¹Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.

¹Bil je neki mož z Efraimskega gorovja, po imenu Miha.

²Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.

²Ta reče materi svoji: Tistih tisoč in sto srebrnikov, ki so ti bili ukradeni in si zaradi njih izrekla kletev in to si govorila na moja ušesa – glej, tisto srebro je pri meni, jaz sem si ga vzel. In mati njegova reče: Blagoslovljen bodi, sin moj, od GOSPODA!

³Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.

³In povrnil je tistih tisoč in sto srebrnikov materi svoji. In mati njegova reče: Posvetila sem res to srebro GOSPODU iz roke svoje za sina svojega, da se naredi rezana in ulita podoba; in zdaj ti ga povrnem.

⁴On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.

⁴In povrnil je srebro materi svoji. Mati njegova pa vzame dvesto srebrnikov in jih da zlatarju, ki naredi iz njih rezano in ulito podobo; in ta je bila v Mihovi hiši.

⁵Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.

⁵In Miha je imel hišo božjo in je napravil naramnik in hišne bogove in posvetil enega sinov svojih, da mu je bil duhovnik.

⁶Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.

⁶V tistih dneh ni bilo kralja v Izraelu: vsakdo je delal, kar se mu je zdelo prav.

⁷Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.

⁷In bil je mladenič iz Betlehema Judovega, rodovinske lasti Judove, ki je bil levit in je prebival ondi.

⁸Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.

⁸Ta mož odide iz mesta, iz Betlehema Judovega, da se nastani, kjer dobi priliko. In ko potuje, pride na gorovje Efraimsko k hiši Mihovi.

⁹Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.

⁹In Miha ga vpraša: Odkod greš? Odgovori mu: Levit sem iz Betlehema Judovega in potujem, da se nastanim, kjer dobim priliko.

¹⁰I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.

¹⁰In Miha mu reče: Ostani pri meni in mi bodi oče in duhovnik, in dam ti na leto deset srebrnikov in obleko in živež tvoj. Levit torej vstopi

¹¹Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.

¹¹in privoli ostati pri možu; in mladenič mu je bil kakor eden sinov njegovih.

¹²I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.

¹²In Miha je posvetil levita, da mu bodi duhovnik; in bival je v hiši Mihovi.Miha pa je rekel: Sedaj vem, da mi bo GOSPOD dobro storil, ker mi je levit za duhovnika.

¹³Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.

¹³Miha pa je rekel: Sedaj vem, da mi bo GOSPOD dobro storil, ker mi je levit za duhovnika.