1Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání.
1Na svojo čuvajnico stopim in se postavim na stolp in bom oprezoval, da bi videl, kaj bo govoril z menoj in kaj naj odgovorim na svojo tožbo.
2I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,
2In GOSPOD mi je odgovoril, rekoč: Zapiši prikazen in razločno začrkaj na plošče, da se lahko čita.
3Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.
3Kajti še velja prikazen za določeni čas in hiti do konca, in varala ne bo. Ako odlaša, je le čakaj; zakaj gotovo pride, se ne zakasni.
4Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude.
4Glej, kdor je prevzeten, duša njegova ni poštena v njem. Pravični pa bo živel po svoji veri.
5Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi.
5In vrhutega – koliko prevare je v vinu! Ošabni mož nima obstanka, ki odpira kakor pekel [Hebr. šeol.] žrelo svoje in kakor smrt ni nikdar sit, in grabi k sebi vse narode in vleče nase vsa ljudstva.
6Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem?
6Ali ne začno vsi ti pregovora o njem in zabavljice in uganke o njem? in poreko: „Gorje mu, kdor zase kopiči, kar ni njegovo – doklej bo? in kdor nase deva zastavljeno blago!
7Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení.
7Ali ne vstanejo naglo, ki te bodo terjali za obresti, se li ne zbude, ki te poženejo s tvojega? in bodeš jim v plen.
8Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
8Ker si ti oplenil mnoge narode, zato te opleni ves ostanek vseh ljudstev zavoljo človeške krvi in nasilstva, ki si ga storil deželi, mestu in vsem prebivalcem v njem.“
9Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství.
9Gorje mu, kdor grabi kriv dobiček za hišo svojo, da na visokem postavi gnezdo svoje, da se otme iz nesreče!
10Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému.
10Sklenil si, kar je v sramoto hiši tvoji, pokončanje narodov mnogih, in s tem si grešil zoper dušo svojo.
11Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho.
11Kajti kamen bo vpil iz stene in prečnica iz lesovja mu bo odgovarjala.
12Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí.
12Gorje mu, kdor gradi mesta s krvjo in ustanavlja gradove s krivico!
13Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí.
13Glej, ni li to od GOSPODA nad vojskami, da se ljudstva trudijo za ogenj in narodi mučijo za nič?
14Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.
14Kajti zemlja bode polna spoznanja slave GOSPODOVE, kakor vode pokrivajo morja globočino.
15Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu.
15Gorje mu, kdor da pijačo bližnjemu svojemu in jo nameša s svojim žolčem, in ga tako upijani, da bi gledal nagoto njegovo!
16Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.
16Nasitil si se sramote namesto časti; pij tudi ti in kaži svojo neobrezo! Prideš tudi na vrsto, da prejmeš čašo iz desnice GOSPODOVE, in sramotno pljuvanje pride na slavo tvojo.
17Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
17Kajti nasilstvo, storjeno na Libanonu, te pokrije in poguba živali te bo strašila zavoljo človeške krvi in nasilstva, ki si ga storil deželi, mestu in vsem prebivalcem v njem.
18Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé?
18Kaj pomaga rezana podoba, da jo je izrezal podobar? kaj pomaga ulita podoba in učiteljica laži, da upa obraznik v svoj izdelek in še nareja neme malike?
19Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha.
19Gorje mu, ki veleva lesu: Zbudi se! nememu kamenu: Vstani! Ta naj uči? Glej, prevlečen je z zlatom in srebrom in še diha ni v njem!Ali GOSPOD je v templju svetosti svoje – mólči pred njim, vsa zemlja!
20Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.
20Ali GOSPOD je v templju svetosti svoje – mólči pred njim, vsa zemlja!