¹Klesl Bél, padl Nébo, modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku. Tím zajisté, což vy nosíváte, budou náramně obtížena až do ustání.

¹Zgrudil se je Bel, omahnil je Nebo; njih maliki so bili naloženi živalim in govedom; stvari, ki ste jih prenašali, so tovor, breme utrujeni živali.

²Klesly, padly spolu, aniž budou moci retovati břemene, nýbrž i oni sami v zajetí odejdou.

²Omahnili so, zgrudili so se vsi, niso mogli oteti bremena, temuč sami so odšli v sužnost.

³Slyšte mne, dome Jákobův, a všickni ostatkové domu Izraelova, kteréž pěstuji hned od života, kteréž nosím hned od narození:

³Poslušajte me, o hiša Jakobova in ves ostanek hiše Izraelove, ki vas nosim od materinega telesa, pestujem od materinega naročja!

⁴Až i do starosti já sám, nýbrž až do šedin já ponesu; já jsem vás učinil, a já nositi budu, já, pravím, ponesu a vysvobodím.

⁴In prav do starosti sem jaz vedno isti, in do sivosti vas bom jaz nosil; jaz sem storil in jaz bom prenašal, jaz, pravim, bom nosil in rešil.

⁵K komu mne připodobníte a přirovnáte, aneb podobna učiníte, abychom sobě podobní byli?

⁵Komu me hočete prilikovati in enačiti ali me primerjati, da bi bili podobni?

⁶Ti, kteříž marně vynakládají zlato z měšce, a stříbro na vážkách váží, najímají ze mzdy zlatníka, aby udělal z něho boha, před nímž padají a sklánějí se.

⁶Kateri trosijo zlato iz mošnje in tehtajo srebro na tehtnici, najmejo za plačo zlatarja, ki naj naredi iz njega boga; padajo na tla ter se mu klanjajo,

⁷Nosí jej na rameni, pěstují se s ním, a stavějí ho na místě jeho, i stojí, z místa svého se nehýbaje. Volá-li kdo k němu, neozývá se, aniž jej z úzkosti jeho vysvobozuje.

⁷vzdigujejo ga, nosijo ga na rami, nato ga postavijo na mesto svoje, kjer stoji; z mesta svojega se ne gane. Tudi vpijejo k njemu, a ne odgovori, nikogar ne reši iz stiske njegove.

⁸Pamatujtež na to, a zastyďte se; připusťte to, ó zpronevěřilí, k srdci.

⁸Pomnite to in bodite možje, premislite v srcu, odpadniki!

⁹Rozpomeňte se na první věci od věků stalé, nebo já jsem Bůh silný, a není žádného více Boha, aniž jest mně podobného.

⁹Spominjajte se početkov od večnosti, da sem jaz Bog mogočni in nobenega ni drugega, da sem Bog, in nihče ni meni enak,

¹⁰Kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, což mi se líbí, činím.

¹⁰ki oznanjam od početka konec in od starodavnosti, kar se ni še zgodilo; ki velim: Sklep moj bo stal in storil bom vse, kar me veseli;

¹¹Kterýž zavolám od východu ptáka, z země daleké toho, kterýž by vykonal uložení mé. Řekl jsem, a dovedu toho, umínil jsem, a vykonám to.

¹¹ki kličem od vzhoda ptico roparico, iz daljne dežele izvršitelja svojega sklepa. Govoril sem in tudi storim, da pride tisto; načrt sem napravil, pa tudi izvršim tisto.

¹²Slyšte mne, vy urputného srdce, kteříž jste dalecí od spravedlnosti.

¹²Poslušajte me, uporni v srcu, ki ste daleč od pravičnosti!Blizu sem pripravil pravičnost svojo, ni daleč, in zveličanje moje se ne bo obotavljalo; in na Sionu dam zveličanje, Izrael bode slava moja.

¹³Jáť způsobím, aby se přiblížila spravedlnost má. Nebudeť prodlévati, aniž spasení mé bude meškati; nebo složím v Sionu spasení, a v Izraeli slávu svou.

¹³Blizu sem pripravil pravičnost svojo, ni daleč, in zveličanje moje se ne bo obotavljalo; in na Sionu dam zveličanje, Izrael bode slava moja.