¹Rcete bratřím vašim: Ó lide můj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá.

¹Recite bratom svojim: Ami [T. j. Ljudstvo moje.], in sestram svojim: Ruhama [T. j. Pomiloščena.].

²Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých,

²Pravdajte se z materjo svojo, pravdajte! Kajti ona ni moja žena in jaz nisem njen mož; in naj odpravi nečistovanje svoje izpred svojega obličja in prešeštvovanje svoje izmed svojih prsi:

³Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní.

³da je ne slečem do nagega in je ne postavim, kakor je bila v dan svojega rojstva, in je ne naredim kakor puščavo in kakor suho zemljo ter je ne dam v smrt od žeje.

⁴Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva.

⁴In njenih otrok se ne usmilim, ker so otroci nečistosti.

⁵Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých.

⁵Kajti njih mati je nečistovala, sramotno se je vedla njih roditeljica; zakaj dejala je: Hodila bom za ljubovniki svojimi, ki mi dajo kruh moj in vodo mojo, volno mojo in predivo moje, olje moje in pijačo mojo.

⁶A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla.

⁶Zato, glej, zagradim pot tvojo s trnjem in postavim zid zoper njo, da ne najde svojih stezá.

⁷Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní.

⁷In tekla bo za svojimi ljubovniki, a ne dohiti jih, ter jih bo iskala, pa jih ne najde; tedaj poreče: Pojdem in se povrnem k prvemu možu svojemu, ker se mi je bolje godilo takrat nego sedaj!

⁸Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval stříbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále.

⁸A ona ni spoznala, da sem jaz ji dajal žito in vino in olje ter ji množil srebro in zlato, kar so vse trošili za Baala.

⁹Protož poberu zase obilé své v čas jeho, i mest svůj v jistý čas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její,

⁹Zato vzamem nazaj žito svoje ob svojem času in vino svoje ob določenem času in ji iztrgam volno svojo in predivo svoje, ki naj bi bilo pokrilo njeno nagoto.

¹⁰A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé.

¹⁰In sedaj odkrijem njeno sramoto vpričo ljubovnikov njenih, in nihče je ne otme iz moje roke.

¹¹A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i sobotám jejím, a všechněm slavnostem jejím.

¹¹Storim tudi konec vsej njeni veselosti, njenim praznikom, njenim mlajem in sobotam in vsem prazničnim časom njenim.

¹²Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že říká: Ty věci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíři moji; a obrátím je v les, a sžerou je živočichové polní.

¹²In opustošim njene vinske trte in njeno smokovo drevje, o čemer je govorila: To je plačilo moje, ki so mi ga dajali ljubovniki moji. In naredim iz tega gozd, in poljske zveri bodo objedale vse.

¹³A budu na ní vyhledávati dnů Bálů,v nichž jim kadí, a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíři svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin.

¹³In kaznoval jo bom za dneve, posvečene Baalom, ob katerih jim je zažigala kadilo, ko se je lišpala s svojimi obročki in z drago ovratnino in hodila za svojimi ljubovniki, mene pa je pozabila, govori GOSPOD.

¹⁴Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu.

¹⁴Zato, glej, jaz jo izvabim in popeljem v puščavo in govoril ji bom na srce;

¹⁵A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveří naděje, i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z země Egyptské.

¹⁵in dam ji odondod njene vinograde in dolino Ahor, da ji bode vrata upanja; in zapoje tam, kakor je pela v dneh mladosti svoje in kakor v dan, ko je šla gori iz dežele Egiptovske.

¹⁶I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži můj, a nebudeš mne volati více: Báli můj.

¹⁶In zgodi se tisti dan, govori GOSPOD, da me boš imenovala: moj mož, in ne boš me več imenovala: moj Baal.

¹⁷Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém.

¹⁷Kajti vzamem imena Baalov iz njenih ust, da se nikoli več ne omenijo njih imena.

¹⁸A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně.

¹⁸In tisti dan sklenem zanje zavezo z zvermi na polju in s pticami nebeškimi in z laznino po zemlji ter starem lok, meč in vojno orožje v deželi in storim, da bodo varno počivali.

¹⁹I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství.

¹⁹In zaročim se s teboj na vekomaj; in zaročim se s teboj v pravičnosti in v sodbi in v milosti in v usmiljenju,

²⁰Zasnoubím tě sobě také u víře, abys poznala Hospodina.

²⁰zaročim se, pravim, s teboj v zvestobi, in spoznaš GOSPODA.

²¹I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi.

²¹In zgodi se tisti dan, da odgovorim, pravi GOSPOD: odgovorim nebu, in to odgovori zemlji,

²²Země pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty věci vyslyší Jezreele.

²²in zemlja odgovori žitu in vinu in olju, in ta odgovore Jezreelu [T. j. ki ga seje Bog.].In zasejem si jo po deželi, in usmilim se Lo-ruhame; in porečem njim, ki niso bili moje ljudstvo: Moje si ljudstvo, in ono poreče: Ti si Bog moj!

²³Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj.

²³In zasejem si jo po deželi, in usmilim se Lo-ruhame; in porečem njim, ki niso bili moje ljudstvo: Moje si ljudstvo, in ono poreče: Ti si Bog moj!