¹Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.

¹In ko je videlo ljudstvo, da se Mojzes obotavlja priti z gore, se zbere množica k Aronu in ga ogovori: Vstani, naredi nam bogove, ki naj gredo pred nami; zakaj tistemu možu Mojzesu, ki nas je odpeljal iz dežele Egiptovske, ne vemo, kaj se mu je prigodilo.

²I řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté, kteréž jsou na uších žen vašich, synů vašich i dcer vašich, a přineste ke mně.

²In Aron jim veli: Izderite zlate obodce, ki so v ušesih žen vaših, sinov in hčer vaših, in jih prinesite k meni.

³Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich, a přinesli k Aronovi.

³In odtrga vse ljudstvo obodce zlate, ki so jih imeli v ušesih, in jih prinesejo k Aronu.

⁴Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.

⁴On pa jih vzame iz njih rok in jih upodobi z dolbilom in napravi iz njih zlito tele. In reko: To je bog tvoj, o Izrael, ki te je pripeljal gori iz dežele Egiptovske.

⁵Což vida Aron, vzdělal oltář před ním. I volal Aron, a řekl: Slavnost Hospodinova zítra bude.

⁵In ko Aron to vidi, sezida oltar pred njim in razglasi, rekoč: Jutri bodi praznik GOSPODU!

⁶A nazejtří vstavše velmi ráno, obětovali zápaly, a přivedli oběti pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali.

⁶In zjutraj vstanejo zgodaj, in darovali so žgalne in prinesli mirovne daritve; in ljudstvo je sedlo jest in pit in vstalo igrat.

⁷Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské.

⁷Tedaj veli GOSPOD Mojzesu: Pojdi, stopi doli! Zakaj tvoje ljudstvo, ki si ga pripeljal iz dežele Egiptovske, se je skazilo.

⁸Sešli brzo s cesty, kterouž jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.

⁸Hitro so zašli s pota, ki sem ga jim zaukazal: naredili so si ulito tele in se poklanjali pred njim in mu darovali, govoreč: To je bog [Ali: bogovi.] tvoj, o Izrael, ki te je pripeljal iz dežele Egiptovske.

⁹Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje.

⁹In reče GOSPOD Mojzesu: Videl sem to ljudstvo, in glej, trdovratno ljudstvo je;

¹⁰Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.

¹⁰sedaj torej me pusti, da se vname srd moj zoper nje in jih pokončam; tebe pa storim v velik narod.

¹¹I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému, a řekl: Pročež, ó Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné?

¹¹Mojzes pa milo prosi GOSPODA, Boga svojega, govoreč: Zakaj, o GOSPOD, se vnema srd tvoj zoper ljudstvo tvoje, ki si ga peljal iz dežele Egiptovske z veliko močjo in z roko mogočno?

¹²A proč mají mluviti Egyptští, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku země? Odvrať se od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, kteréžs uložil uvésti na lid svůj.

¹²Zakaj naj bi govorili Egipčani: Za nesrečo jih je izpeljal, da jih pomori v gorah in zatre s površja zemlje? Obrni se od togote srda svojega in žal ti bodi hudega zoper ljudstvo svoje.

¹³Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símě vaše jako hvězdy nebeské, a všecku zemi tuto, o kteréž jsem mluvil, dám semeni vašemu, a dědičně obdržíte ji na věky.

¹³Spomni se Abrahama, Izaka in Izraela, hlapcev svojih, ki si jim prisegel pri sebi in jim rekel: Pomnožim seme vaše kakor zvezde na nebu in vso to deželo, ki sem o njej govoril, dam zarodu vašemu, da jim je v dedno last vekomaj.

¹⁴I litoval Hospodin zlého, kteréž řekl, že učiní lidu svému.

¹⁴In žal je bilo GOSPODU hudega, o katerem je bil govoril, da stori svojemu ljudstvu.

¹⁵A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hůry, dvě dsky svědectví maje v rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané.

¹⁵In Mojzes se obrne in stopa doli z gore, držeč dve plošči pričevanja v roki svoji, plošči popisani na obeh straneh: na tej in na oni strani je bilo pisano.

¹⁶A dsky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na dskách.

¹⁶In plošči sta bili delo Božje, in pisava je bila pisava Božja, vdolbena v plošči.

¹⁷Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje v táboru jest.

¹⁷In Jozue, ko je začul krik ljudstva, ki je ukalo, reče Mojzesu: Bojno vpitje je v taboru.

¹⁸Kterýžto odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik poražených, hlas zpívajících já slyším.

¹⁸On pa reče: To ni glas takih, ki ukajo zaradi zmage, ne glas takih, ki vpijejo v poboju; glas pevajočih slišim jaz.

¹⁹I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou.

¹⁹In zgodi se, ko se približa taboru in zagleda tele in ples, da se razsrdi in vrže plošči iz roke in ju razbije pod goro.

²⁰Vzal také tele, kteréž byli udělali, a spálil je v ohni, a setřel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským.

²⁰In vzame tele, ki so ga bili naredili, in ga sežge v ognju in ga zdrobi v prah in iztrese v vodo in jo da piti sinovom Izraelovim.

²¹A řekl Mojžíš Aronovi: Coť učinil lid tento, že jsi uvedl na něj hřích veliký?

²¹In Mojzes reče Aronu: Kaj ti je storilo to ljudstvo, da si nadnje pripravil velik greh?

²²Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest.

²²Aron pa reče: Ne razvnema naj se jeza gospoda mojega! Saj poznaš ljudstvo, da je hudobno.

²³Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se stalo.

²³Rekli so mi namreč: Naredi nam bogove, ki naj gredo pred nami, zakaj tistemu možu Mojzesu, ki nas je pripeljal iz dežele Egiptovske, ne vemo, kaj se mu je prigodilo.

²⁴Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele.

²⁴Jaz pa sem rekel: Kdo ima zlata? odtrgali so si ga in mi dali, in vrgel sem ga v ogenj, in izšlo je to tele.

²⁵A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před nepřátely, kteříž povstati měli proti nim,

²⁵In Mojzes je videl ljudstvo, da je razuzdano, kajti Aron ga je spravil v razuzdanost, v škodoželjen zasmeh pri sovražnikih njegovih.

²⁶Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mně. I shromáždili se k němu všickni synové Léví.

²⁶Tedaj se postavi Mojzes med vrati v tabor in kliče: Sem k meni, kdor je GOSPODU na strani! In zbero se k njemu vsi sinovi Levijevi.

²⁷Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně, a zabí jeden každý bratra svého, a každý přítele svého i bližního svého.

²⁷In jim veli: Tako pravi GOSPOD, Bog Izraelov: Pripašite vsak meč svoj in pojdite semtertja, od vrat do vrat v taboru, in ubijte vsak brata svojega in vsak prijatelja svojega in vsak soseda svojega.

²⁸I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy, a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů.

²⁸In storili so sinovi Levijevi po besedi Mojzesovi; in padlo jih je tisti dan izmed ljudstva blizu tri tisoč mož.

²⁹Nebo řekl byl Mojžíš: Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.

²⁹In Mojzes reče: Posvetite se danes GOSPODU, da, vsak proti sinu svojemu in proti bratu svojemu, da pripravite danes blagoslov nad sebe.

³⁰A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích váš.

³⁰In zgodi se drugega dne, da reče Mojzes ljudstvu: Pregrešili ste se z velikim grehom; in sedaj hočem iti gori h GOSPODU, morda dosežem pomirjenje za greh vaš.

³¹Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté.

³¹Vrne se torej Mojzes h GOSPODU in reče: Ah, pregrešilo se je to ljudstvo z velikim grehom, ko si je naredilo boga iz zlata.

³²Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal.

³²In sedaj, o da bi odpustil njih greh! če pa ne, izbriši me, prosim, iz knjige svoje, ki si jo pisal!

³³I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z knihy své.

³³In GOSPOD reče Mojzesu: Kdorkoli je grešil zoper mene, njega izbrišem iz knjige svoje.

³⁴Protož nyní jdi, veď lid tento, kamž jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich.

³⁴In sedaj pojdi, vodi ljudstvo tja, kamor sem ti povedal. Glej, angel moj pojde pred teboj; ali v dan obiskovanja svojega bom na njih kaznoval njih greh.In GOSPOD je udaril ljudstvo, zato ker so naredili tele, ki ga je napravil Aron.

³⁵I bil Hospodin lid, proto že učinili tele, kteréž byl udělal Aron.

³⁵In GOSPOD je udaril ljudstvo, zato ker so naredili tele, ki ga je napravil Aron.