1I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé, řkoucí:
1In prišla je beseda GOSPODOVA drugič Jonu, govoreč:
2Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a kaž proti němu to, což já poroučím tobě.
2Vstani, pojdi v Ninive, mesto veliko, in jim kliči oznanilo, ki ti ga povem.
3Tedy vstav Jonáš, šel do Ninive podlé slova Hospodinova. (Bylo pak Ninive město velmi veliké, cesty tří dnů.)
3Tedaj vstane Jona in gre v Ninive po besedi GOSPODOVI. Ninive pa so bile mesto veliko pred Bogom, tri dni hoda.
4A jakž počal byl Jonáš jíti po městě cestou dne jednoho a volati, pravě: Po čtyřidcíti dnech Ninive vyvráceno bude,
4In Jona je šel v mesto en dan hoda in je klical, govoreč: Še štirideset dni, in Ninive bodo razdejane!
5Tedy uvěřili Ninivitští Bohu, a vyhlásivše půst, oblékli se v žíně, od největšího z nich až do nejmenšího z nich.
5In ljudstvo v Ninivah je verovalo Bogu, in razglasili so post in se oblekli v raševino vsi, od največjega do najmanjšega.
6Nebo jakž došla ta řeč krále Ninivitského, vstav s trůnu svého, složil s sebe oděv svůj, a přioděv se žíní, seděl v popele.
6In vest je prišla do kralja v Ninivah: in vstane s svojega prestola, sleče svoj plašč in se ogrne z raševnikom, in sede v pepel.
7A dal provolati a oznámiti v Ninive z usouzení královského i knížat svých, takto řka: Lidé i hovada, volové i ovce, neokoušejte ničeho, nepaste se, ani vody nepíte.
7In da razglasiti v Ninivah: To je ukaz kralja in njegovih velikašev: Ljudje in živali, goved in drobnica naj ničesar ne pokusijo, naj se ne pasejo in ne pijo vode;
8Ale přiodějte se žíněmi lidé i hovada, a volejte k Bohu horlivě, a odvrať se jeden každý od cesty své zlé, i loupeže, kteráž jest v rukou jeho.
8temuč naj se pokrijejo z raševino ljudje in živali ter naj močno vpijejo k Bogu; in naj se izpreobrne vsakdo od hudobnega pota svojega in od krivice, ki je na rokah njegovih.
9Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti toho Bůh; neodvrátí-li se, pravím, od prchlivosti hněvu svého, abychom nezahynuli.
9Kdo ve? Bog se morda obrne in se usmili in se odvrne od togote jeze svoje, da ne poginemo.In Bog je videl njih dela, da so se izpreobrnili od hudobnega pota svojega, in mu je bilo žal za hudo, kar je govoril, da jim stori, in ni storil tega.
10I viděl Bůh skutky jejich, že se odvrátili od cesty své zlé, a lítost měl Bůh nad tím zlým, kteréž řekl učiniti jim. A neučinil.
10In Bog je videl njih dela, da so se izpreobrnili od hudobnega pota svojega, in mu je bilo žal za hudo, kar je govoril, da jim stori, in ni storil tega.