¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí:

¹In deveto leto, deseti dan desetega meseca je prišla beseda GOSPODOVA do mene, govoreč:

²Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne.

²Sin človečji, zapiši si ime tega dneva, današnjega dneva! Ta današnji dan je pritisnil kralj babilonski na Jeruzalem.

³A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho vody.

³In govóri priliko uporni družini in jim reci: Tako pravi Gospod Jehova: Pristavi lonec, pristavi ga in vlij vode vanj!

⁴A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi napln jej.

⁴Deni vanj kose, vse najboljše kose, stegno in pleče; napolni ga z izbranimi kostmi.

⁵Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob, ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm.

⁵Vzemi najboljše iz drobnice, zlóži tudi kup drv za kosti podenj; daj, da močno vre, da se tudi kosti v njem razkuhajo.

⁶Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému, hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj los.

⁶Zatorej pravi tako Gospod Jehova: Gorje mestu, ki je prelivalo kri, loncu, ki se ga je prijela rja in rja ne gre od njega! Kos za kosom izmeči iz njega, ne da bi se vadljalo zanje.

⁷Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl.

⁷Kajti kri njegova je sredi njega: na golo skalo jo je prelilo, ni je izlilo na zemljo, da bi jo mogli pokriti s prstjo.

⁸I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla přikryta.

⁸Da pride nadenj srd in se izvrši maščevanje, sem del njegovo kri na golo skalo, da ne bodi pokrita.

⁹Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já udělám veliký oheň,

⁹Zato pravi tako Gospod Jehova: Gorje mestu, ki je prelivalo kri! Tudi jaz naredim veliko grmado.

¹⁰Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně kořením, tak že i kosti spáleny budou.

¹⁰Nanosi sem drv, razneti ogenj, dobro prekuhaj meso, naj se zvari juha, kosti naj se sežgo!

¹¹A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho.

¹¹Nato ga deni praznega na žerjavico njegovo, da se njegova bronina razbeli in raztopi in da se njegova nečistost v njem razpusti, rja njegova izgine.

¹²Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu jeho; do ohně musí šum jeho.

¹²Vse prizadevanje je utrudilo, pa obila rja njegova ne gre od njega; še po ognju ostane rja njegova.

¹³V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval, však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe.

¹³V nečistosti tvoji je nesramnost. Ker sem te očiščeval, a nisi bilo očiščeno, ne boš več očiščeno nečednosti svoje, dokler ne pomirim togote svoje nad teboj.

¹⁴Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi, praví Panovník Hospodin.

¹⁴Jaz, GOSPOD, sem govoril. Pride čas, in storim to; ne odneham, ne prizanesem, tudi žal mi ne bode. Po tvojih potih in po tvojih dejanjih te bodo sodili, govori Gospod Jehova.

¹⁵Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹⁵In beseda GOSPODOVA mi je prišla, govoreč:

¹⁶Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé.

¹⁶Sin človečji, glej, vzamem ti željo tvojih oči z enim udarcem; ali ne žaluj in ne plakaj in solz ne toči!

¹⁷Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu čího jez.

¹⁷Molče zdihuj, žalovanja po mrtvem ne napravljaj; z zalim pokrivalom si ovij glavo in obuj čevlje na noge, in ne zagrinjaj si brade in ne jej kruha od ljudi.

¹⁸Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo.

¹⁸In ko sem zjutraj govoril ljudstvu, mi je umrla žena na večer. In drugo jutro sem storil, kakor mi je bilo ukazano.

¹⁹I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš?

¹⁹In ljudstvo mi reče: nočeš li nam povedati, kaj nam to pomeni, kar delaš?

²⁰Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí:

²⁰Nato jim rečem: Beseda GOSPODOVA mi je prišla, govoreč:

²¹Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mečem padnou.

²¹Govori družini Izraelovi: Tako pravi Gospod Jehova: Glej, jaz onesvetim svetišče svoje, ponos vaše moči, željo oči vaših in hrepenenje vaših duš; in sinovi vaši in hčere vaše, ki ste jih pustili za sabo, padejo pod mečem.

²²I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího pokrmu jísti budete.

²²Takrat boste storili, kakor sem jaz storil: brade ne boste zagrinjali, ne jedli kruha od ljudi,

²³A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti budete jeden s druhým.

²³in zala pokrivala bodo na vaših glavah in čevlje boste imeli na nogah; ne boste žalovali, ne jokali, temuč ginili boste v krivicah svojih in zdihovali drug proti drugemu.

²⁴Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.

²⁴Tako vam bode Ezekiel v zgledno znamenje: vse, kakor je storil, boste storili. Kadar to pride, spoznate, da sem jaz Gospod, Jehova.

²⁵Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich,

²⁵Ti pa, sin človečji, tisti dan, ko jim vzamem njih moč, veselje njih krasote, željo njih oči in hrepenenje njih duš, namreč njih sinove in hčere,

²⁶Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu novinu?

²⁶tisti dan pride k tebi ubežnik, da naznani ušesom tvojim;tisti dan se odpro usta tvoja proti ubežniku, in govoril boš in ne boš več molčal. In tako jim bodeš v zgledno znamenje, in vedeli bodo, da sem jaz Gospod.

²⁷V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více němým. Takž jim budeš zázrakem, i zvědí, že já jsem Hospodin.

²⁷tisti dan se odpro usta tvoja proti ubežniku, in govoril boš in ne boš več molčal. In tako jim bodeš v zgledno znamenje, in vedeli bodo, da sem jaz Gospod.