¹Ale summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

¹Poglavitno pa pri tem, o čemer govorimo, je to: takega imamo velikega duhovnika, ki je sedel na desnico prestola veličastva v nebesih

²Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

²in je oskrbnik svetišča in šatora pravega, ki ga je postavil Gospod in ne človek.

³Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.

³Kajti vsak veliki duhovnik je postavljen, da prinaša dari in žrtve; zato je potreba, da ima tudi ta kaj, kar bi prinašal.

⁴Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podle Zákona,

⁴Ako bi bil namreč na zemlji, bi še duhovnik ne bil, ker so tu duhovniki, ki dari prinašajo po postavi.

⁵Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na hoře.

⁵Oni služijo podobi in senci stvari nebeških; kakor je bilo Mojzesu ukazano, ko je napravljal šator; kajti: „Glej“, veli, „da narediš vse po zgledu, pokazanem ti na gori“.

⁶Nyní pak tento náš nejvyšší kněz tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.

⁶Sedaj pa je Jezus dobil tem odličnejšo službo, kolikor boljša je zaveza, ki je njen srednik, ki je zakonito ustanovljena tudi na boljših obljubah.

⁷Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.

⁷Ako bi namreč ona prva zaveza bila brez pogreška, ne bi se iskalo mesto drugi.

⁸Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.

⁸Kajti grajajoč jim pravi: „Glej, dnevi pridejo, govori Gospod, in s hišo Izraelovo in s hišo Judovo sklenem novo zavezo;

⁹Ne podle smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.

⁹ne po zavezi, ki sem jo storil ž njih očeti, ko sem jih prijel za roko, da bi jih izpeljal iz zemlje Egiptovske; ker oni niso ostali v zavezi moji, in jaz sem jih vnemar pustil, govori Gospod.

¹⁰Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

¹⁰Kajti to je zaveza, ki jo sklenem s hišo Izraelovo po tistih dneh, govori Gospod: Postave svoje dam v njih misli in v njih srca jih napišem, in bodem jim za Boga, in oni mi bodo za ljudstvo.

¹¹A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.

¹¹In naj ne uče vsak svojega bližnjega in vsak svojega brata, rekoč: Spoznaj Gospoda! zakaj poznali me bodo vsi, od njih malega do njih velikega.

¹²Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

¹²Kajti milosten bodem njih krivicam in njih grehov in pregreškov se ne bom spominjal več“.Ko pravi: „novo zavezo“, je proglasil prvo za staro; kar pa se stara in je zastarelo, se bliža koncu.

¹³A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.

¹³Ko pravi: „novo zavezo“, je proglasil prvo za staro; kar pa se stara in je zastarelo, se bliža koncu.