¹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.

¹Tedaj reče GOSPOD Mojzesu: Idi k Faraonu in mu reci: Tako pravi GOSPOD: Izpusti moje ljudstvo, da mi služi!

²Pakli nebudeš chtíti propustiti, aj, já raním všecky krajiny tvé žabami.

²Če se boš pa branil ga izpustiti, glej, udarim vse pokrajine tvoje z žabami.

³A vydá řeka množství žab, kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v němž líháš, a na ložce tvé, a do domů služebníků tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do těsta tvého.

³In v reki bo kar mrgolelo žab, in izlezle bodo in šle v hišo tvojo in v spalnico in na posteljo tvojo, in v hiše služabnikov tvojih in med ljudstvo tvoje in v peči tvoje in v nečke tvoje;

⁴I na tebe a na lid tvůj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby.

⁴tudi na tebe kakor na tvoje ljudstvo in na vse služabnike tvoje bodo prilezle žabe.

⁵I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky, na potoky a na jezera, a vyveď žáby na zemi Egyptskou.

⁵In GOSPOD reče Mojzesu: Véli Aronu: Iztegni roko s palico svojo nad rekami, nad vodotoki in nad ribniki in stóri, da pridejo žabe nad deželo Egiptovsko.

⁶I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou.

⁶In iztegne Aron roko svojo nad vodami Egipta, in žabe so prilezle na dan in pokrile deželo Egiptovsko.

⁷A učinili tolikéž čarodějníci skrze své čáry; a udělali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou.

⁷In storili so pismouki enako s čarovništvom svojim, in izpeljali so žabe nad zemljo Egiptovsko.

⁸Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, řekl: Modlte se Hospodinu, ať odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obětovali Hospodinu.

⁸Tedaj pokliče Faraon Mojzesa in Arona in reče: Prosite GOSPODA, da odpravi žabe od mene in ljudstva mojega, in odpustil bom ljudstvo, da daruje GOSPODU.

⁹I řekl Mojžíš Faraonovi: Poctím tě tím, a pověz, kdy bych se měl modliti za tě a za služebníky tvé, a za lid tvůj, aby vypléněny byly žáby od tebe, i z domů tvých; toliko v řece zůstanou.

⁹In Mojzes reče Faraonu: Čast ti bodi pred menoj, da določiš, za kateri čas naj prosim zate in za služabnike tvoje in za ljudstvo tvoje, da se zatró žabe pri tebi in po hišah tvojih, samo v reki naj ostanejo.

¹⁰Kterýžto odpověděl: Zítra. A Mojžíš řekl: Podlé slova tvého nechť jest, abys věděl, že žádného takového není, jako Hospodin Bůh náš.

¹⁰On pa reče: Za jutri. In Mojzes odgovori: Bodi po tvoji besedi, zato da spoznaš, da ni nikogar, kakor je GOSPOD, naš Bog.

¹¹I odejdou žáby od tebe a od domů tvých, i od služebníků tvých a od lidu tvého; toliko v řece zůstanou.

¹¹In zapustijo žabe tebe in hiše tvoje in služabnike tvoje in ljudstvo tvoje, samo v reki ostanejo.

¹²Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. I volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, kteréž byl dopustil na Faraona.

¹²In odideta Mojzes in Aron izpred Faraona; Mojzes pa je vpil h GOSPODU zaradi žab, ki jih je bil poslal nad Faraona.

¹³I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova; a vymřely žáby z domů, ze vsí i z polí.

¹³In storil je GOSPOD po besedi Mojzesovi, in poginile so žabe v hišah, v dvorih in na poljih.

¹⁴I shrnuli je na hromady; a nasmradila se země.

¹⁴In nagrabili so jih velike grmade, in smrdela je zemlja.

¹⁵Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin.

¹⁵Ko je pa videl Faraon, da je prišla olajšava, je zakrknil svoje srce in ni ju poslušal kakor je bil govoril GOSPOD.

¹⁶I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hůl svou, a udeř v prach země, aby obrátil se v stěnice na vší zemi Egyptské.

¹⁶In GOSPOD reče Mojzesu: Véli Aronu: Iztegni palico svojo in udari prah zemlje, in postanejo iz njega komarji po vsej deželi Egiptovski.

¹⁷Kteříž učinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a udeřil prach země. I byly stěnice na lidech i hovadech; všecken prach země obrátil se v stěnice ve vší zemi Egyptské.

¹⁷In storila sta tako; Aron namreč iztegne roko s palico svojo in udari prah zemlje, in prišli so komarji na ljudi in na živino; iz vsega prahu zemlje so postali komarji po vsej deželi Egiptovski.

¹⁸Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své, aby vyvedli stěnice, ale nemohli. A byly stěnice na lidech i hovadech.

¹⁸In pismouki so poskušali isto s čarovništvom svojim, da napravijo komarje, a niso mogli. In bili so komarji na ljudeh in na živini.

¹⁹Tedy řekli čarodějníci Faraonovi: Prst Boží toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jakož mluvil Hospodin.

¹⁹Pismouki so torej rekli Faraonu: Prst Božji je to! Ali Faraonovo srce se je otrdilo in ni ju slušal, kakor je bil govoril GOSPOD.

²⁰Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstaň ráno a stůj před Faraonem. Hle vyjde k vodě, a díš k němu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.

²⁰In GOSPOD reče Mojzesu: Vstani zjutraj zgodaj in stopi pred Faraona; glej, on pride ven k vodi, in mu reci: Tako pravi GOSPOD: Izpusti ljudstvo moje, da mi služi!

²¹Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošli na tě a na služebníky tvé, a na lid tvůj, a na domy tvé směsici všelikých škodlivých žížal; a naplněni budou domové Egyptští těmi žížalami, nad to i země ta, na níž oni jsou.

²¹Sicer, če ne izpustiš ljudstva mojega, glej, pošljem nad tebe in nad služabnike tvoje in nad ljudstvo tvoje in v tvoje hiše pasje muhe; in hiše Egipčanov bodo polne pasjih muh, pa tudi zemlja, v kateri so.

²²A oddělím v ten den zemi Gesen, v níž lid můj zůstává, aby tam nebylo směsice té; abys věděl, že jsem já Hospodin u prostřed země.

²²In tisti dan izločim deželo Gosensko, ki v njej prebiva ljudstvo moje, da tam ne bode nič muh, zato da spoznaš, da sem jaz GOSPOD sredi zemlje.

²³A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto.

²³In postavim znamenje rešitve med svojim ljudstvom in ljudstvom tvojim. Jutri se zgodi to znamenje.

²⁴I učinil Hospodin tak. Nebo přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův,a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice.

²⁴In GOSPOD je storil tako; in prišla je množica pasjih muh v hišo Faraonovo in v hiše služabnikov njegovih in nad vso deželo Egiptovsko, in pasje muhe so pokvarile deželo.

²⁵Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a řekl: Jděte, obětujte Bohu svému tu v zemi.

²⁵Tedaj pokliče Faraon Mojzesa in Arona ter reče: Idite, darujte Bogu svojemu tu v deželi!

²⁶I řekl Mojžíš: Nenáleží nám tak činiti; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obětovali to, což jest ohavnost před očima Egyptských, zdaž by nás neukamenovali?

²⁶In Mojzes odgovori: Ni spodobno, da tako storimo: zakaj gnusobo Egipčanov bi darovali GOSPODU, Bogu svojemu; če pa darujemo gnusobo Egipčanov pred njih očmi, ali nas ne bodo kamenali?

²⁷Cestou tří dnů půjdeme na poušť, a obětovati budeme Hospodinu Bohu našemu, jakž nám rozkázal.

²⁷Tri dni hoda pojdemo v puščavo, da darujemo GOSPODU, Bogu svojemu, kakor nam bo velel.

²⁸I řekl Farao: Já propustím vás, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modltež se za mne.

²⁸In Faraon reče: Pustim vas torej, da darujete GOSPODU, Bogu svojemu, v puščavi, samo ne hodíte predaleč. Molite zame!

²⁹Odpověděl Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby odešla ta směsice od tebe, od služebníků tvých i od lidu tvého zítra; avšak ať Farao více nezklamává, nepropouštěje lidu, aby obětovali Hospodinu.

²⁹Mojzes pa reče: Glej, grem izpred tebe in prosil bom GOSPODA; in jutri popuste pasje muhe Faraona in služabnike njegove in ljudstvo njegovo. Samo da nas Faraon nič več na vara, ne hoteč odpustiti ljudstva, da daruje GOSPODU.

³⁰A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

³⁰In šel je Mojzes ven od Faraona ter prosil GOSPODA.

³¹I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova, a odjal tu směsici od Faraona, od služebníků jeho i od lidu jeho, tak že ani jedné žížaly nezůstalo.

³¹In GOSPOD je storil po besedi Mojzesovi, in odžene pasje muhe od Faraona, od služabnikov njegovih in od ljudstva njegovega: niti ena ni ostala.Ali Faraon je zakrknil srce svoje tudi takrat in ni izpustil ljudstva.

³²Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž, a nepropustil lidu.

³²Ali Faraon je zakrknil srce svoje tudi takrat in ni izpustil ljudstva.