¹Saul pak také přivolil k usmrcení jeho. I přišlo v ten čas veliké protivenství na církev, kteráž byla v Jeruzalémě, a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samařských, kromě apoštolů.

¹Savel pa se je ž njimi radoval njegove smrti. In nastalo je ta dan veliko preganjanje cerkve, ki je bila v Jeruzalemu; in vsi so se razkropili po judejskih in samarijskih krajih, razen apostolov.

²I pochovali Štěpána muži pobožní, a plakali velmi nad ním.

²Pokopali pa so Štefana pobožni možje in so zelo plakali za njim.

³Saul pak hubil církev, do domů vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře.

³A Savel je zatiral cerkev, in je hodil po hišah in vlačil može in žene ter jih izročal v ječo.

⁴Ti pak, kteříž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo Boží.

⁴Tisti pa, ki so se bili razkropili, so hodili okrog, oznanjujoč besedo evangelija.

⁵A Filip všed do města Samaří, kázal jim Krista.

⁵A Filip je šel doli v samarijsko mesto in jim je propovedoval Kristusa.

⁶I pozorovali zástupové s pilností jednomyslně toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž činil.

⁶In množica je pazila enega duha na to, kar je pravil Filip, poslušajoč in gledajoč znamenja, ki jih je delal.

⁷Nebo duchové nečistí z mnohých, kteříž je měli, křičíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou.

⁷Kajti nečisti duhovi so izhajali iz mnogih obsedencev, vpijoč z močnim glasom; in veliko mrtvoudnih in hromih je ozdravelo.

⁸A stala se radost veliká v tom městě.

⁸In nastala je velika radost v tem mestu.

⁹Muž pak nějaký, jménem Šimon, před tím v tom městě čáry provodil, a lid Samařský mámil, pravě se býti nějakým velikým.

⁹Bil je pa neki mož, po imenu Simon, že dokaj časa v mestu, ki se je pečal s čarovništvom in mamil ljudstvo samarijsko, govoreč, da je on nekaj velikega;

¹⁰Na něhož pozor měli všickni, od nejmenšího až do největšího, říkajíce: Tentoť jest Boží moc veliká.

¹⁰katerega so vsi poslušali, od najmanjšega do največjega, govoreč: Ta je moč Božja, ki se imenuje velika.

¹¹Pozor pak měli na něho, protože je za mnohý čas mámil svými čáry.

¹¹Poslušali so ga pa zato, ker jih je bil dolgo časa mamil s čarodejstvi.

¹²A když, uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy,

¹²Ko so pa verovali Filipu, ki je oznanjeval evangelij o kraljestvu Božjem in o imenu Jezusa Kristusa, so se dali krstiti možje in žene.

¹³Tedy i ten Šimon také uvěřil, a pokřtěn byv, přídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké činěné, děsil se.

¹³Tudi Simon sam je sprejel vero, in po svojem krstu se je držal Filipa; in videč znamenja in velike čudeže, ki so se godili, je strmel.

¹⁴Uslyšavše pak v Jeruzalémě apoštolé, že by Samaří přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.

¹⁴Ko so pa apostoli v Jeruzalemu slišali, da je sprejela Samarija besedo Božjo, pošljejo k njim Petra in Janeza.

¹⁵Kteříž přišedše k nim, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.

¹⁵In ko sta prišla doli, sta molila zanje, da bi prejeli svetega Duha.

¹⁶(Nebo ještě byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.)

¹⁶Zakaj na nobenega izmed njih še ni bil prišel, ampak bili so samo krščeni v ime Gospoda Jezusa.

¹⁷Tedy vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

¹⁷Tedaj sta pokladala roke nanje, in so prejemali svetega Duha.

¹⁸I uzřev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, přinesl jim peníze,

¹⁸Videč pa Simon, da se po pokladanju rok apostolov daje sveti Duh, jima prinese denarja

¹⁹Řka: Dejte i mně tu moc, ať, na kohož bych koli vzložil ruce, přijme Ducha svatého.

¹⁹in reče: Dajta tudi meni to oblast, da prejme svetega Duha, na kogarkoli položim roke.

²⁰I řekl k němu Petr: Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze.

²⁰Peter pa mu reče: Srebro tvoje naj s teboj vred pogine, ker meniš, da se more dar Božji dobiti za denar.

²¹Nemáš dílu ani losu v této věci; nebo srdce tvé není upřímé před Bohem.

²¹Nimaš ga dela, ne deleža v tej reči, kajti srce tvoje ni odkrito proti Bogu [Ali: ravno (pošteno) pred Bogom.].

²²Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého.

²²Izpokori se torej od te hudobnosti svoje in prosi Gospoda, če bi se ti morda odpustila namera srca tvojega.

²³Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím.

²³Kajti vidim te, da si v žolču grenkobe in v zvezi krivice.

²⁴I odpověděv Šimon, řekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne nepřišlo něco z těch věcí, kteréž jste mluvili.

²⁴Simon pa odgovori in reče: Prosita vidva zame Gospoda, da ne pride name nič tega, kar sta rekla.

²⁵Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium.

²⁵Ona torej, potem ko sta izpričala in govorila besedo Gospodovo, sta se vračala v Jeruzalem in mnogim vasem Samarijanov oznanjevala evangelij.

²⁶V tom anděl Páně mluvil k Filipovi, řka: Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do města Gázy, kteréž jest pusté.

²⁶Angel Gospodov pa je govoril Filipu in dejal: Vstani in pojdi proti poldnevu, na cesto, ki pelje iz Jeruzalema doli v Gazo; ona je pusta.

²⁷A on vstav, i šel. A aj, muž Mouřenín, kleštěnec, komorník královny Mouřenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl přijel do Jeruzaléma, aby se modlil,

²⁷In vstane ter odide. In glej, mož iz Etiopije, komornik [Dobesedno: skopljenec.] in oblastnik Kandake, kraljice etiopske, ki je bil nad vsemi njenimi zakladi in je bil prišel molit v Jeruzalem,

²⁸Již se navracoval zase, sedě na voze svém, a četl Izaiáše proroka.

²⁸se vrača domov, in sedeč na vozu svojem, prebira proroka Izaija.

²⁹I řekl Duch k Filipovi: Přistup a přiviň se k vozu tomu.

²⁹Duh pa reče Filipu: Pristopi in pridruži se temu vozu.

³⁰A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž, co čteš?

³⁰Filip pa priteče in ga sliši, da bere proroka Izaija, ter reče: Ali pa umeš, kar bereš?

³¹A on řekl: Kterakž bych mohl rozuměti, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vůz, a seděl s ním.

³¹On pa reče: Kako bi neki mogel, če me kdo ne napoti? In zaprosi Filipa, naj vstopi in sede k njemu.

³²Místo pak toho Písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých.

³²Vrsta pisma, ki jo je bral, pa je bila ta: „Pelje se kakor ovca na klanje, in kakor jagnje molči pred strižcem svojim, tako ne odpre ust svojih.

³³V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho?

³³V ponižanju njegovem se je preklicala sodba njegova. A rod njegov kdo razloži? kajti življenje njegovo se vzame od zemlje“.

³⁴A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném?

³⁴Izpregovori pa komornik in reče: Prosim te, o kom govori to prorok? o sebi ali o kom drugem?

³⁵Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho Písma, zvěstoval jemu Ježíše.

³⁵Filip pa odpre usta in, začenši od tega pisma, mu oznani blagovestje o Jezusu.

³⁶A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, teď voda. Proč nemám býti pokřtěn?

³⁶Ko se pa tako peljeta po cesti, prideta k vodi; in komornik reče: Glej, voda! kaj brani, da bi bil krščen?

³⁷I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží.

³⁷Filip pa reče: Če veruješ iz vsega srca, smeš. In odgovori in reče: Verujem, da je Jezus Kristus Sin Božji.

³⁸I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho.

³⁸In ukaže ustaviti voz; in oba stopita v vodo, Filip in komornik, in ga krsti.

³⁹A když vystoupili z vody, Duch Páně pochopil Filipa, a neviděl ho více komorník; i jel cestou svou, raduje se.

³⁹Ko pa stopita iz vode, vzame Duh Gospodov Filipa; in ni ga več videl komornik, zakaj nadaljeval je vesel svojo pot.A Filip se je znašel v Azotu, in gredoč dalje, je oznanjeval evangelij vsem mestom, dokler ni prišel v Cezarejo.

⁴⁰Filip pak nalezen jest v Azotu; a chodě, kázal evangelium všem městům, až přišel do Cesaree.

⁴⁰A Filip se je znašel v Azotu, in gredoč dalje, je oznanjeval evangelij vsem mestom, dokler ni prišel v Cezarejo.