¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹Še mi pride beseda GOSPODOVA, govoreč:

²Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho,

²In ti, sin človečji, hočeš li soditi, hočeš li soditi mesto, ki je prelivalo kri? tedaj mu oznani vse gnusobe njegove

³A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho, jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby se poškvrňovalo.

³in reci: Tako pravi Gospod Jehova: Mesto, ki preliva kri v svoji sredi, da pride njegov čas, in ki si dela malike zoper sebe, da se ognuša!

⁴Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivší, to jsi způsobilo, že se přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím.

⁴Krivdo si nadse spravilo s krvjo, ki si jo prelilo, in ognusilo si se z grdimi maliki svojimi, ki si jih naredilo; in storilo si, da so se približali dnevi tvoji, in dospelo si v leta svoja. Zato sem te postavil v zasramovanje vsem narodom in v zasmeh po vseh deželah.

⁵Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a různic plné.

⁵Bodisi, da so blizu ali daleč od tebe, zasmehovali te bodo, ker si umazanega imena in obilo v zmešnjavi.

⁶Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobě prolévali.

⁶Glej, v tebi so bivali knezi Izraelovi, vsak po moči svoji, da bi prelivali kri.

⁷Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě.

⁷Očeta in mater so zaničevali v tebi; sredi tebe so delali silo tujcu, siroto in vdovo so žalili v tebi.

⁸Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ.

⁸Svetinje moje si zaničevalo in sobote moje si skrunilo.

⁹Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě; nešlechetnost páší u prostřed tebe.

⁹Opravljivci so bili v tebi, da prelivajo kri; in izmed tebe so jedli mališke žrtve po gorah; sredi tebe so počenjali nesramnosti.

¹⁰Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v tobě.

¹⁰V tebi so odkrivali očetov svojih nagoto; v tebi so se pečali ž njo, ki je ločena zavoljo nesnage svoje.

¹¹Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobě.

¹¹In eden je počenjal gnusobo z ženo bližnjega svojega, in drugi je nesramno oskrunil snaho svojo, še drugi pa je v tebi posilil sestro svojo, očeta svojega hčer.

¹²Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin.

¹²V tebi so darila jemali, da prelivajo kri; obresti in namečke si jemalo in s silo si dobičkarilo na svojih bližnjih. Mene pa si pozabilo, govori Gospod Jehova.

¹³Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe.

¹³Zato, glej, sem udaril v svojo roko v jezi nad dobičkaželjnostjo tvojo, s katero si ravnalo, in nad krivdo krvi, ki se je prelila sredi tebe.

¹⁴Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním.

¹⁴Bo li tvoje srce preneslo to, ali bodo roke tvoje zadosti močne v dneh, ko bom obračunjal? Jaz, GOSPOD, sem govoril in tudi storim to.

¹⁵Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe.

¹⁵In razkropim te med poganske narode in razženem te po deželah in docela odpravim nesnažnost tvojo iz tebe.

¹⁶A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin.

¹⁶In oskruniš se samo po sebi pred očmi narodov; in spoznaš, da sem jaz GOSPOD.

¹⁷Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹⁷In beseda GOSPODOVA mi je prišla, govoreč:

¹⁸Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra jsou.

¹⁸Sin človečji, hiša Izraelova mi je postala v žlindro: vsi izmed njih so bron in kositer in železo in svinec sredi peči; srebrna žlindra so.

¹⁹Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.

¹⁹Zatorej pravi tako Gospod Jehova: Ker ste vsi postali žlindra, zato, glejte, vas zberem sredi Jeruzalema.

²⁰Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu.

²⁰kakor spravijo srebro in bron in železo in svinec in kositer v peč in ogenj spodaj podpihajo, da to raztope: tako vas skopičim v jezi in togoti svoji in vas vsadim v ogenj ter vas raztopim.

²¹Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i rozpustíte se u prostřed města.

²¹Da, zberem vas in ogenj jeze svoje bom pihal zoper vas, in raztapljali se boste sredi Jeruzalema.

²²Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.

²²Kakor se srebro topi sredi peči, tako se boste topili sredi njega. In spoznate, da sem jaz, GOSPOD, izlil srd svoj nad vas.

²³Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²³In beseda GOSPODOVA mi pride, govoreč:

²⁴Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.

²⁴Sin človečji, reci ji: Ti si dežela, ki nisi oplaknjena, ki si ostala brez dežja v dan jeze.

²⁵Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí mnoho vdov u prostřed ní.

²⁵Njeni proroki so napravili zaroto v njej: kakor rjoveči lev, ki trga plen, žro duše, jemljejo zaklade in dragotine, vdove pomnožujejo v njej.

²⁶Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován bývám mezi nimi.

²⁶Duhovniki njeni delajo silo postavi moji in skrunijo svetinje moje; med svetim in nesvetim ne delajo razločka, tudi ne uče razločevati med nečistim in čistim; in zagrinjajo si oči pred sobotami mojimi in mene onečaščujejo med seboj.

²⁷Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk.

²⁷Knezi njeni v njej so kakor volkovi, ki trgajo plen, da prelivajo kri, v pogubo spravljajo duše, samo da dobe krivičen dobiček.

²⁸Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil.

²⁸In proroki njeni jim mažejo vse z belilom s tem, da gledajo ničemurne prikazni in jim vedežujejo laži, govoreč: Tako pravi Gospod Jehova, ko vendar GOSPOD ni govoril.

²⁹Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.

²⁹Ljudstvo na deželi je zabredlo v nasilstvo in goji grabež; ubožca in potrebnega tlačijo in tujcem delajo silo in krivico.

³⁰Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím.

³⁰In iskal sem moža med njimi, ki bi zazidal zid in stopil proti meni v razpoko za deželo, a nisem ga našel.Zato izlije nadnje srd svoj, z ognjem jeze svoje jih pokončam; njih dejanje jim spravim na glavo, govori Gospod Jehova.

³¹Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.

³¹Zato izlije nadnje srd svoj, z ognjem jeze svoje jih pokončam; njih dejanje jim spravim na glavo, govori Gospod Jehova.