¹Byl pak, když se navrátil David a muži jeho do Sicelechu, den třetí, jakž Amalechitští byli vpád učinili k straně polední i k Sicelechu, a vyhubili Sicelech, a vypálili jej.

¹Ko pa pride David z možmi svojimi tretji dan proti Ziklagu, so bili Amalekovci naskočili južno stran in Ziklag, in so udarili v Ziklag in ga požgali;

²A zajali ženy, kteréž byly v něm. Nezabili žadného, ani malého ani velikého, ale szajímali a odešli cestou svou.

²in so ujeli žene in vse, kar jih je bilo v njem, male in velike: niso sicer nikogar ubili, a odgnali so jih in šli svojo pot.

³A když přišel David a muži jeho k městu, aj, vypáleno bylo ohněm, a ženy jejich, též synové a dcery jejich zajati byli.

³Ko torej pridejo David in možje njegovi k mestu, vidijo, da je požgano z ognjem, in njih žene in njih sinovi in hčere so odpeljani v sužnost.

⁴Tedy David i lid jeho, kterýž s ním byl, pozdvihše hlasu svého, plakali, až již více plakati nemohli.

⁴Tedaj David in ljudstvo, ki je bilo ž njim, povzdigne glas svoj, in jočejo toliko, da niso mogli več jokati:

⁵Obě také manželky Davidovy zajaty jsou, Achinoam Jezreelitská, a Abigail žena někdy Nábale Karmelského.

⁵Tudi obe ženi Davidovi sta bili ujeti, Ahinoama Jezreelska in Abigaila, bivša žena Nabala Karmelskega.

⁶I ssoužen jest David náramně, nebo se smlouval lid, aby ho ukamenovali, (hořkostí zajisté naplněna byla duše všeho lidu, jednoho každého pro syny jeho a pro dcery jeho). Však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém.

⁶In David je bil v veliki stiski, zakaj ljudstvo se je dogovarjalo, da ga posujejo s kamenjem, ker je bilo vse ljudstvo v srcu užaljeno, vsak nad sinovi in hčerami svojimi. Ali David se ohrabri v GOSPODU, Bogu svojem.

⁷I řekl David Abiatarovi knězi, synu Achimelechovu: Medle, vezmi na sebe efod. I vzal Abiatar efod pro Davida.

⁷In David veli Abiatarju duhovniku, sinu Ahimelekovemu: Prosim, prinesi mi sem naramnik! In Abiatar prinese tja naramnik k Davidu.

⁸Tázal se pak David Hospodina, řka: Mám-li honiti lotříky ty? A dohoním-li se jich? I řekl jemu: Hoň, nebo se jich jistě dohoníš, a své mocně vysvobodíš.

⁸In David vpraša GOSPODA, rekoč: Ali naj udarim za tisto roparsko druhaljo? Jih li dohitim? On mu odgovori: Spusti se za njimi, zakaj gotovo jih dohitiš in izvršiš popolno rešitev!

⁹A tak odšed David sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, přišli až ku potoku Bezor; někteří pak tu pozůstali.

⁹David torej odrine, on in šeststo mož, ki so bili pri njem. In ko pridejo k potoku Besorju, jih nekaj obstane ondi.

¹⁰I honil je David se čtyřmi sty mužů; nebo bylo pozůstalo dvě stě mužů, kteříž ustavše, nemohli přejíti potoka Bezor.

¹⁰Ali David in štiristo mož se žene dalje; kajti dvesto jih je zaostalo, ker so bili tako upehani, da niso mogli iti čez potok Besor.

¹¹A nalezše muže Egyptského v poli, přivedli jej k Davidovi. I dali jemu chleba, aby pojedl; dali jemu také i vody píti.

¹¹In najdejo Egipčana na polju ter ga pripeljejo k Davidu, in mu dado kruha, in je jedel, in ga napojé z vodo,

¹²Dali jemu též kus hrudy fíků a dva hrozny suché. A tak pojedl a okřál zase, (nebo byl nic nejedl ani nepil tři dni a tři noci).

¹²in mu dado kepo smokev in dve gruči posušenega grozdja: in ko se naje, se poživi, kajti ni jedel kruha, ne pil vode tri dni in tri noči.

¹³Zatím řekl jemu David: Čí jsi ty? A odkud jsi? Kterýž odpověděl: Rodem jsem z Egypta, služebník muže Amalechitského, a opustil mne pán můj, proto že jsem stonal, dnes třetí den.

¹³In David mu reče: Čigav si in odkod si? Odgovori: Mladenič iz Egipta sem, nekega Amalekovca hlapec, in gospodar moj me je zapustil, ker sem bil bolan pred tremi dnevi.

¹⁴Byli jsme zajisté vpád učinili k straně polední Ceretejského, a v tu stranu, kteráž jest Judova, a ku poledni, kteráž jest Kálefova, a Sicelech jsme vypálili ohněm.

¹⁴Naskočili smo južno stran Keretejcev in Judovo in južno stran Kalebovo, in Ziklag smo požgali z ognjem.

¹⁵Tedy řekl jemu David: Mohl-li bys dovésti mne k těm lotříkům? Kterýž řekl: Přisáhni mi skrze Boha, že mne nezabiješ, a že mne nevydáš v ruku pána mého, a přivedu tě na ty lotříky.

¹⁵In David mu reče: Me li hočeš doli peljati k tej druhali? On reče: Prisezi mi pri Bogu, da me ne umoriš in tudi ne izročiš gospodarja mojega rokam, in popeljem te doli k tej druhali.

¹⁶I přivedl ho. (A aj, byli se rozprostřeli po vší té zemi, jedouce a pijíce a provyskujíce nade všemi kořistmi tak velikými, kteréž pobrali z země Filistinské a z země Judovy.)

¹⁶Peljal ga je torej doli; in glej, bili so razkropljeni po vsem tistem kraju in so jedli in pili in praznovali zaradi vsega velikega ropa, ki so ga bili vzeli iz Filistejcev dežele in iz dežele Judove.

¹⁷Protož bil je David od večera až do večera druhého dne, aniž kdo z nich ušel, kromě čtyř set mládenců, kteříž vsedše na velbloudy, utekli.

¹⁷In David jih je pobijal od somraka do večera drugega dne, in nihče se ni rešil, samo štiristo mladeničev, ki so na velblodih pobegnili.

¹⁸A tak odjal David všecko, což byli pobrali Amalechitští; také obě ženy své vysvobodil David.

¹⁸In David je otel vse, kar so bili vzeli Amalekovci; tudi dve ženi svoji je osvobodil David.

¹⁹A nezhynulo jim nic, ani malého ani velikého, i z synů i ze dcer, i z loupeže a ze všeho, což jim vzato bylo; všecko zase David přivedl.

¹⁹Nič se ni pogrešalo, ne malo, ne veliko, ne sinovi, ne hčere, prav nič, kar so jim bili poplenili: vse je David zopet dobil.

²⁰Nadto szajímal David všecka stáda bravů i skotů, kteráž hnali před dobytkem svým, a pravili: Totoť jsou kořisti Davidovy.

²⁰In David je vzel vso drobnico in goved, in gnali so jo pred drugo živino in pravili: To je plen Davidov!

²¹Přišel pak David k těm dvěma stům mužů, kteříž byli ustali, tak že nemohli jíti za Davidem, jimž byli kázali zůstati při potoku Bezor; tedy vyšli vstříc Davidovi a lidu, kterýž byl s ním. A přistoupiv David k tomu lidu, pozdravil jich přátelsky.

²¹In David dospe k tistim dvesto možem, ki so bili tako upehani, da niso mogli iti za Davidom, zato so jim veleli ostati pri potoku Besorju; ti pridejo Davidu naproti in ljudstvu, ki je bilo ž njim. In ko pristopi David k ljudstvu, jih pozdravi prijazno.

²²Ale všickni, což jich koli bylo zlých a bezbožných mezi těmi muži, kteříž chodili s Davidem, mluvili, řkouce: Poněvadž nešli s námi, nedáme jim z kořistí, kteréž jsme odjali, toliko každému manželku jeho a syny jeho, aby vezmouce je, odešli.

²²Tedaj izpregovore vsi hudobni in Belijalovi možje med temi, ki so bili šli z Davidom, in reko: Ker niso šli z nami, ne dajmo jim nič plena, ki smo ga oteli; samo naj vzame sleherni svojo ženo in otroke svoje, pa naj odidejo!

²³David pak řekl: Nečiňte tak, bratří moji, s tím, což nám dal Hospodin, kterýž nás ostříhal a dal vojsko, jenž vytáhlo proti nám, v ruku naši.

²³Nato veli David: Ne ravnajte tako, bratje moji, s tem, kar nam je dal GOSPOD, ki nas je obvaroval in nam dal v roke roparsko druhal, ki je bila prišla zoper nas.

²⁴A kdož vás uposlechne v té věci? Nebo jakýž bude díl toho, kterýž vyšel k bitvě, takovýž bude díl i toho, kterýž hlídal břemen; rovně se děliti budou.

²⁴In kdo bi vas v tem poslušal? Marveč kakršen je del tistega, ki je šel v boj, takšen bodi del tega, ki je ostal pri prtljagi: po enako naj si razdelijo.

²⁵A tak bývalo od toho dne i potom, nebo to za právo a obyčej uložil v Izraeli až do tohoto dne.

²⁵In tako je bilo od tega časa in poslej, da je to ustanovil kot postavo in pravilo v Izraelu, do tega dne.

²⁶A když přišel David do Sicelechu, poslal z těch kořistí starším Juda, přátelům svým, řka: Teď máte dar z loupeží nepřátel Hospodinových.

²⁶In ko je David prišel v Ziklag, pošlje od plena starejšinam Judovim, prijateljem svojim, rekoč: Glejte, to vam je blagodar od plena sovražnikov GOSPODOVIH.

²⁷Těm, kteříž byli v Bethel, a kteříž v Rámat ku poledni, a kteříž byli v Jeter;

²⁷Namreč tem v Betelu in tem, ki so bili v Ramotu na jugu, in tem v Jatirju

²⁸Též kteříž v Aroer, a kteříž v Sefama, a kteříž v Estemo;

²⁸in tem v Aroerju in tem v Sifmotu in tem v Estemoi

²⁹A kteříž v Rachal, a kteříž v městech Jerachmeelových, a kteříž v městech Cinejského;

²⁹in tem v Rahalu in tem, ki so bili v mestih Jerahmelijcev in v mestih Kenejcev,

³⁰I těm, kteříž v Horma, a kteříž v Korasan, a kteříž v Atach;

³⁰in tem v Hormi in tem v Korašanu in v Atahu,in tem v Hebronu in v vseh mestih, v katera je kdaj zahajal David in možje njegovi.

³¹A kteříž byli v Hebronu, i po všech místech, na nichž býval David s lidem svým.

³¹in tem v Hebronu in v vseh mestih, v katera je kdaj zahajal David in možje njegovi.