¹Tato jsou slova smlouvy, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi učiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž učinil s nimi na Orébě.

¹To so besede zaveze, ki jo je GOSPOD zapovedal Mojzesu skleniti s sinovi Izraelovimi v deželi Moabski, razen zaveze, ki jo je sklenil ž njimi na Horebu.

²I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský, řekl jim: Vy sami viděli jste všecky věci, kteréž učinil Hospodin před očima vašima v zemi Egyptské, Faraonovi, i všechněm služebníkům jeho, i vší zemi jeho,

²In Mojzes je klical vsemu Izraelu in jim je govoril: Sami ste videli vse, kar je GOSPOD storil vam pred očmi v Egiptovski deželi Faraonu in vsem njegovim služabnikom in vsej deželi njegovi:

³Zkušování veliká, kteráž viděly oči tvé, znamení i zázraky ty veliké.

³velike izkušnje, ki so jih videle vaše oči, tista znamenja in velike čudeže.

⁴A však nedal vám Hospodin srdce k srozumění, a očí k vidění, a uší k slyšení až do tohoto dne.

⁴Toda GOSPOD vam ni dal srca, da bi umeli, in oči, da bi videli, in ušes, da bi slišali, do tega dne.

⁵A vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich.

⁵In vodil sem vas štirideset let po puščavi; oblačilo se ni prestaralo na vas in obuvalo ne raztrgalo na nogah vaših.

⁶Chleba jste nejedli, vína a nápoje opojného jste nepili, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.

⁶Kruha niste jedli, tudi vina in močne pijače niste pili, da bi spoznali, da jaz sem GOSPOD, Bog vaš.

⁷A když jste přišli na toto místo, vytáhl Seon, král Ezebon, a Og, král Bázan, proti nám k boji, a porazili jsme je,

⁷In ko ste prišli v ta kraj, Sihon, kralj v Hesbonu, in Og, kralj v Basanu, sta prišla nam nasproti se vojskovat, in smo ju porazili

⁸A vzali jsme zemi jejich, i dali jsme ji v dědictví pokolení Rubenovu a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova.

⁸in zavzeli smo njiju deželo in jo dali v dediščino Rubenskim in Gadskim in polovici Manasejevega rodu.

⁹Ostříhejtež tedy slov smlouvy této a čiňte je, aby se vám šťastně vedlo všecko, což byste činili.

⁹Hranite torej besede te postave in jih izpolnjujte, da boste imeli srečo v vsem, kar počenjate.

¹⁰Vy všickni dnes stojíte před Hospodinem Bohem svým, knížata vaše v pokoleních vašich, starší vaši a úředníci vaši, všickni muži Izraelští,

¹⁰Danes stojite vsi pred GOSPODOM, Bogom svojim, vaši poglavarji, vaši rodovi, vaši starejšine in oblastniki, vsi Izraelovi možje,

¹¹Dítky vaše i ženy vaše, i příchozí vaši, kteříž bydlejí u prostřed stanů vašich, i ten, kterýž dříví seká, i ten, kterýž váží vodu,

¹¹vaši otročiči, vaše žene, tudi tujci vaši, ki bivajo v vašem taboru, od tistega, ki seka drva, do njega, ki nosi vodo:

¹²Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého, a v přísahu jeho, v kteroužto smlouvu Hospodin Bůh tvůj dnes vchází s tebou,

¹²da vstopite v zavezo GOSPODA, svojega Boga, in v njegovo prisego, ki jo GOSPOD, tvoj Bog, sklepa danes s teboj;

¹³Aby tě sobě dnes postavil za lid, a on byl tobě za Boha, jakož mluvil tobě, a jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

¹³da te danes potrdi sebi za ljudstvo ter da ti bode za Boga, kakor ti je govoril in kakor je prisegel očetom tvojim, Abrahamu, Izaku in Jakobu.

¹⁴A ne s vámi samými činím smlouvu tuto a přísahu tuto,

¹⁴A ne sklepam te zaveze in te prisege z vami samimi,

¹⁵Ale i s každým tím, jenž tuto dnes s námi stojí před Hospodinem Bohem naším, i s tím, jehož není tuto dnes s námi.

¹⁵marveč enako ž njim, ki tu danes stoji z nami pred GOSPODOM, našim Bogom, kakor ž njim, ki ga danes ni tukaj z nami.

¹⁶Nebo vy víte, kterak jsme bydlili v zemi Egyptské, a kterak jsme šli prostředkem těch národů, až jsme naskrze prošli.

¹⁶Kajti veste, kako smo prebivali v deželi Egiptovski in kako smo prešli skozi narode, mimo katerih smo šli,

¹⁷A viděli jste ohavnosti jejich i modly jejich, dřevo i kámen, stříbro i zlato, kteréž jest při nich.

¹⁷in videli ste njih ostude in njih malike, les in kamen, srebro in zlato, ki so bili med njimi.

¹⁸Hleďtež, ať nebývá mezi vámi muže, aneb ženy, aneb čeledi, aneb pokolení, jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho, a šel by sloužiti bohům těch národů; ať nebývá mezi vámi kořene plodícího jed a hořkost.

¹⁸Pazite, da ne bo med vami moža ali žene, družine ali rodú, čigar srce se odvrača danes od GOSPODA, našega Boga, da bi šel služit bogovom onih narodov; da ne bo med vami korenine, ki rodi strup in pelin;

¹⁹I stalo by se, že uslyše takový slova zlořečení tohoto, dobrořečil by sobě v srdci svém, řka: Pokoj míti budu, bychť pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i přidal by opilou žíznivé.

¹⁹in čeprav sliši besede te kletve, vendar se blagoslavlja v svojem srcu in govori: Mir mi bode, čeprav živim po zakrknjenosti svojega srca; da naj pogine pijani z žejnim vred.

²⁰Nechceť Hospodin odpustiti takovému, nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zůřivost jeho proti takovému člověku, tak že připadne na něj všeliké zlořečení, o kterémž psáno jest v knize této; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem.

²⁰Ne bo mu hotel GOSPOD odpustiti, temuč takrat vzkipi GOSPODOVA jeza in njegova gorečnost proti tistemu možu, in ležala bo na njem vsa kletev, ki je pisana v tej knjigi, in GOSPOD izbriše njegovo ime izpod neba.

²¹A odloučí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských, vedlé všech zlořečení smlouvy zapsané v této knize zákona,

²¹In GOSPOD ga odmeni v nesrečo izmed vseh Izraelovih rodov, soglasno z vsemi kletvami zaveze, zapisane v tej knjigi postave.

²²Tak že řekne věk potomní, synové vaši, kteříž povstanou po vás, i cizozemec, kterýž přijde z země daleké, (když uzří rány země této, i neduhy její, kteréž uvedl na ni Hospodin,

²²In poreče prihodnji rod, otroci vaši, ki nastopijo za vami, in inostranec, ki pride iz daljne dežele, ko bodo videli nadloge te dežele in bolezni, s katerimi jo je bolno storil GOSPOD,

²³Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi, a že se nemůž síti, ani co vzcházeti, ani jaké byliny růsti na ní, rovně jako na místě, kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora, Adama a Seboim, kteréž podvrátil Hospodin v hněvě svém a v prchlivosti své),

²³ter da je vsa zemlja le žveplo in sol, pogorišče, ki se ne obseva in ki ne rodi, ki na njej ne raste bilje kakor v kraju razdejane Sodome in Gomore, Adame in Seboima, ki jih je GOSPOD pokončal v jezi in togoti svoji –

²⁴Řeknou všickni národové: Proč jest tak učinil Hospodin zemi této? Kteraký jest to hněv prchlivosti jeho náramné?

²⁴da, vsi narodi poreko: Zakaj je GOSPOD tako storil tej deželi? kaj pomeni žar te jeze velike?

²⁵A bude odpovědíno: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otců svých, kterouž učinil s nimi, když je vyvedl z země Egyptské.

²⁵Tedaj jim odgovore: Zato, ker so zapustili zavezo GOSPODA, Boga svojih očetov, ki jo je sklenil ž njimi, ko jih je vodil iz dežele Egiptovske,

²⁶Nebo odcházejíce, sloužili bohům cizím a klaněli se jim, bohům, kterýchž neznali, kteříž se s nimi také ničímž dobrým nezdělili.

²⁶in so šli in služili drugim bogovom ter se jim poklanjali, bogovom, katerih niso poznali in katerih jim on ni bil pridelil.

²⁷I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na tu zemi, tak že uvedl na ni všecko zlořečení zapsané v knize této.

²⁷Zato se je razvnela GOSPODOVA jeza proti tej deželi, da je pripravil nadnjo vse prokletstvo, ki je pisano v tej knjigi;

²⁸Protož vyplénil je Hospodin z země jejich v hněvě, v rozpálení a v prchlivosti veliké, a vyvrhl je do země jiné, jakž to ukazuje dnešní den.

²⁸in GOSPOD jih je izruval iz njih dežele v jezi in v srdu in v veliki togoti in jih pahnil v drugo deželo, kakor je danes.Skrivne reči so GOSPODA, našega Boga, a kar je razodetega, naše je in naših otrok vekomaj, da bi izpolnjevali vse besede tega zakona.

²⁹Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.

²⁹Skrivne reči so GOSPODA, našega Boga, a kar je razodetega, naše je in naših otrok vekomaj, da bi izpolnjevali vse besede tega zakona.