¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹Še mi je prišla beseda GOSPODOVA, govoreč:

²Synu člověčí, obrať tvář svou proti hoře Seir, a prorokuj proti ní.

²Sin človečji, obrni obličje proti gori Seiru in prorokuj zoper njo

³A rci jí: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, horo Seir, a vztáhnu ruku svou na tebe, a obrátím tě v hroznou poušť.

³ter ji reci: Tako pravi Gospod Jehova: Glej, jaz sem zoper tebe, o gora Seir, in iztegnem roko svojo nadte in te storim v puščavo in pustinjo.

⁴Města tvá v poušť obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin,

⁴Mesta tvoja naredim pusta in sama boš opustošena. In spoznaš, da sem jaz GOSPOD.

⁵Proto že máš nepřátelství věčné, a rozptyluješ syny Izraelské mečem v čas bídy jejich, v čas dokonání nepravosti.

⁵Ker si neprestano gojila sovraštvo in izročila sinove Izraelove oblasti meča ob času njih stiske, ob času zadnje krivice:

⁶Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že k zabití připravím tě, a krev tě stihati bude. Poněvadž krve vylévání v nenávisti nemáš, také tě krev stihati bude.

⁶zato, kakor res živim, govori Gospod Jehova, te naredim v kri, in kri te bo preganjala; ker nisi sovražila krvi, te bo kri preganjala.

⁷Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušť, a vypléním z ní jdoucího přes ni i vracujícího se.

⁷Naredim torej goro Seir v samoto in pustinjo in potrebim ž nje njega, ki prihaja, in njega, ki odhaja.

⁸A naplním hory její zbitými jejími; na pahrbcích tvých i v údolích tvých, i při všech potocích tvých zbití mečem padati budou.

⁸In gore Edomove napolnim s pobitimi njegovimi; na hribih tvojih in po tvojih dolinah in globinah popadajo pomorjeni z mečem.

⁹V pustiny věčné obrátím tě, tak že města tvá nebudou zase vzdělána, i zvíte, že já jsem Hospodin.

⁹V večne pustinje te naredim, in v mestih tvojih se ne bo več prebivalo. In spoznate, da sem jaz GOSPOD.

¹⁰Proto že říkáš: Tito dva národové a tyto dvě země mé budou, a budeme dědičně vládnouti tou, v níž Hospodin přebýval,

¹⁰Ker si rekel: Moja bodeta ta dva naroda in ti dve deželi, in vzemimo si to v posest, čeprav je bil GOSPOD tam:

¹¹Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, žeť učiním podlé hněvu tvého a podlé závisti tvé, kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim. I budu poznán od nich, když tě budu souditi.

¹¹zato, kakor resnično živim, govori Gospod Jehova, bom ravnal po jezi in zavisti tvoji, ki si jo izkazal proti njima vsled sovraštva svojega; in storim, da me spoznajo, kadar te bom sodil.

¹²A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanění tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, řkuci: Zpuštěnyť jsou, námť jsou dány k sežrání.

¹²In zveš, da sem jaz, GOSPOD, slišal vse sramotitve, ki si jih govoril zoper gore Izraelove, rekoč: Opustošene so, nam so dane v požrtje.

¹³Nebo jste se honosili proti mně ústy svými, a množili proti mně slova svá, což jsem sám slyšel.

¹³In veličali ste se proti meni z usti svojimi ter množili zoper mene besede svoje; jaz sem slišal.

¹⁴Takto praví Panovník Hospodin: Jakž se veselí všecka ta země, tak pustinu učiním z tebe.

¹⁴Tako pravi Gospod Jehova: Kadar se bo vsa zemlja veselila, ti pripravim opustošenje.Kakor si se veselila dedne posesti doma Izraelovega, ker je bila opustošena, prav tako storim tebi: puščava postaneš, o gora Seir, in ves Edom sploh! In spoznajo, da sem jaz GOSPOD.

¹⁵Jakž se veselíš nad dědictvím domu Izraelského, proto že zpustl, tak učiním i tobě. Pustinou budeš, ó horo Seir, i všecka země Idumejská naskrze, i zvědíť, že já jsem Hospodin.

¹⁵Kakor si se veselila dedne posesti doma Izraelovega, ker je bila opustošena, prav tako storim tebi: puščava postaneš, o gora Seir, in ves Edom sploh! In spoznajo, da sem jaz GOSPOD.