¹Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře.

¹Tedaj je pel Mojzes in sinovi Izraelovi tole pesem GOSPODU, govoreč takole: Pel bom GOSPODU, ker se je slavno poveličal: konja in jezdeca njegovega je pahnil v morje.

²Síla má a píseň jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, protož stánek vzdělám jemu; onť jest Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu.

²Moč moja in pesem moja je GOSPOD, on mi je postal rešitev. Ta je moj Bog mogočni, slavil ga bom, očeta mojega Bog, poveličeval ga bom.

³Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.

³GOSPOD je pravi vojščak, GOSPOD je ime njegovo.

⁴Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.

⁴Faraonove vozove in vojsko njegovo je pahnil v morje, in najizvrstnejši vojvode njegovi so se pogreznili v Rdeče morje.

⁵Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen.

⁵Valovje jih je zagrnilo, pogreznili so se v globočine kakor kamen.

⁶Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele.

⁶Desnica tvoja, GOSPOD, se je poveličala v moči, desnica tvoja, GOSPOD, je strla sovražnika.

⁷A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, kterýžto sežral je jako strniště.

⁷In v obilosti svojega veličastva si porazil nje, ki so se vzpenjali zoper tebe; izpustil si jezo svojo, ta jih je požrla kot strnišče.

⁸A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře.

⁸In z dihom nozdrvi tvojih so se nakopičile vode, tekoče vode so se postavile kakor jez, zgostili so se valovi v srcu morja.

⁹Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má.

⁹Rekel je sovražnik: Poženem se za njim, dohitim ga, delil bom plen, nasitila se jih bo pohlepnost moja; izderem meč svoj, roka moja jih pokonča.

¹⁰Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.

¹⁰A ti si pihnil z vetrom svojim – morje jih je zagrnilo, potopili so se kakor svinec v silnih vodah.

¹¹Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy?

¹¹Kdo je tebi enak med bogovi, GOSPOD? kdo je kakor ti, poveličan v svetosti, poln vzvišene slave, čudeže delajoč?

¹²Vztáhls pravici svou, i požřela je země.

¹²Iztegnil si desnico svojo, in požrla jih je zemlja.

¹³Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své.

¹³Ti si peljal v usmiljenju svojem ljudstvo, ki si ga bil odkupil; peljal si jih v moči svoji k prebivališču svetosti svoje.

¹⁴Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské.

¹⁴Začuvši to, so vztrepetali narodi, strah je prevzel prebivalce filistejske.

¹⁵Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští.

¹⁵Tedaj so se prestrašili vojvode edomski, trepet se je polastil korenjakov moabskih, zbali so se prebivalci kanaanski.

¹⁶Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, kteréhožs sobě dobyl.

¹⁶Naj jih obidejo strahovi in prešine groza, zaradi mogočnosti tvoje roke naj otrpnejo kakor kamen, dokler ne prejde mimo ljudstvo tvoje, GOSPOD, dokler ne prejde mimo ljudstvo, ki si ga sebi pridobil.

¹⁷Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.

¹⁷Vpeljal jih boš in jih zasadil na gori dediščine svoje, na mesto, ki si ga pripravil, GOSPOD, za prebivanje svoje, v svetišče, GOSPOD, ki so ga utrdile roke tvoje.

¹⁸Hospodin kralovati bude na věky věků.

¹⁸GOSPOD bo kraljeval vselej in vekomaj!

¹⁹Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře.

¹⁹Kajti konji Faraonovi ž njegovimi vozovi in konjiki so šli v morje, in GOSPOD je poslal nadnje vode morja, sinovi Izraelovi pa so šli po suhem sredi morja.

²⁰I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami.

²⁰In Mirjama prorokinja, sestra Aronova, je vzela boben v roko, in vse žene so šle za njo z bobni in v kolu.

²¹I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře.

²¹In Mirjama jim je odpevala: Pojte GOSPODU, ker se je slavno poveličal: konja in jezdeca njegovega je pahnil v morje.

²²Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.

²²In Mojzes ukaže, da odrine Izrael od Rdečega morja, in šli so v puščavo Sursko. In potujoč tri dni po puščavi, niso našli vode.

²³A přišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah.

²³In prišli so v Maro, pa niso mogli piti vode iz Mare, ker je bila grenka. Zato se imenuje ta kraj Mara [T. j. grenkoba.].

²⁴Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti?

²⁴In ljudstvo je mrmralo zoper Mojzesa, govoreč: Kaj bomo pili?

²⁵I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.

²⁵On pa je klical h GOSPODU, in pokaže mu GOSPOD les, in ko ga je vrgel v vodo, je voda postala sladka. Tu mu je dal postavo in pravice, in tu ga je izkusil

²⁶A řekl: Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tě uzdravuji.

²⁶in rekel: Ako boš res poslušal glas GOSPODA, svojega Boga, in delal, kar je prav v očeh njegovih, in pazil na zapovedi njegove in čuval vse postave njegove, ne pošljem nad te nobene teh bolezni, ki sem jih poslal nad Egipt, zakaj jaz sem GOSPOD, zdravnik tvoj.In prišli so v Elim, kjer je bilo dvanajst studencev in sedemdeset palm, in utaborili so se tam pri vodah.

²⁷I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.

²⁷In prišli so v Elim, kjer je bilo dvanajst studencev in sedemdeset palm, in utaborili so se tam pri vodah.