¹Pojal-li by muž ženu a byl by manželem jejím, přihodilo by se pak, že by nenašla milosti před očima jeho pro nějakou mrzkost, kterouž by nalezl na ní, i napsal by jí lístek zapuzení a dal v ruku její, a vyhnal by ji z domu svého;

¹Ako vzame kdo ženo in se ž njo poroči in potem ona ne najde milosti v njegovih očeh, zato ker je odkril kaj mrzkega pri njej, naj ji napiše ločilni list ter ji ga da v roke in jo pošlje stran iz svoje hiše.

²A vyjduci z domu jeho, odešla by a vdala se za druhého muže;

²Ona pa odide iz njegove hiše in lahko gre in postane drugemu možu žena.

³A ten také muž poslední v nenávisti maje ji, napsal by lístek zapuzení a dal v ruce její, a vyhnal by ji z domu svého; aneb umřel by muž její poslední, kterýž vzal ji sobě za manželku:

³A če jo drugi mož mrzi in ji napiše ločilni list ter ji ga da v roko in jo odslovi iz svoje hiše; ali pa če drugi mož umre, ki si jo je vzel za ženo:

⁴Nebude moci manžel její první, kterýž ji vyhnal, zase ji vzíti sobě za manželku, když již příčinou jeho poškvrněna jest; nebo ohavnost jest před Hospodinem. Protož nedopouštěj hřešiti lidu země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.

⁴prvi njen mož, ki jo je odslovil, si je ne sme zopet vzeti za ženo, potem ko je onečiščena, zakaj gnusoba je to pred GOSPODOM. Ti pa ne spravljaj v greh dežele, ki ti jo da GOSPOD, tvoj Bog, v dediščino.

⁵Když by někdo v nově pojal ženu, nevyjde k boji, aniž na něj vzkládána bude jaká obecní práce; svoboden bude v domě svém za jeden rok, a veseliti se bude s manželkou svou, kterouž pojal.

⁵Kdor se je pred kratkim oženil, naj ne hodi na vojsko, tudi naj se mu ne naloži opravilo: svoboden bodi doma eno leto in naj veseli ženo svojo, ki jo je vzel.

⁶Žádný nevezme v zástavě svrchního i spodního žernovu, nebo takový bral by duši v základu.

⁶Ne jemlji v zastavo ne ročnega mlina, ne zgornjega mlinskega kamena, zakaj s tem bi vzel v zastavo življenje. –

⁷Byl-li by postižen někdo, že ukradl člověka z bratří svých synů Izraelských, a k zisku by sobě jej přivedl aneb prodal jej: umře zloděj ten, a odejmeš zlé z prostředku svého.

⁷Ako se zve za moža, ki ukrade enega izmed svojih bratov, Izraelovih sinov, in ž njim ravna kot s sužnikom ali ga proda, tedaj naj umrje tisti tat. Tako odpravi hudo izmed sebe. –

⁸Šetř se při ráně malomocenství, abys ostříhal pilně a činil všecko, jakž učiti budou vás kněží Levítové; jakož přikázal jsem jim, ostříhati toho budete a tak činiti.

⁸Varuj se pri nadlogi gob, da marljivo paziš in delaš po vsem, kar vas uče duhovniki leviti, kakor sem jim zapovedal; pazite, da tako delate.

⁹Pomni na ty věci, které učinil Hospodin Bůh tvůj Marii na cestě, když jste vyšli z Egypta.

⁹Spominjaj se, kar je storil GOSPOD, tvoj Bog, Mirjami, na poti, ko ste šli iz Egiptovske zemlje. –

¹⁰Půjčil-li bys bližnímu svému něčeho, nevejdeš do domu jeho, abys vzal něco v zástavě od něho.

¹⁰Ko daš svojemu bližnjemu kaj na up, ne stopi v njegovo hišo, da vzameš od njega zastavo;

¹¹Ale vně staneš, a člověk, jemuž jsi půjčil, vynese tobě základ svůj ven.

¹¹zunaj postoj, in mož, ki mu upaš, naj ti prinese ven zastavo svojo.

¹²Jestliže by pak byl člověk chudý, nebudeš spáti s základem jeho.

¹²In ako je ubožec, ne pojdi spat z njegovo zastavo,

¹³Bez prodlévání navrátíš jemu zastavenou věc jeho při západu slunce, aby leže v šatech svých, dobrořečil tobě, a bude to za spravedlnost tobě před Hospodinem Bohem tvým.

¹³marveč povrni mu zastavo, ko solnce za goro gre, da bi spal v svojem oblačilu in te blagoslovil; in to ti bode pravičnost pred GOSPODOM, tvojim Bogom. –

¹⁴Neutiskneš nájemníka chudého a nuzného, tak z bratří svých jako z příchozích, kteříž jsou v zemi tvé v branách tvých.

¹⁴Ne tlači ubogega in potrebnega najemnika, bodi izmed tvojih bratov ali izmed tujcev, ki bivajo v deželi tvoji po tvojih mestih.

¹⁵Na každý den dáš jemu mzdu jeho, prvé nežli by slunce zapadlo; nebo chudý jest, a tím se živí, aby neúpěl proti tobě k Hospodinu, a byl by na tobě hřích.

¹⁵Tisti dan, ko dela, mu daj plačilo, še preden zajde solnce, zakaj potreben je in duša mu hrepeni po njem; da ne bi zoper tebe vpil h GOSPODU, in bilo bi ti v greh.

¹⁶Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny, ani synové trestáni budou na hrdle za otce, jeden každý za svůj hřích umře.

¹⁶Očetje naj se ne obsodijo v smrt za otroke, tudi ne otroci za očete: sleherni naj umrje le za svoj greh.

¹⁷Nepřevrátíš soudu příchozímu neb sirotku, ani vezmeš v základu roucha vdovy,

¹⁷Ne ovrzi pravice tujcu in siroti, tudi ne jemlji vdovi oblačila v zastavo.

¹⁸Ale pamatuj, že jsi byl služebníkem v Egyptě, a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj odtud; protož přikazujiť, abys činil toto.

¹⁸In spominjaj se, da si bil suženj v Egiptu, in GOSPOD, tvoj Bog, te je odkupil odondod: zato ti zapovedujem, da tako ravnaj.

¹⁹Když bys žal obilí své na poli svém, a zapomenul bys tam některého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal; příchozímu, sirotku a vdově to bude, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých.

¹⁹Ko boš žel žito na njivi svoji, pa pozabiš kak snop na njej, ne vrni se, da ga vzameš: ostane naj tujcu, siroti in vdovi, da bi te blagoslovil GOSPOD, tvoj Bog, pri vsem delu tvojih rok.

²⁰Když bys třásl olivy své, nebudeš shledávati po každé ratolesti za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to zůstane.

²⁰Ko boš tresel sad z oljk svojih, ne obiraj še veje za vejo: tujcu, siroti in vdovi ostani to.

²¹Když bys sbíral víno na vinici své, nebudeš paběrovati jahodek za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to bude.

²¹Ko si trgal v vinogradu svojem, ne pobiraj jagod za seboj: tujcu, siroti in vdovi ostani to.In spominjaj se, da si bil suženj v Egiptovski deželi; zato ti zapovedujem, da tako ravnaj.

²²Pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské; protož přikazujiť, abys to činil.

²²In spominjaj se, da si bil suženj v Egiptovski deželi; zato ti zapovedujem, da tako ravnaj.