¹A když se to vykonalo, přistoupili ke mně knížata, řkouce: Neoddělil se lid Izraelský, ani kněží a Levítové od národů zemí, ale činí podlé ohavností Kananejských, Hetejských, Ferezejských, Jebuzejských, Ammonitských, Moábských, Egyptských a Amorejských.

¹Ko pa je to vse bilo opravljeno, pristopijo k meni poglavarji, govoreč: Ljudstvo Izraelovo in duhovniki in leviti se niso ločili od ljudstev dežele, delajoč po njih gnusobah, Kanaancev in Hetejcev, Ferizejcev, Jebusejcev, Amoncev, Moabcev, Egipčanov in Amorejcev.

²Nebo nabrali sobě a synům svým dcer jejich, a smísili se símě svaté s národy zemí, a knížata a vrchnost první byla v tom přestoupení.

²Zakaj jemali so njih hčere zase in za svoje sinove in so se, sveto seme, zmešali z ljudmi teh dežel, in roka poglavarjev in načelnikov je bila prva v tej nezvestobi.

³Kteroužto věc když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášť, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a seděl jsem zděšený.

³Ko sem to zaslišal, sem si raztrgal suknjo in plašč ter si pulil lase iz glave in brado in sedel potrt.

⁴I shromáždili se ke mně všickni, třesoucí se před řečmi Boha Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného, já pak seděl jsem zděšený, až do oběti večerní.

⁴Tedaj se zbero k meni vsi, ki so trepetali ob besedah Boga Izraelovega zaradi nezvestobe tistih, ki so prišli iz ujetništva. Jaz pa sem sedel potrt do večerne daritve.

⁵Ale v čas oběti večerní vstal jsem od trápení svého, maje na sobě roucho roztržené i plášť svůj, a klekl jsem na kolena svá, rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému.

⁵In ob večerni daritvi vstanem od svojega ponižanja z raztrgano suknjo in raztrganim plaščem, in padem na kolena in razprostrem roke proti GOSPODU, Bogu svojemu,

⁶A řekl jsem: Bože můj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože můj, tváři své k tobě; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a provinění naše vzrostlo až k nebi.

⁶in rečem: O Bog moj, sramujem se in bojim se povzdigniti obličje k tebi, moj Bog; zakaj krivice naše so nam zrasle nad glavo in krivda naša je dospela do neba!

⁷Ode dnů otců našich u veliké jsme vině až do tohoto dne, a pro nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i kněží naši v ruku králů zemí pod meč, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tváři, tak jakž se to nyní děje.

⁷Od očetov naših časa smo v veliki krivdi do tega dne, in zaradi krivic svojih smo bili izročeni mi, kralji naši in duhovniki naši rokam kraljev dežel, meču, ujetništvu, plenjenju in očitni sramoti, kakor je danes.

⁸Teď pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že zanechal nám ostatků, a dal nám obydlí na místě svatém, aby osvítil oči naše Bůh náš, a dal nám maličké povydchnutí od služby naší.

⁸In sedaj nam je za kratek trenutek izkazal milost GOSPOD, naš Bog, da nam je pustil ostanek rešencev in dal, da smemo zabiti šatorov klin na svetem kraju njegovem, da bi nam Bog naš razsvetlil oči ter nas malo poživil v sužnosti naši.

⁹Nebo ač jsme byli služebníci, však nenechal nás Bůh náš v porobě naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom vyzdvihli dům Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzalémě.

⁹Zakaj sužnji smo; vendar pa nas ni zapustil Bog naš v sužnosti naši, ampak nam je naklonil milost pred kralji Perzije, da bi nam pripravili oživitev, da postavimo hišo Božjo in popravimo razvaline njene, ter da bi nam dali zid v Judi in v Jeruzalemu.

¹⁰Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po těch věcech, poněvadž jsme opustili přikázaní tvá,

¹⁰In sedaj, Bog naš, kaj hočemo reči po vsem tem? Kajti zapustili smo tvoje zapovedi,

¹¹Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky, řka: Země ta, do kteréž jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země nečistá, pro nečistotu národů těch zemí, pro ohavnosti jejich, kterýmiž ji naplnili všudy naskrze v nečistotě své.

¹¹ki si jih zapovedal po hlapcih svojih, prorokih, rekši: Zemlja, v katero greste, da jo posedete, je nečista dežela vsled nečistosti poganskih ljudstev v deželi, vsled njih gnusob, s katerimi so jo napolnili od konca do kraja po svojem oskrunjevanju.

¹²Protož nyní dcer vašich nedávejte synům jejich, a dcer jejich nebeřte synům vašim, a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich, až na věky, abyste se zmocnili, a jedli dobré věci země, a k dědičnému vládařství zanechali ji synům svým až na věky.

¹²Sedaj torej ne dajajte hčer svojih njih sinovom, tudi ne jemljite njih hčer sinovom svojim, niti ne iščite njih miru in blaginje vekomaj, da bodete mogočni in boste uživali dobrino dežele ter jo zapustili v dediščino otrokom svojim vekomaj.

¹³Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinění, poněvadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové,

¹³Po vsem tem pa, kar je prišlo nad nas za huda dela naša in za našo krivdo veliko (ker si ti, Bog naš, nas kaznoval manj, nego zaslužijo krivice naše, in si nam dal toliko rešencev tukaj),

¹⁴Opět-liž bychom rušiti měli tvá přikázaní, a přízniti se s národy těmito ohavnými? Zdaliž bys se zůřivě nehněval na nás, až bys nás do konce vyhladil, tak že by žádný nezůstal a neušel?

¹⁴bomo li zopet prelamljali zapovedi tvoje in svaštvo sklepali z ljudstvi, ki počenjajo te gnusobe? Bi se li ne srdil nad nami, dokler nas ne bo konec, da ne ostane nikogar in se nihče ne reši?O GOSPOD, Bog Izraelov, ti si pravičen; kajti preostali smo kot rešenci, kakor se danes vidi. Glej, pred teboj smo v krivdi svoji, kajti nihče ne more stati pred teboj zaradi tega.

¹⁵Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozůstali ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme před tebou s proviněním svým, ač bychom neměli postavovati se před tváří tvou pro věci takové.

¹⁵O GOSPOD, Bog Izraelov, ti si pravičen; kajti preostali smo kot rešenci, kakor se danes vidi. Glej, pred teboj smo v krivdi svoji, kajti nihče ne more stati pred teboj zaradi tega.