¹Stalo se pak léta třetího Ozee syna Ela, krále Izraelského, kraloval Ezechiáš syn Achasa, krále Judského.

¹V tretjem letu Hosea pa, sinu Elovega, kralja Izraelovega, je zakraljeval Ezekija, sin Ahaza, kralja Judovega.

²V pětmecítma letech byl, když počal kralovati, a dvadceti devět let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Abi, dcera Zachariášova.

²Petindvajset let mu je bilo, ko je zavladal, in kraljeval je devetindvajset let v Jeruzalemu. Matere njegove ime pa je bilo Abi, hči Zaharijeva.

³Ten činil, což jest dobrého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž činil David otec jeho.

³On je delal, kar je bilo prav v očeh GOSPODOVIH, po vsem, kakor je delal David, oče njegov.

⁴On zkazil výsosti a stroskotal obrazy, a háje posekal, a ztloukl hada měděného, jehož byl udělal Mojžíš; nebo až do těch dnů synové Izraelští kadívali jemu, a nazval jej Nechustam.

⁴On je odpravil višave in strl stebre in posekal Ašere in razdrobil bronasto kačo, ki jo je bil Mojzes naredil; zakaj do tega časa so ji žgali kadilo sinovi Izraelovi; in imenoval jo je Nehuštan [T. j. troha brona.].

⁵V Hospodinu Bohu Izraelském doufal, a nebylo po něm jemu rovného mezi všemi králi Judskými, i z těch, kteříž byli před ním.

⁵On je upal v GOSPODA, Boga Izraelovega, da ni bilo za njim njemu podobnega med vsemi kralji Judovimi, tudi ne med tistimi, ki so bili pred njim.

⁶Nebo se přídržel Hospodina, aniž se uchýlil od něho, a ostříhal přikázaní jeho,kteráž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.

⁶Kajti oklepal se je GOSPODA, ni se umaknil, hodeč za njim, temuč izpolnjeval je zapovedi njegove, ki jih je bil GOSPOD zapovedal Mojzesu.

⁷A byl Hospodin s ním; k čemuž se koli obrátil, šťastně se mu vedlo. Zprotivil se pak králi Assyrskému, a nesloužil jemu.

⁷In GOSPOD je bil ž njim: kamor koli se je obrnil, je uspešno ravnal. Uprl se je tudi kralju asirskemu in mu ni služil.

⁸On porazil Filistinské až do Gázy a končin jeho, od věže strážných až do města hrazeného.

⁸On je udaril Filistejce tja do Gaze in njeno pokrajino od čuvajevega stolpa do utrjenega mesta.

⁹Stalo se pak léta čtvrtého krále Ezechiáše, (jenž byl sedmý rok Ozee syna Ela, krále Izraelského), vytáhl Salmanazar král Assyrský proti Samaří a oblehl ji.

⁹Zgodi se pa v četrtem letu kralja Ezekija, ki je bilo sedmo leto Hosea, sinu Ela, kralja Izraelovega, da pride Salmaneser, kralj asirski, gori zoper Samarijo in jo oblega.

¹⁰I vzali ji při konci léta třetího; léta šestého Ezechiášova, (jenž byl rok devátý Ozee krále Izraelského), vzata jest Samaří.

¹⁰In dobili so jo ob koncu tretjega leta; v šestem letu Ezekija, ki je bilo deveto leto Hosea, kralja Izraelovega, je bila dobljena Samarija.

¹¹I zavedl král Assyrský Izraele do Assyrie, a osadil jej v Chelach a v Chabor při potoku Gozan, a v městech Médských,

¹¹In kralj asirski je odpeljal Izraelce v Asirijo in jih naselil v Halahu in Haborju, ob reki Gozanu, in v mestih Medov,

¹²Proto že neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého, ale přestupovali smlouvu jeho, i všecko to, což přikázal Mojžíš služebník Hospodinův, tak že ani poslechnouti ani činiti nechtěli.

¹²zato ker niso poslušali glasu GOSPODA, Boga svojega, in so prelomili njegovo zavezo, vse, kar je zapovedal Mojzes, služabnik GOSPODOV, ne hoteč tega ne slišati, ne delati.

¹³Potom čtrnáctého léta krále Ezechiáše přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným, a zdobýval jich.

¹³A v štirinajstem letu kralja Ezekija pride Senaherib, kralj asirski, gori zoper vsa utrjena mesta na Judovem ter jih pridobi.

¹⁴Tedy poslal Ezechiáš král Judský k králi Assyrskému do Lachis, řka: Zhřešilť jsem, odtáhni ode mne; cožkoli na mne vzložíš, ponesu. I uložil král Assyrský Ezechiášovi králi Judskému tři sta centnéřů stříbra a třidceti centnéřů zlata.

¹⁴In Ezekija, kralj Judov, pošlje h kralju asirskemu v Lahis in sporoči: Pregrešil sem se! Kreni od mene; kar mi naložiš, hočem nositi. In kralj asirski določi Ezekiju, kralju Judovemu, tristo talentov srebra in trideset talentov zlata.

¹⁵I dal Ezechiáš všecky peníze, kteréž jsou nalezeny v domě Hospodinově a v pokladích domu královského.

¹⁵In Ezekija mu je dal vse srebro, ki se je našlo v hiši GOSPODOVI in v zakladih kraljeve hiše.

¹⁶Toho času obloupal Ezechiáš dvéře chrámu Hospodinova, i sloupy, kteréž byl obložil Ezechiáš král Judský, a dal je králi Assyrskému.

¹⁶V tem času je Ezekija odrezal zlato od durnic hiše GOSPODOVE in od podbojev, ki jih je bil sam dal prevleči, in ga je dal kralju asirskemu.

¹⁷A však poslal král Assyrský Tartana a Rabsara a Rabsace z Lachis k králi Ezechiášovi s vojskem velikým k Jeruzalému. Kteříž vytáhše, přijeli k Jeruzalému, a přitáhše, přitrhli a položili se u struhy rybníka hořejšího, kteráž jest podlé cesty dlážené při poli valchářovu.

¹⁷In kralj asirski je poslal iz Lahisa Tartana in Rabsarisa in Rabsaka h kralju Ezekiju proti Jeruzalemu z mnogoštevilno vojsko. In šli so gori in dospeli pred Jeruzalem. In ko so prišli gori, se ustavijo pri vodovodu zgornjega ribnika, ki je ob poti valjalčeve njive,

¹⁸A když volali na krále, vyšel k nim Eliakim syn Helkiášův, kterýž byl správce domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův kancléř.

¹⁸in kličejo kralja. Tedaj pridejo ven k njim Eljakim, sin Hilkijev, ki je bil nad dvorcem, in Sebna pisar in Joah, sin Asafov, letopisec.

¹⁹I mluvil k nim Rabsace: Povězte medle Ezechiášovi: Toto praví král veliký, král Assyrský: Jakéž jest to doufání, na kterémž se zakládáš?

¹⁹In Rabsak jim reče: Povejte vendar Ezekiju: Tako pravi kralj veliki, kralj asirski: Kakšno upanje je to, na katero se zanašaš?

²⁰Mluvils, (ale slova rtů svých), že jest rady i síly k válce dosti. V kohož tedy nyní doufáš, že mi se protivíš?

²⁰Praviš: Dosti je sveta in moči za vojskovanje – a prazna beseda je to. V koga torej upaš, da si se mi uprl?

²¹Aj, nyní zpolehl jsi na hůl třtinovou, a to ještě nalomenou, na Egypt, na niž zpodepřel-li by se kdo, pronikne ruku jeho a probodne ji. Takovýť jest Farao král Egyptský všechněm, kteříž doufají v něho.

²¹Glej, se li mar zanašaš na palico iz nalomljenega trsta, na Egipt? katera se mu, kadar se kdo nasloni nanjo, zadere v roko in jo prebode. Tako je Faraon, egiptovski kralj, vsem, ki stavijo upanje vanj.

²²Pakli mi díte: V Hospodina Boha svého doufáme: zdaliž on není ten, jehož Ezechiáš pobořil výsosti i oltáře, a přikázal Judovi i Jeruzalému, řka: Před tímto oltářem klaněti se budete v Jeruzalémě.

²²Ako mi pa porečete: V GOSPODA, Boga svojega, upamo – ni li on tisti, čigar višave in oltarje je Ezekija odpravil in je velel Judi in Jeruzalemu: Molite pred tem oltarjem v Jeruzalemu!

²³Nyní tedy, založ se medle se pánem mým, králem Assyrským, a dámť dva tisíce koní, budeš-li moci míti, kdo by na nich jeli?

²³Sedaj torej, pravim, stavi z gospodom mojim, s kraljem asirskim: dam ti dvakrat tisoč konj, ako boš imel jezdecev, da jih posadiš nanje!

²⁴I jakž bys tedy odolati mohl jednomu knížeti z nejmenších služebníků pána mého, ačkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce?

²⁴Kako bi mogel zavrniti le enega voditelja izmed najmanjših služabnikov gospoda mojega? A ti se zanašaš na Egipt zaradi voz in konjikov!

²⁵Přesto, zdali bez Hospodina přitáhl jsem proti místu tomuto, abych je zkazil? Hospodin řekl mi: Táhni proti zemi té a zkaz ji.

²⁵Sem li mar sedaj brez GOSPODA prišel gori zoper ta kraj, da ga pogubim? GOSPOD mi je velel: Idi gori zoper to deželo in pogubi jo!

²⁶I řekl Eliakim syn Helkiášův a Sobna a Joach Rabsacovi: Mluv medle k služebníkům svým Syrsky, však rozumíme, a nemluv k nám Židovsky před lidem tímto, kterýž jest na zdech.

²⁶Tedaj reče Eljakim, sin Hilkijev, in Sebna in Joah Rabsaku: Govóri, prosim, hlapcem svojim po sirsko, saj razumemo; in ne govori nam po judovsko, ker sliši ljudstvo, ki je na zidovju.

²⁷I odpověděl jim Rabsace: Zdaliž ku pánu tvému a k tobě poslal mne pán můj, abych mluvil slova tato? Však k mužům těm, kteříž jsou na zdech, aby lejna svá jedli, a moč svůj spolu s vámi pili.

²⁷Ali Rabsak jim reče: Me je li h gospodu tvojemu in k tebi poslal gospod moj, da naj govorim besede te? Ali ne k onim možem, ki sede po zidovju, da jedo blato svoje in pijo vodo svojo z vami vred?

²⁸A tak stoje Rabsace , volal hlasem velikým, Židovsky mluvě a řka: Slyšte slovo krále velikého, krále Assyrského.

²⁸Rabsak torej se ustopi in zavpije z glasom velikim po judovsko in govori takole: Čujte besede velikega kralja, kralja asirskega!

²⁹Toto praví král: Nechť vás nesvodí Ezechiáš, neboť nebude moci vás vysvoboditi z ruky mé.

²⁹Tako pravi kralj: Naj vas ne prekani Ezekija, kajti ne bo vas mogel oteti iz roke njegove!

³⁰A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina, řka: Zajisté vysvobodí nás Hospodin, a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského.

³⁰In ne pregovóri vas Ezekija, da bi upali v GOSPODA, govoreč: Gotovo nas otme GOSPOD, in to mesto ne bo dano kralju asirskemu v roko!

³¹Neposlouchejtež Ezechiáše, nebo takto praví král Assyrský: Učiňte se mnou smlouvu, a vyjděte ke mně, a jezte jeden každý z vinice své a z fíku svého, a píte jeden každý vodu z čisterny své,

³¹Ne poslušajte Ezekija; kajti tako pravi kralj asirski: Pogodite se z menoj za mir in pridite k meni; tako jejte vsak svoje trte sad in svoje smokve sad in pijte vsak svojega vodnjaka vodo,

³²Dokudž nepřijdu a nepřenesu vás do země podobné zemi vaší, do země úrodné, země chleba a vinic, země olivoví, oleje a medu, a budete živi a nezemřete. Neposlouchejtež Ezechiáše, neboť vás svodí, řka: Hospodin vysvobodí nás.

³²dokler ne pridem in vas vzamem v deželo, podobno vaši deželi, v deželo, kjer je obilo žita in vina, kruha in vinogradov, oljk in medú, da boste živeli in ne umrli. Ne poslušajte Ezekija, ko vas zapeljuje, govoreč: GOSPOD nas otme.

³³Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského?

³³Ali je rešil kateri bogov drugih narodov deželo svojo iz roke kralja asirskega?

³⁴Kdež jsou bohové Emat a Arfad? Kde jsou bohové Sefarvaim, Ana a Ava? Zdaliž jsou vysvobodili Samaří z ruky mé?

³⁴Kje so bogovi Hamata in Arpada? kje so bogovi Sefarvaima, Hene in Ive? so li mar rešili Samarijo iz moje roke?

³⁵Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí, ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé? Aby pak Hospodin vysvoboditi mohl Jeruzalém z ruky mé?

³⁵Kateri so med vsemi bogovi teh dežel, ki so deželo svojo oteli iz roke moje? da bi GOSPOD otel Jeruzalem iz roke moje!

³⁶Lid pak mlčel, a neodpověděl mu žádného slova; nebo takové bylo rozkázaní královo, řkoucí: Neodpovídejte jemu.

³⁶Ljudstvo je pa molčalo, in niso mu odgovorili ničesar, zakaj kraljev ukaz je velel: Ne odgovarjajte mu!Pride torej Eljakim, Hilkijev sin, ki je bil nad dvorcem, in Sebna, pisar, in Joah, Asafov sin, letopisec, k Ezekiju z raztrgano obleko, in naznanijo mu besede Rabsakove.

³⁷Přišli tedy Eliakim syn Helkie, kterýž byl správcím domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův kancléř k Ezechiášovi, majíce roucho roztržené, a oznámili jemu slova Rabsacova.

³⁷Pride torej Eljakim, Hilkijev sin, ki je bil nad dvorcem, in Sebna, pisar, in Joah, Asafov sin, letopisec, k Ezekiju z raztrgano obleko, in naznanijo mu besede Rabsakove.