1Potom poslal Ezechiáš ke všemu lidu Izraelskému a Judskému, psal také listy k Efraimovi a Manassesovi, aby přišli do domu Hospodinova do Jeruzaléma, a slavili velikunoc Hospodinu Bohu Izraelskému.
1In Ezekija pošlje k vsemu Izraelu in Judi ter napiše liste tudi Efraimu in Manaseju, da bi prišli v hišo GOSPODOVO v Jeruzalem praznovat pasho GOSPODU, Bogu Izraelovemu.
2Snesli se pak byli na tom král i knížata jeho, i všecko shromáždění v Jeruzalémě, aby slavili velikunoc měsíce druhého.
2Kajti kralj se je bil posvetoval z vsemi poglavarji in z vsem zborom v Jeruzalemu in sklenil, naj se praznuje pasha v drugem mesecu.
3Nebo nemohli slaviti toho času, proto že kněží posvěcených se nedostávalo, aniž se lid byl shromáždil do Jeruzaléma.
3Niso je namreč mogli praznovati tisti čas, ker se ni posvetilo zadosti duhovnikov, pa ljudstvo se tudi ni bilo zbralo v Jeruzalemu.
4I vidělo se to za dobré králi i všemu množství,
4In stvar se je zdela prava kralju in vsemu zboru.
5A usoudili, aby provolati dali po všem Izraeli, od Bersabé až do Dan, aby přišli k slavení velikonoci Hospodinu Bohu Izraelskému do Jeruzaléma; nebo již byli dávno neslavili tak, jakž psáno jest.
5In so ustanovili, da bi se to oklicalo po vsem Izraelu, od Bersebe do Dana, da naj pridejo praznovat pasho GOSPODU, Bogu Izraelovemu, v Jeruzalem; zakaj že dolgo časa je niso praznovali tako, kakor je predpisano.
6Protož šli poslové s listy od krále a od knížat jeho po vší zemi Izraelské a Judské s rozkazem královským tímto: Synové Izraelští, obraťte se k Hospodinu Bohu Abrahamovu, Izákovu a Izraelovu, i obrátí se k ostatkům, kteříž jste koli znikli ruky králů Assyrských.
6In brzi sli so šli z listi od kralja in njegovih poglavarjev po vsem Izraelovem in Judovem, poročajoč po zapovedi kraljevi takole: Sinovi Izraelovi, preobrnite se h GOSPODU, Abrahamovemu, Izakovemu in Izraelovemu Bogu, da se povrne k ostanku vas, ki ste ubežali roki kraljev asirskih.
7A nebývejte jako otcové vaši a bratří vaši, kteříž převráceně činili proti Hospodinu Bohu otců svých, pročež dal je v zpuštění, jakž sami vidíte.
7In ne bodite kakor očetje vaši in kakor bratje vaši, ki so se izneverili GOSPODU, očetov svojih Bogu, da jih je izdal opustošenju, kakor vidite.
8Nyní tedy nezatvrzujte šijí svých tak, jako otcové vaši. Podejte ruky Hospodinu, a poďte do svatyně jeho, kteréž posvětil na věky, a služte Hospodinu Bohu svému, a odvrátí se od vás hněv prchlivosti jeho.
8Sedaj torej ne bodite trdovratni kakor očetje vaši, temuč podajte roko svojo GOSPODU in pridite v njegovo svetišče, ki ga je posvetil za vekomaj, ter služite GOSPODU, svojemu Bogu, da se odvrne od vas togota jeze njegove.
9Nebo obrátíte-li se k Hospodinu, bratří vaši i synové vaši milosrdenství obdrží u těch, kteříž je zjímali, tak že se navrátí do země této. Milosrdný zajisté a dobrotivý jest Hospodin Bůh váš, aniž odvrátí tváři od vás, jestliže se obrátíte k němu.
9Kajti če se preobrnete h GOSPODU, zadobe bratje in otroci vaši usmiljenje pred tistimi, ki so jih zavedli v ujetništvo, in smeli se bodo povrniti v to deželo. Zakaj GOSPOD, Bog vaš, je usmiljen in milosten ter ne odvrne obličja od vas, ako se k njemu preobrnete.
10Když pak ti poslové chodili z města do města po kraji Efraim a Manasse až do Zabulon, posmívali se a utrhali jim.
10In brzoteki so šli od mesta do mesta po deželi Efraimovi in Manasejevi prav do Zebulona; ali smejali so se jim in jih zasmehovali.
11Ale však někteří z Asser, Manasses a Zabulon, poníživše se, přišli do Jeruzaléma.
11Ali vsaj nekateri Aserjevi, Manasejevi in Zebulonovi so se ponižali in prišli v Jeruzalem.
12V Judstvu tolikéž byla ruka Boží, tak že jim dal srdce jedno k vykonání rozkazu králova a knížat, podlé slova Hospodinova.
12Tudi na Judovem je bila roka Božja, da jim je dal eno srce, da izpolnijo zapoved kralja in knezov po besedi GOSPODOVI.
13I sešlo se do Jeruzaléma lidu mnoho, aby drželi slavnost přesnic měsíce druhého, shromáždění velmi veliké.
13Zbralo se je torej v Jeruzalemu mnogo ljudstva, da bi obhajali praznik opresnikov v drugem mesecu, jako velik zbor.
14Tedy povstavše, pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalémě; též i všecky oltáře, na kterýchž se kadívalo, rozbořili a vmetali do potoka Cedron.
14In vzdignejo se in razvale oltarje, ki so bili v Jeruzalemu, in odpravijo vse kadilne oltarje ter jih pomečejo v potok Kidron.
15Potom pak obětovali beránka velikonočního, čtrnáctého dne měsíce druhého. Kněží pak a Levítové zastyděvše se, posvětili se, a přivedli oběti do domu Hospodinova.
15In zakoljejo pasho štirinajsti dan drugega meseca. In duhovniki in leviti so se sramovali ter se posvetili; potem so prinašali daritve v hišo GOSPODOVO.
16A stáli v řadu svém vedlé povinnosti své podlé zákona Mojžíše muže Božího, a kněží kropili krví, berouce ji z rukou Levítů.
16In stali so na svojem mestu po svojem redu, soglasno s postavo Mojzesa, moža Božjega: duhovniki so kropili kri, prejemajoč jo iz rok levitov.
17Nebo mnozí byli v shromáždění, kteříž se neposvětili. Protož Levítové zabíjeli beránky velikonoční za každého nečistého, k tomu, aby jich posvětili Hospodinu.
17Kajti bili so v zboru mnogi, ki se niso bili očistili; zato je bilo levitom klati daritve pashe za vse, ki niso bili čisti, da bi jih posvetili GOSPODU.
18Veliký zajisté díl toho lidu, množství z Efraima, Manassesa, Izachara a Zabulona, neočistili se, a však jedli beránka velikonočního jinak než psáno jest. Ale modlil se Ezechiáš za ně, řka: Dobrotivý Hospodin očistiž toho,
18Veliko ljudstva namreč, zlasti mnogi iz Efraima in Manaseja, Isaharja in Zebulona, se niso bili očistili, vendar so jedli velikonočno jagnje, čeprav ne, kakor je pisano. Ali Ezekija je molil zanje, govoreč: GOSPOD, ki je dobrotljiv, naj odpusti vsakemu,
19Kdožkoli celým srdcem svým se ustavil, aby hledal Boha, Hospodina Boha otců svých, byť pak i očištěn nebyl vedlé očišťování svatého.
19ki je pripravil srce svoje, da išče Boga, GOSPODA, očetov svojih Boga, čeprav ni očiščen po očiščevanju svetišča.
20I vyslyšel Hospodin Ezechiáše, a uzdravil lid.
20In GOSPOD je uslišal Ezekija in je ozdravil ljudstvo.
21A tak drželi synové Izraelští, kteříž byli v Jeruzalémě, slavnost přesnic za sedm dní s veselím velikým, a chválili Hospodina každého dne Levítové a kněží na nástrojích sílu Hospodinovu.
21Tako so sinovi Izraelovi, kar jih je bilo v Jeruzalemu, praznovali slavnost opresnikov sedem dni z velikim veseljem; in leviti in duhovniki so hvalili GOSPODA vsak dan, pojoč z glasbili v hvalo GOSPODU.
22Mluvil pak byl Ezechiáš přívětivě ke všechněm Levítům vyučujícím známosti pravé Hospodina. I jedli oběti slavnosti té za sedm dní, obětujíce oběti pokojné, a oslavujíce Hospodina Boha otců svých.
22In Ezekija je govoril na srce vsem levitom, ki so se izkazali razumne v spoznanju GOSPODOVEM; in uživali so sedem dni, kar je bilo določeno, in darovali mirovne daritve in proslavljali GOSPODA, Boga očetov svojih.
23Tedy sneslo se na tom všecko shromáždění, aby učinili tolikéž za druhých sedm dní. Takž slavili jiných sedm dní s radostí.
23In ves zbor se je posvetoval in sklenil, da bodo praznovali še drugih sedem dni; in praznovali so še sedem dni z veseljem.
24Nebo Ezechiáš král Judský dal shromáždění tomu tisíc volků, a sedm tisíc ovec. Knížata také dala shromáždění volků tisíc, a ovec deset tisíců. A posvětilo se kněží velmi mnoho.
24Kajti Ezekija, kralj Judov, je podaril zboru tisoč juncev in sedem tisoč glav drobnice; knezi pa so podarili zboru tisoč juncev in deset tisoč glav drobnice. In veliko število duhovnikov se je posvetilo.
25A tak veselilo se všecko shromáždění Judské, i kněží a Levítové a všecko shromáždění, kteréž přišlo z Izraele, i příchozí, kteříž byli přišli z země Izraelské, i obyvatelé Judští.
25In veselil se je ves zbor Judov in duhovniki in leviti, in ves zbor, ki je prišel iz Izraela, tudi tujci, ki so prišli iz dežele Izraelove in ki so prebivali na Judovem.
26A bylo veselí veliké v Jeruzalémě; nebo ode dnů Šalomouna syna Davida, krále Izraelského, nic takového nebylo v Jeruzalémě.
26In bilo je veliko veselje v Jeruzalemu, kajti od časa Salomona, sina Davidovega, kralja nad Izraelom, ni bilo nič takega v Jeruzalemu.Potem so duhovniki leviti vstali in blagoslovili ljudstvo, in njih glas je bil uslišan in njih molitev je prišla v sveto prebivališče njegovo, v nebesa.
27Potom pak vstali kněží i Levítové, a dali požehnání lidu. I vyslyšán jest hlas jejich, a přišla modlitba jejich k příbytku svatosti Hospodinovy v nebe.
27Potem so duhovniki leviti vstali in blagoslovili ljudstvo, in njih glas je bil uslišan in njih molitev je prišla v sveto prebivališče njegovo, v nebesa.