¹Tedy řekl David: Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu?

¹In David je dejal: Je li še kdo, ki je preostal iz hiše Savlove, da mu izkažem milost zaradi Jonatana?

²Byl pak služebník domu Saulova, jehož jméno bylo Síba. I zavolali ho k Davidovi. I řekl král jemu: Ty-li jsi Síba? Odpověděl: Jsem služebník tvůj.

²Bil pa je hlapec iz hiše Savlove, po imenu Ziba; tega pokličejo k Davidu. In kralj ga vpraša: Si li ti Ziba? On reče: Da, hlapec tvoj je.

³Řekl jemu král: Jest-liž ještě kdo z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství Boží? Odpověděl Síba králi: Ještě jest syn Jonatův chromý na nohy.

³In kralj reče: Je li še kdo od hiše Savlove, da mu izkažem milost Božjo? Ziba odgovori kralju: Še je sin Jonatanov, hrom na nogah.

⁴I řekl jemu král: Kdež jest? Odpověděl Síba králi: Tam jest v domě Machiry, syna Amielova v Lodebar.

⁴In kralj ga vpraša: Kje je? In Ziba reče kralju: Glej, on je v hiši Mahirja, sina Amielovega, v Lodebarju.

⁵Protož poslav král David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar.

⁵Nato pošlje kralj David in ga da pripeljati iz hiše Mahirja, sina Amielovega, iz Lodebarja.

⁶A když přišel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tvář svou a poklonil se. I řekl David: Mifibozete. Kterýž odpověděl: Aj, služebník tvůj.

⁶In Mefiboset, sin Jonatana, sina Savlovega, pride k Davidu in pade na obraz in stori poklon. David pa reče: Mefiboset! On odgovori: Tu sem, hlapec tvoj.

⁷Řekl jemu David: Neboj se, nebo jistě učiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého, a navrátím tobě všecka pole Saule otce tvého, a ty jídati budeš za stolem mým vždycky.

⁷In David mu reče: Ne boj se! zakaj gotovo ti hočem izkazati milost zaradi Jonatana, očeta tvojega, in povrnem ti vse njive Savla, očeta tvojega, in jedel boš kruh pri moji mizi vsak dan.

⁸Kterýž pokloniv se, řekl: Co jest služebník tvůj, že jsi se ohlédl na psa mrtvého, jakýž jsem já?

⁸On se pokloni in reče: Kaj je hlapec tvoj da se oziraš na mrtvega psa, kakor sem jaz?

⁹Zatím povolal král Síby, služebníka Saulova a řekl jemu: Cožkoli měl Saul i všecka čeled jeho, to jsem dal synu pána tvého.

⁹Tedaj pokliče kralj Ziba, Savlovega hlapca, in mu reče: Vse, kar je bilo Savlovega in vse njegove rodbine, sem dal sinu gospodarja tvojega.

¹⁰Budeš tedy jemu spravovati rolí, ty i synové tvoji i služebníci tvoji, a snášeti budeš, aby měl syn pána tvého pokrm, kterýž by jedl, ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým. (Měl pak Síba patnácte synů a dvadceti služebníků.)

¹⁰Obdeluj torej zemljo njegovo zanj ti in sinovi in hlapci tvoji, in spravljaj pridelke, da bodo kruh sinu gospodarja tvojega, da se s tem živi; ali Mefiboset, gospodarja tvojega sin, bo vsak dan jedel kruh pri mizi moji. Imel pa je Ziba petnajst sinov in dvajset hlapcev.

¹¹Odpověděl Síba králi: Vedlé všeho, jakž přikázal pán můj král služebníku svému, tak učiní služebník tvůj, ačkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synů královských.

¹¹Nato reče Ziba kralju: Po vsem, kar je zapovedal gospod moj, kralj, svojemu hlapcu, bo storil hlapec tvoj. Zastran Mefiboseta, veli kralj, ta bo jedel pri mizi kakor kraljevih otrok eden.

¹²Měl také Mifibozet syna malého, jemuž jméno bylo Mícha; a všickni, kteříž bydlili v domě Síbově, byli za služebníky Mifibozetovi.

¹²Mefiboset pa je imel majhnega sina, po imenu Miha. In vsi, ki so bivali v hiši Zibovi, so bili hlapci Mefibosetu.In Mefiboset je prebival v Jeruzalemu, zakaj jedel je vsak dan pri kraljevi mizi. Bil pa je hrom na obeh nogah.

¹³A tak Mifibozet zůstával v Jeruzalémě, proto že vždycky za stolem královským jídal; a byl kulhavý na obě noze.

¹³In Mefiboset je prebival v Jeruzalemu, zakaj jedel je vsak dan pri kraljevi mizi. Bil pa je hrom na obeh nogah.