¹Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich.

¹Vpij iz vsega grla, ne prenehaj! kakor tromba povzdigni glas svoj in oznanjaj ljudstvu mojemu njih pregreho in hiši Jakobovi njih grehe!

²Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtějí,

²Iščejo me pač vsak dan in žele znati pota moja kakor narod, ki streže pravičnosti in ni zapustil pravice Boga svojega; vprašujejo me po pravičnih naredbah, žele, da bi se jim Bog približal.

³A říkají: Proč se postíváme, poněvadž nepatříš? Trápíváme duše své, a nechceš věděti o tom? Aj, v den postu vašeho líbost provodíte, a ke všem robotám svým přísně doháníte.

³„Zakaj se postimo, in ti ne vidiš? ponižujemo dušo svojo, in se ne zmeniš za to?“ Glejte, tisti dan, ko se postite, iščete, kar vam je v veselje, in pritiskate vse delavce svoje.

⁴Aj, k sváru a různici se postíváte, a abyste bili pěstí nemilostivě; nepostíte se tak dnů těch, aby slyšán byl na výsosti hlas váš.

⁴Glejte, postite se, da bi se pravdali in prepirali in da bi tepli s krivično pestjo. Ne postite se dandanašnji, da bi se slišal glas vaš na višavi.

⁵Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibuji, a den, v němž by trápil člověk duši svou? Zdali, aby svěsil jako třtina hlavu svou, a podstíral žíni a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu?

⁵Ali je tak post, kakršnega volim? dan, ko človek muči dušo svojo? Pripogibati kakor bičje glavo svojo in postlati si ležišče z raševnikom in pepelom: ali boš to imenoval post in dan po volji GOSPODU?

⁶Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli?

⁶Ali ni to post, kakršnega volim: da razrešite krivičnosti spone, da snamete sužnji jarem ter oprostite tlačene in razbijete sleherni jarem?

⁷Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval.

⁷Ne li, da deliš lačnemu kruh svoj in da siromake izgnane pripelješ domov? ko vidiš nagega, da ga pokriješ, in se ne skrivaš pred sorodnim mesom svojim?

⁸Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéře tě.

⁸Tedaj napoči kakor zarja svetloba tvoja in zdajci zacvete zdravje tvoje, in pred teboj pojde pravičnost tvoja, slava GOSPODOVA bode zadnja straža tvoja.

⁹Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekneť: Teď jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho, a vztahování prstů, a mluvení nepravostí,

⁹Tedaj boš klical, in GOSPOD te usliši, vpil boš, in odgovori ti: Glej, tu sem! Ako odpraviš izmed sebe jarem, iztezanje prsta v zasmeh in ničemurno govorjenje,

¹⁰A vyleješ-li lačnému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne.

¹⁰podeliš pa gladnemu iz srca svojega in nasitiš dušo potrto: tedaj prisije v temi svetloba tvoja in temina tvoja postane kakor poldan.

¹¹Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají.

¹¹In GOSPOD te bo vodil vedno in v najhujši suši ti bo sitil srce in kosti tvoje naredil čile; in bodeš kakor namočen vrt in kakor vrelec vodá, ki se nikdar ne posuše.

¹²A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení.

¹²In kateri so od tebe, sezidajo stare razvaline: podstave prejšnjih rodov postaviš zopet, in imenoval se boš Zagrajevalec vrzeli, Popravljalec cest v prebivanje.

¹³Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova:

¹³Če obrneš od sobote nogo svojo, da ne boš delal, kar te veseli, v sveti dan moj, in boš soboto imenoval naslado, sveti dan GOSPODOV častitljiv, in če ga boš častil, ne hodeč po svojih potih, ne delajoč, kar te veseli, in ne govoreč praznih besed:tedaj se boš razveseljeval v GOSPODU, in dam ti, da boš jezdil po višinah zemlje, in storim, da boš užival dediščino Jakoba, očeta svojega; zakaj usta GOSPODOVA so govorila.

¹⁴Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa Hospodinova mluvila.

¹⁴tedaj se boš razveseljeval v GOSPODU, in dam ti, da boš jezdil po višinah zemlje, in storim, da boš užival dediščino Jakoba, očeta svojega; zakaj usta GOSPODOVA so govorila.