil, aj, Jonata syn Abiatara kněze přišel, jemuž řekl Adoniáš: Přistup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš.

⁴²Ko še govori, glej, prispeje Jonatan, sin Abiatarja duhovnika, in Adonija reče: Pridi sem, kajti vrl si mož in neseš dobro poročilo.

⁴³Tedy odpovídaje Jonata, řekl Adoniášovi: Právě jižtě pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále.

⁴³In Jonatan odgovori in reče Adoniju: V resnici je gospod naš, kralj David, postavil Salomona za kralja!

⁴⁴Nebo poslal s ním král Sádocha kněze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou.

⁴⁴In kralj je ž njim poslal Zadoka duhovnika in Natana proroka in Benaja, sina Jojadovega, in Keretejce in Peletejce, in so ga posadili na kraljevega mezga,

⁴⁵I pomazali jej Sádoch kněz a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hlučelo město. Toť jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli.

⁴⁵in Zadok duhovnik in Natan prorok sta ga pomazilila za kralja pri Gihonu. In prišli so gori odondod z veseljem, da se je mesto razburilo. To je šum, ki ste ga slišali.

⁴⁶Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou.

⁴⁶In Salomon je že tudi zasedel prestol kraljestva.

⁴⁷Nýbrž i služebníci královští přišli, aby dobrořečili pánu našemu, králi Davidovi, řkouce: Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém.

⁴⁷In vrhutega so prišli kraljevi hlapci blagoslavljat gospoda našega, kralja Davida, govoreč: Bog tvoj naj stori ime Salomonovo bolj sloveče nego tvoje ime in poveliča prestol njegov bolj nego tvoj prestol. In kralj se je poklonil Bogu na postelji svoji.

⁴⁸Ano i král takto řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trůnu mém, a abych na to očima svýma hleděl.

⁴⁸In kralj je tudi rekel takole: Hvaljen bodi GOSPOD, Bog Izraelov, ki mi je dal danes sedečega na prestolu mojem, da moje oči to še vidijo.

⁴⁹I předěšeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteříž byli při Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou.

⁴⁹In vsi gostje Adonijevi se prestrašijo ter vstanejo in odidejo vsak svojim potom.

⁵⁰Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohů oltáře.

⁵⁰Adonija pa, boječ se Salomona, vstane in odide ter se oprime oltarjevih rogov.

⁵¹I pověděli Šalomounovi, řkouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře a praví: Nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mečem.

⁵¹In povedali so Salomonu, rekoč: Glej, Adonija se boji kralja Salomona, in glej, drži se, rogov oltarja in govori: Naj mi priseže danes kralj Salomon, da ne ubije hlapca svojega z mečem.

⁵²I řekl Šalomoun: Bude-li muž statečný, nespadneť vlas s něho na zem; pakliť co zlého na něm nalezeno bude, umřeť.

⁵²In Salomon veli: Ako se izkaže vrlega moža, mu las ne pade z glave na tla; ako se pa hudoba najde pri njem, mora umreti.Pošlje torej Salomon in ga pripeljejo od oltarja. In pride ter se pokloni kralju Salomonu, in Salomon mu reče: Pojdi v hišo svojo!

⁵³Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáře. Kterýž přišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž řekl Šalomoun: Jdiž do domu svého.

⁵³Pošlje torej Salomon in ga pripeljejo od oltarja. In pride ter se pokloni kralju Salomonu, in Salomon mu reče: Pojdi v hišo svojo!