¹Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k vypravování o viděních a zjeveních Páně.

¹Hvaliti se mi je treba, dasi nič ne koristi; pridem pa zdaj do prikazni in razodetij Gospodovih.

²Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví,) kterýž byl vtržen až do třetího nebe.

²Poznam človeka v Kristusu, ki je bil pred štirinajstimi leti (ali v telesu, ne vem, ali izven telesa, ne vem; Bog ve), vzet tja v tretja nebesa.

³A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví),

³In poznam takega človeka (ali v telesu, ali izven telesa, ne vem; Bog ve),

⁴Že jest byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti.

⁴da je bil vzet v raj in je slišal neizrečne besede, katerih ne sme človek govoriti.

⁵Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, než toliko nemocmi svými.

⁵S takim se bom hvalil, sam s seboj se pa ne bom hvalil, razen s slabostmi svojimi.

⁶Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť proto nemoudrým, nebo pravdu povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne.

⁶Kajti ko bi se hotel pohvaliti, ne bi bil nespameten, ker bi govoril resnico; zdržim se pa, da ne bi kdo več o meni mislil, nego kar vidi na meni ali kar sliši od mene.

⁷A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval.

⁷In zavoljo visokih razodetij, da bi se ne prevzel, mi je dan trn v meso, angel satanov, da me za uho bije, da se ne prevzamem.

⁸Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne.

⁸Zavoljo tega sem trikrat prosil Gospoda, da bi odstopil od mene,

⁹Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.

⁹a dejal mi je: Dosti ti je moja milost; zakaj moč moja se v slabosti izkazuje popolna. Torej se bom najrajši hvalil s slabostmi svojimi, da se ušatori nad mano moč Kristusova.

¹⁰Protož libost mám v nemocech svých, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem.

¹⁰Zato sem dobre volje v slabostih, v zasramovanju, v potrebah, v preganjanju, v težavah, za Kristusa; zakaj kadar sem slab, tedaj sem močan.

¹¹Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Neb já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl velikých apoštolů, ačkoli nic nejsem.

¹¹Postal sem nespameten, hvaleč se; vi ste me prisilili. Kajti mene bi bili morali vi hvaliti, ker nisem bil nič manjši od onih prevelikih apostolov, čeprav nisem nič.

¹²Znamení zajisté apoštolství mého prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích a v zázracích, a v mocech.

¹²Saj so se znamenja apostola godila med vami v vsem potrpljenju, v znamenjih in čudežih in močeh.

¹³Neb co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to, že jsem já vás neobtěžoval? Odpusťtež mi to bezpráví.

¹³Kaj namreč je, v čemer ste bili prikrajšani nasproti drugim cerkvam, razen le, da vas jaz sam nisem nadlegoval? Odpustite mi to krivico!

¹⁴Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť vás obtěžovati. Nebo nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Neboť nemají synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům.

¹⁴Glej, tretjič sem pripravljen priti k vam in ne bom vas nadlegoval; kajti ne iščem, kar je vašega, marveč vas. Niso namreč otroci dolžni roditeljem zakladov zbirati, ampak roditelji otrokom.

¹⁵Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše, ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován.

¹⁵A jaz prav rad potrošim vse in sebe žrtvujem za duše vaše. Če vas obilneje ljubim, me li tem manj ljubite?

¹⁶Ale nechťž jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal.

¹⁶Ali naj bo, jaz vam nisem bil nadležen; toda ‚zvit človek sem vas z zvijačo pridobil‘.

¹⁷Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás?

¹⁷Sem li vas mar opeharil po katerem teh, ki sem jih k vam poslal?

¹⁸Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi šlépějemi?

¹⁸Naprosil sem Tita in ž njim poslal brata: ali vas je mar Tit opeharil? Nismo li v enem Duhu hodili? ne po enih stopinjah?

¹⁹A zase domníváte-li se, že my se vymlouváme před vámi? Před obličejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání.

¹⁹Ves ta čas mislite, da se vam zagovarjamo. Pred Bogom v Kristusu govorimo, a vse to, ljubljeni, da pospešimo vaš napredek.

²⁰Neboť se bojím, abych snad přijda k vám, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli, aby snad nebyli mezi vámi svárové, závistí, hněvové, vády, utrhání, reptání, nadýmání, různice,

²⁰Kajti bojim se, da vas morda, kadar pridem, ne najdem takih, kakršne hočem, in da mene najdete takega, kakršnega nočete; da morda bodo med vami prepiri, zavist, srd, svade, opravljanje, prišeptavanje, hujskanje, neredi;da me, ko zopet pridem, poniža Bog moj pri vas in da se bom žalostil zaradi mnogih, ki so prej grešili in se niso kesali za nečistost in nesramnost in pohotnost, ki so jo počeli.

²¹Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž jsou prve hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.

²¹da me, ko zopet pridem, poniža Bog moj pri vas in da se bom žalostil zaradi mnogih, ki so prej grešili in se niso kesali za nečistost in nesramnost in pohotnost, ki so jo počeli.