¹Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.

¹Saj sami veste, bratje, za naš prihod k vam, da ni bil prazen:

²Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.

²temuč, dasi smo trpeli prej in smo bili zasramovani, kakor veste, v Filipih, osrčili smo se v Bogu našem, da govorimo k vam evangelij Božji v mnogem boju.

³Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.

³Kajti opominjanje naše ni iz zmotnjave, ne iz nečistosti, ne v zvijači,

⁴Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.

⁴temuč kakor nas je Bog za vredne spoznal izročiti nam evangelij, tako govorimo; ne da bi bili ljudem po volji, ampak Bogu, ki presoja srca naša.

⁵Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.

⁵Kajti s prilizljivo besedo nismo nastopili nikdar, kakor veste, niti s kako pretvezo za lakomnost, Bog je priča;

⁶Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.

⁶tudi nismo iskali slave od ljudi, ne od vas, ne od drugih, dasi bi bili lahko imenitni kakor apostoli Kristusovi.

⁷Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.

⁷Ampak bili smo krotki sredi vas, kakor pač dojka goji otroke svoje:

⁸Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.

⁸prav tako, milo hrepeneč po vas, nas je bila volja, ne samo podati vam evangelij Božji, ampak tudi duše svoje, ker smo si vas jako priljubili.

⁹Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.

⁹Saj se spominjate, bratje, truda našega in težave: ker noč in dan smo delali, da bi ne bili nadležni komu izmed vas, ko smo vam oznanjali evangelij Božji.

¹⁰Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,

¹⁰Vi ste priče, pa tudi Bog, kako sveto in pravično in brez graje smo se vedli do vas, ki verujete;

¹¹Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,

¹¹da smo, kakor veste, slehernega izmed vas kakor oče otroke svoje opominjali, izpodbujali in rotili,

¹²I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.

¹²da živite dostojno Boga, ki vas kliče v svoje kraljestvo in slavo.

¹³Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.

¹³Zato tudi mi zahvaljujemo Boga neprestano, da ste, prejemši od nas besedo oznanila Božjega, jo sprejeli ne kot besedo človeško, ampak, kakor je resnično, kot besedo Božjo, ki tudi deluje v vas verujočih.

¹⁴Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.

¹⁴Zakaj vi ste postali, bratje, posnemalci cerkva Božjih, ki so v Judeji v Kristusu Jezusu, ker ste tudi vi isto trpeli od lastnih rojakov, kakor tudi oni od Judov;

¹⁵Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,

¹⁵ti so i Gospoda Jezusa umorili i proroke in nas pregnali, in Bogu niso prijetni in vsem ljudem so zoprni;

¹⁶Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.

¹⁶nam branijo govoriti poganom, da bi se zveličali, da tako vsekdar napolnijo mero grehov svojih. Prišla pa je nadnje jeza Božja do konca.

¹⁷My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.

¹⁷Mi pa, bratje, osiroteli za vami za nekaj časa, po obličju, ne po srcu, smo si tolikanj bolj prizadevali videti obličje vaše z mnogim hrepenenjem.

¹⁸Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.

¹⁸Zato smo hoteli priti k vam, jaz Pavel enkrat, dvakrat, a branil nam je satan.

¹⁹Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?

¹⁹Kajti kdo je naše upanje, ali veselje, ali slave venec? Ali ne tudi vi pred Gospodom našim Jezusom Kristusom o prihodu njegovem?Vi ste zares slava naša in veselje.

²⁰Vy jistě jste sláva naše i radost.

²⁰Vi ste zares slava naša in veselje.