¹I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.

¹In GOSPOD veli Mojzesu: Izsekaj si dve kameniti plošči, kakršni sta bili prvi, in napišem nanju besede, ki so bile na prvih ploščah, ki si ju razbil.

²Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té.

²In bodi pripravljen za jutro, in stopi zjutraj na goro Sinajsko in se postavi pred menoj na vrhu gore.

³Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.

³Nihče naj s teboj ne gre gori, nihče naj se tudi ne prikaže po vsej gori, tudi drobnica in goved naj se ne paseta tej gori nasproti.

⁴Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné.

⁴In izsekal je dve kameniti plošči, kakršni sta bili prvi; in vstal je Mojzes zjutraj zgodaj in šel na goro Sinaj, kakor mu je bil zapovedal GOSPOD, in v roko svojo je vzel dve kameniti plošči.

⁵I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN.

⁵In GOSPOD je prišel doli v oblaku in je stal ondi poleg njega in klical ime GOSPODOVO.

⁶Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,

⁶In GOSPOD je šel mimo njega in klical: GOSPOD, GOSPOD, Bog mogočni, poln usmiljenja in milostiv, počasen za jezo in obilen v milosti in resnici,

⁷Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.

⁷ki hrani milost tisočim, ki odpušča krivico in prestopek in greh, ki pa krivega nikakor ne šteje za nedolžnega, ki obiskuje očetov krivico nad sinovi in vnuki, nad tretjim in četrtim pokolenjem.

⁸Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.

⁸In Mojzes se hitro pripogne k zemlji in moli.

⁹A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.

⁹In reče: Če sem našel milost v tvojih očeh, o Gospod, naj gre, prosim, Gospod sam med nami; zakaj to ljudstvo je trdovratno; in odpusti krivico našo in greh naš in vzemi nas za svojo last.

¹⁰Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou.

¹⁰In odgovori: Glej, jaz sklepam zavezo: vpričo vsega ljudstva tvojega hočem delati čudeže, kakršnih ni bilo storjenih na vsej zemlji in med vsemi narodi; in vse ljudstvo, med katerim bivaš, bo videlo delo GOSPODOVO; kajti strašno bode to, kar bom delal pri tebi.

¹¹Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.

¹¹Hrani, kar ti danes zapovedujem. Glej, izganjam pred teboj Amorejce in Kanaance in Hetejce in Ferizejce in Hevejce in Jebusejce.

¹²Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.

¹²Varuj se, da ne skleneš zaveze s prebivalci dežele, v katero prideš, da ti ne postanejo zanka v sredi tvoji;

¹³Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.

¹³temuč njih oltarje poderite in njih poslikane stebre zdrobite in njih Ašere [Drevje v čast boginji Ašeri (ali Astarti).] posekajte, –

¹⁴Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest.

¹⁴kajti drugemu bogu se ne smeš poklanjati, zakaj GOSPOD, čigar ime je Gorečnik, je goreč Bog; –

¹⁵Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich.

¹⁵da ne skleneš zaveze s prebivalci dežele, in ko bi nečistovali za svojimi bogovi in darovali bogovom svojim, bi te kdo povabil in ti bi jedel od njih daritve,

¹⁶A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých.

¹⁶in jemal bi njih hčere za svoje sinove, in njih hčere bi nečistovale za svojimi bogovi in zapeljale sinove tvoje, da nečistujejo za njih bogovi.

¹⁷Bohů slitých neuděláš sobě.

¹⁷Ulitih bogov si ne delaj! –

¹⁸Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta.

¹⁸Praznik opresnikov obhajaj! Sedem dni boš jedel opresnike, kakor sem ti zapovedal, določeni čas v mesecu Abibu: kajti meseca Abiba si odšel iz Egipta.

¹⁹Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí.

¹⁹Vse prvorojeno bodi moje, in vsa živina tvoja moškega spola, prvenci govedi in drobnice.

²⁰Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní.

²⁰Prvorojeno oslice pa odkupi z jagnjetom, a če ga ne odkupiš, zlomi mu šijnjak. Vsakega prvenca izmed sinov svojih odkupi. In nihče naj se prazen ne prikaže pred obličjem mojim.

²¹Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i žně přestaneš.

²¹Šest dni delaj, sedmi dan pa počivaj; ob času oranja in ob času žetve počivaj. –

²²A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku.

²²In praznik tednov obhajaj, prvin žetve pšenične, tudi praznik spravljanja ob koncu leta.

²³Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.

²³Trikrat v letu se naj prikažejo vsi moški tvoji pred obličjem Gospoda Jehove, Boga Izraelovega.

²⁴Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.

²⁴Kajti izženem narode pred teboj in razširim meje tvoje; nihče tudi ne poželi dežele tvoje, ako se pojdeš prikazat pred obličjem GOSPODA, Boga svojega, trikrat v letu. –

²⁵Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.

²⁵Ne smeš darovati krvi klalne daritve moje s skvašenim kruhom vred; tudi naj ne ostane daritev praznika pashe čez noč do jutra.

²⁶Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.

²⁶Zemljišča svojega prve prvine prinesi v hišo GOSPODA, Boga svojega. Kozliča ne kuhaj v mleku matere njegove.

²⁷I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.

²⁷In GOSPOD reče Mojzesu: Napiši si te besede, kajti po glasu teh besed sem sklenil s teboj zavezo in z Izraelom.

²⁸Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.

²⁸In bil je tam pri GOSPODU štirideset dni in štirideset noči, in kruha ni jedel in vode ni pil. In Gospod je napisal na plošči besede zaveze, desetero besed.

²⁹I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.

²⁹In ko je potem šel Mojzes doli z gore Sinajske in je imel tisti dve plošči pričevanja v roki, ko je stopal z gore – ni vedel Mojzes, da se obraz njegov žari, ker je bil govoril ž Njim.

³⁰A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.

³⁰Aron pa in vsi sinovi Izraelovi gledajo Mojzesa, in glej, koža obličja njegovega se žari; in bali so se k njemu približati.

³¹Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.

³¹A Mojzes jih pokliče, in vrnejo se k njemu Aron in vsi knezi občine; in Mojzes je govoril ž njimi.

³²Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.

³²In potem pristopijo vsi sinovi Izraelovi; in zapove jim vse, kar mu je GOSPOD govoril na gori Sinaju.

³³Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.

³³In ko je Mojzes končal svoj govor ž njimi, dene zagrinjalo na obličje svoje.

³⁴Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno.

³⁴Kadar pa je šel Mojzes noter pred obličje GOSPODOVO ž njim govorit, je snel zagrinjalo, dokler ni šel ven; in ko je bil prišel ven, je govoril sinovom Izraelovim, kar mu je bilo ukazano.In sinovi Izraelovi so videli obličje Mojzesovo, da se je žarila koža obličja njegovega; in Mojzes je zopet del zagrinjalo na obličje svoje, dokler ni šel noter govorit ž Njim.

³⁵Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.

³⁵In sinovi Izraelovi so videli obličje Mojzesovo, da se je žarila koža obličja njegovega; in Mojzes je zopet del zagrinjalo na obličje svoje, dokler ni šel noter govorit ž Njim.