¹Tedy oznámili Davidovi, řkouce: Aj, Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory.

¹Sporoče pa Davidu: Glej, Filistejci se vojskujejo zoper Keilo in plenijo gumna.

²Protož tázal se David Hospodina, řka: Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské? I odpověděl Hospodin Davidovi: Jdi a porazíš Filistinské, i Cejlu vysvobodíš.

²Tedaj vpraša David GOSPODA, rekoč: Ali naj grem in udarim te Filistejce? In GOSPOD veli Davidu: Pojdi in udari Filistejce in reši Keilo.

³Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských.

³A možje Davidovi mu reko: Glej, strah nas je tu na Judovem; koliko bolj, ako pojdemo h Keili proti vojskam Filistejcev?

⁴A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé.

⁴Tedaj vpraša David še enkrat GOSPODA. In GOSPOD mu odgovori in reče: Vstani, pojdi doli v Keilo, kajti dam ti Filistejce v roko.

⁵I táhl David a muži jeho k Cejle, a bojoval s Filistinskými, a zajal dobytky jejich. I porazil je ranou velikou, a tak vysvobodil David obyvatele Cejly.

⁵David torej gre z možmi svojimi proti Keili in se bojuje s Filistejci, in razžene njih živino ter jih porazi v velikem poboju. Tako je David rešil prebivalce v Keili.

⁶Stalo se pak, že když utíkal Abiatar syn Achimelechův k Davidovi do Cejly, dostal se efod v ruce jeho.

⁶Ko pa je bežal Abiatar, sin Ahimelekov, k Davidu proti Keili, je prišel doli z naramnikom v roki svoji.

⁷Potom oznámeno bylo Saulovi, že přitáhl David do Cejly. I řekl Saul: Dalť ho Bůh v ruku mou, nebo zavřel se, všed do města hrazeného a zavřitého.

⁷Tedaj sporoče Savlu, da je David prišel v Keilo. In Savel reče: Bog ga je dal v roko mojo, kajti zaprt je, ko je prišel v mesto, ki ima vrata in zapahe.

⁸I svolal Saul všecken lid k boji, aby táhl k Cejle, a oblehl Davida i muže jeho.

⁸In Savel skliče vse ljudstvo v boj, da gredo doli proti Keili oblegat Davida in može njegove.

⁹A zvěděv David, že Saul tajně ukládá o něm zle, řekl Abiatarovi knězi: Vezmi na se efod.

⁹Ko pa David zazna, da mu Savel snuje nesrečo, veli Abiatarju duhovniku: Prinesi sem naramnik!

¹⁰I řekl David: Hospodine, Bože Izraelský, za jistou věc slyšel služebník tvůj, že strojí Saul přitáhnouti k Cejle, aby zkazil město pro mne.

¹⁰In David reče: O GOSPOD, Bog Izraelov, hlapec tvoj je zvedel za gotovo, da namerava Savel priti v Keilo, da bi pogubil mesto zaradi mene.

¹¹Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho? A přitáhl-li by Saul, jakž slyšel služebník tvůj? Hospodine, Bože Izraelský, oznam, prosím, služebníku svému. Odpověděl Hospodin: Přitáhl by.

¹¹Me li bodo meščani v Keili izročili njemu? In pride li Savel doli, kakor je slišal hlapec tvoj? GOSPOD, Bog Izraelov, naznani, prosim, hlapcu svojemu! In GOSPOD reče: Pride doli.

¹²Řekl ještě David: Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy? Odpověděl Hospodin: Vydali by.

¹²Nato reče David: Izdado li meščani v Keili mene in može moje Savlu v roke? In GOSPOD odgovori: Izdado.

¹³Vstav tedy David a muži jeho, téměř šest set mužů, vytáhli z Cejly a šli ustavičně, kamž jíti mohli. Saulovi pak povědíno, že ušel David z Cejly; i nechal tažení.

¹³Tedaj vstane David in mož njegovih okoli šeststo, in uidejo iz Keile in gredo, kamorkoli so mogli iti. In ko sporoče Savlu, da je David pobegnil iz Keile, se neha tja pripravljati.

¹⁴Byl pak David na poušti v místech bezpečných, a bydlil na hoře, na poušti Zif. A ačkoli hledal ho Saul po všecky ty dny, však nevydal ho Bůh v ruku jeho.

¹⁴David pa je bival v puščavi na trdnjavah in se je mudil na gorovju v Zifski puščavi. In Savel ga je iskal vse dni, a Bog mu ga ni izdal v roke.

¹⁵Vida tedy David, že Saul vytáhl hledati bezživotí jeho, byl na poušti Zif v lese.

¹⁵Ko pa David zve, da je šel Savel streč mu po življenju, je bil David v Zifski puščavi v logu.

¹⁶Vstav pak Jonata syn Saulův, přišel k Davidovi do lesa, a posilnil ruky jeho v Bohu.

¹⁶In Jonatan, sin Savlov, vstane in gre k Davidu v log in mu pokrepča roko v Bogu.

¹⁷A řekl jemu: Neboj se, neboť nenalezne tebe ruka Saule otce mého, ale ty kralovati budeš nad Izraelem, a já budu druhý po tobě. Však i Saul otec můj zná to.

¹⁷In mu reče: Ne boj se, zakaj roka Savla, očeta mojega, te ne zaloti, in kraljeval boš nad Izraelom, in jaz bodem prvi pri tebi: to tudi ve Savel, oče moj.

¹⁸I učinili smlouvu oba před Hospodinem; a David zůstal v lese, Jonata pak navrátil se do domu svého.

¹⁸In oba sta sklenila zavezo pred GOSPODOM. In David je ostal v logu, a Jonatan je šel domov.

¹⁹Tedy přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Zdaliž David nepokrývá se u nás v horách, v lese, na pahrbku Hachile, kterýž jest na pravé straně pouště.

¹⁹Potem pridejo Zifovci k Savlu gori v Gibeo in reko: Ne skriva li se David pri nas po trdnjavah v logu, na hribu Hahili, ki je ob južni strani puščave?

²⁰Protož nyní podlé vší žádosti duše své, ó králi, přitáhni stěží, my se pak přičiníme, abychom jej vydali v ruce královy.

²⁰Sedaj torej, o kralj, pridi doli po vsej želji srca svojega, in na nas je, da ga izdamo kralju v roko.

²¹I řekl Saul: Požehnaní vy od Hospodina, že mne litujete.

²¹In Savel reče: Blagoslovljeni bodite od GOSPODA, da ste se me usmilili!

²²Jdětež medle, ujisťte se tím ještě lépe, přezvězte a shlédněte místo jeho, kam se obrátí, kdo ho tam viděl; nebo mi praveno, že divných chytrostí užívá.

²²Pojdite tja, prosim, in še bolje se prepričajte, in zvedite in preglejte mesto, kjer ima brlog, in kdo ga je ondi videl; zakaj povedali so mi, da je zelo zvit.

²³Vyšpehujtež tedy a vyzvězte všecky skrejše, v nichž se kryje, a navraťte se ke mně s věcí jistou, i potáhnu s vámi, a jestliže v zemi jest, hledati ho budu ve všech tisících Judských.

²³Oglejte torej in pozvedite vsa zakotja, po katerih se skriva, in spet pridite k meni, kadar bodete gotovi, in pojdem z vami. Ako je v deželi, ga hočem iskati med vsemi tisoči Judovimi!

²⁴Kteřížto vstavše, navrátili se do Zif před Saulem; David pak a muži jeho byli na poušti Maon, na rovinách po pravé straně pouště.

²⁴In vstanejo in gredo v Zif pred Savlom. David pa in možje njegovi so bili v Maonski puščavi, v nižini ob južni strani puščave.

²⁵Nebo jakž vytáhl Saul s lidem svým hledati ho, oznámeno bylo to Davidovi, kterýž sstoupil s skály a bydlil na poušti Maon. O čemž Saul uslyšav, honil Davida po poušti Maon.

²⁵In Savel odrine z možmi svojimi ga iskat. A Davidu se sporoči to, in stopi po skali doli in ostane v Maonski puščavi. In ko to sliši Savel, pohiti za Davidom v Maonsko puščavo.

²⁶A tak Saul táhl s jedné strany hory, David pak a muži jeho po druhé straně hory. A pospíšil David, aby mohl utéci od tváři Saulovy; nebo Saul s lidem svým obkličovali Davida i muže jeho, aby je zjímali.

²⁶In Savel je šel po tej strani gore, David in možje njegovi pa po oni strani gore. In David je hitel, da uide izpred Savla, a Savel in moštvo njegovo je obdalo Davida in može njegove, da bi jih ujeli.

²⁷V tom přišel posel k Saulovi, řka: Pospěš a přiď, nebo Filistinští vtrhli do země.

²⁷V tem dospe sel k Savlu in reče: Hiti in pridi, zakaj Filistejci so napadli deželo!

²⁸A protož navrátil se Saul od honění Davida, táhl proti Filistinským. Pročež nazvali to místo: Skála rozdělující.

²⁸Savel se torej obrne, da ne bi podil Davida, in se napravi zoper Filistejce. Zato se imenuje tisto mesto Sela-hamah-lekot [T. j. skala ločitve ali uteka.].David pa je šel od ondod gori in je bival v trdnjavah v Engediju.

²⁹David pa je šel od ondod gori in je bival v trdnjavah v Engediju.