¹Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého.

¹Ko je bil Izrael mlad, sem ga ljubil, in iz Egipta sem poklical sina svojega.

²Volali jich, oni tím více ucházeli před nimi, Bálům obětovali, a rytinám kadili,

²Kadar so jih klicali proroki, so bežali izpred njih: darovali so Baalom in kadilo žgali rezanim podobam.

³Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval.

³Jaz pa sem učil Efraima hoditi; vzel sem si jih na rame, a niso spoznali, da sem jih hotel zdraviti.

⁴Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a činil jsem jim tak jako ti, kteříž pozdvihují jha na čelistech hovádka, podávaje potravy jemu.

⁴S človeškimi vrvicami sem jih vlekel, z vezmi ljubezni; in bil sem jim, kakor kdor jarem od čeljusti privzdiguje, in nežno sem jim podajal jedi.

⁵Nenavrátíť se do země Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtěli obrátiti.

⁵Ne vrne se v deželo Egiptovsko, ali Asirec mu bode kralj, ker se niso hoteli izpreobrniti.

⁶Nadto bude trvati meč v městech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíře je pro rady jejich.

⁶In meč napade mesta njegova in pokonča zapahe njegove in jih bo požiral zaradi njih sklepov;

⁷Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne, a ač ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje.

⁷kajti ljudstvo moje se silno drži odpada od mene; in če ga kličejo k Njemu, ki je gori, nihče se ne povzdigne.

⁸Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se.

⁸Kako naj bi te opustil, Efraim, tebe li naj izdam, Izrael? kako naj bi te storil kakor Adamo, te naredil enakega Zeboimu? Srce moje se je preobrnilo v meni, razvnelo se mi je vse usmiljenje.

⁹Nevykonámť prchlivosti hněvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bůh silný, a ne člověk, u prostřed tebe svatý, aniž přitáhnu na město.

⁹Nočem storiti po togoti jeze svoje, nočem zopet pogubiti Efraima; kajti Bog mogočni sem jaz in ne človek, Svetnik sredi tebe. Ne pridem v srdu. –

¹⁰I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude, tak že s strachem přiběhnou synové od moře.

¹⁰Pojdejo za GOSPODOM, kadar bo rjul kakor lev; kajti on bo rjul, in sinovi bodo pritrepetali od zahoda;

¹¹S strachem poběhnou jako ptactvo z Egypta, a jako holubice z země Assyrské, i osadím je v domích jejich, dí Hospodin.

¹¹kakor ptice prilete trepetaje iz Egipta in kakor golobje iz dežele Asirske; in storim, da bodo prebivali v hišah svojih, govori GOSPOD.Efraim me je obdajal z lažjo in hiša Izraelova s prevaro; in Juda še vedno teka semtertja mimo Boga mogočnega in mimo Najsvetejšega, ki je zvest.

¹²Obklíčili mne Efraimští lží, a dům Izraelský lstí, když ještě Juda panoval s Bohem silným, a s svatými věrný byl.

¹²Efraim me je obdajal z lažjo in hiša Izraelova s prevaro; in Juda še vedno teka semtertja mimo Boga mogočnega in mimo Najsvetejšega, ki je zvest.