¹Zpívala pak písničku Debora a Barák syn Abinoemův v ten den, řkouc:

¹In pela sta Debora in Barak, sin Abinoamov, tisti dan, govoreč:

²Pro pomstu učiněnou v Izraeli, a pro lid, kterýž se k tomu dobrovolně měl, dobrořečte Hospodinu.

²Hvalite GOSPODA, da so se vodniki postavili na čelo v Izraelu, da je šlo ljudstvo radovoljno v boj!

³Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému.

³Poslušajte, o kralji, nagnite uho, o knezi: jaz, jaz hočem peti GOSPODU, hvalo čem citrati GOSPODU, Bogu Izraelovemu.

⁴Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, třásla se země, nebesa dštila, a oblakové déšť vydali.

⁴O GOSPOD, ko si šel iz Seira, ko si stopal s poljane Edomske, stresla se je zemlja in nebesa so se rosila, da, oblaki so rosili vodo.

⁵Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy, i ta hora Sinai třásla se před tváří Hospodina Boha Izraelského.

⁵Gore so se raztapljale spričo GOSPODA, Sinaj ondi se je topil pred obličjem GOSPODA, Boga Izraelovega.

⁶Za dnů Samgara syna Anatova, a za dnů Jáhel spustly silnice, kteříž pak šli stezkami, zacházeli cestami křivými.

⁶V dnevih Samgarja, Anatovega sina, v dnevih Jaela so bile prazne ceste, in popotnikom, vajenim gladkih potov, je bilo hoditi po krivih stezah.

⁷Spustly vsi v Izraeli, spustly, pravím, až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli.

⁷Ni bilo voditeljev v Izraelu, ni jih bilo, dokler nisem vstala jaz, Debora, dokler nisem, vstala, mati v Izraelu.

⁸Kterýžto kdyžkoli sobě zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli.

⁸Izvolil si je novih bogov Izrael; tedaj je bila vojna pred njih vrati, in ščita in sulice ni bilo videti med štiridesetimi tisoči v Izraelu.

⁹Srdce mé nakloněno jest k správcům Izraelským a k těm, kteříž tak ochotní byli mezi jinými. Dobrořečtež Hospodinu.

⁹Srce moje je vdano voditeljem Izraelovim, radovoljnim med ljudstvom: Hvalite GOSPODA!

¹⁰Kteříž jezdíte na bílých oslicích, kteříž bydlíte při Middin, a kteříž chodíte po cestách, vypravujtež,

¹⁰Premišljajte to vi, ki jezdite na belih oslicah, ki sedite na lepih preprogah, in vi, ki greste po poti!

¹¹Že vzdálen hluk střelců na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův.

¹¹Daleč od vpitja strelcev, kjer se zajemlje voda, tam slavé pravična dejanja GOSPODOVA, pravična dejanja njegovega vodstva v Izraelu. Tedaj je doli k vratom šlo ljudstvo GOSPODOVO.

¹²Povstaň, povstaň, Deboro, povstaniž, povstaniž a vypravuj píseň, povstaň, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemův.

¹²Zbudi se, zbudi, Debora, zbudi se, zbudi, zapoj pesem; vstani, Barak, v ujetništvo pelji ujete svoje, sin Abinoamov.

¹³Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných reků z lidu; Hospodintě mi ku panování dopomohl nad silnými.

¹³Tedaj je stopil doli ostanek plemenitnikov in ljudstva; GOSPOD je zame prišel doli med mogočnimi.

¹⁴Z Efraima kořen jejich bojoval proti Amalechitským; za tebou, Efraime, Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písaři.

¹⁴Iz Efraima so prišli tisti, ki je njih korenina v Amaleku, za teboj, Benjamin, med tvojimi ljudstvi; iz Mahirja so prišli voditelji, in iz Zebulona tisti, ki imajo v rokah vojskovodjevo palico;

¹⁵Knížata také z Izachar s Deborou, ano i všecko pokolení Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pěšky, ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.

¹⁵a knezi Isaharjevi so bili z Deboro, in Isahar je bil enak Baraku; v dolino se je drevil, njemu za petami. Pri Rubenovih potokih so bili veliki sklepi srca.

¹⁶Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.

¹⁶Zakaj si sedel med ograjami, da poslušaš piskanje pri čredah? Ob Rubenovih potokih so bile velike presoje srca.

¹⁷Zdali i Galád před Jordánem nebydlil? Ale Dan proč zůstal při lodech? Asser seděl na břehu mořském, a v lomích svých bydlil.

¹⁷Gilead je ostal pokojno onostran Jordana, in zakaj se je Dan mudil pri ladjah? Aser je sedel na morskem obrežju in ostal pri svojih zatokih.

¹⁸Zabulon, lid udatný, vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole.

¹⁸Zebulon je ljudstvo, ki je žrtvovalo življenje svoje do smrti, tudi Neftali na visočinah poljan.

¹⁹Králové přitáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo, a však kořisti stříbra nevzali.

¹⁹Kralji so prišli in se bojevali; takrat so se bojevali kralji Kanaancev v Taanahu pri Megidskih vodah: nič srebra niso dobili v plen.

²⁰S nebe bojováno, hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi.

²⁰Z neba se je vojskovalo – zvezde so se raz svoje tire vojskovale zoper Sisera.

²¹Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatně.

²¹Potok Kison jih je odplavil, tisti potok od nekdaj imeniten, potok Kison. – O duša moja, krepko stopaj naprej!

²²Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými.

²²Tedaj so topotala kopita konj, ker so jih v dir gonili, gonili njih junaki.

²³Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.

²³Preklinjajte Meroz, je dejal angel GOSPODOV, hudo preklinjajte prebivalce njegove, ker niso prišli GOSPODU na pomoč, na pomoč GOSPODU med junaki.

²⁴Požehnaná buď nad jiné ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních bydlící buď požehnaná.

²⁴Blagoslovljena med ženami bodi Jaela, žena Heberja Kenejskega, blagoslovljena bodi med ženami v šatoru!

²⁵On vody žádal, ona mléka dala, v koflíku knížecím podala másla.

²⁵Prosil je vode, da mu mleka, v gosposki skledici mu prinese smetane.

²⁶Levou ruku svou k hřebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu dělníků, i udeřila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho.

²⁶Iztegne roko svojo po klinu in desnico po težkem kladivu, in udari s kladivom Sisera, mu prebije glavo, stare in predere sence njegovo.

²⁷U noh jejích skrčil se, padl, ležel, u noh jejích skrčil se, padl; kdež se skrčil, tu padl zabitý.

²⁷Pri nogah njenih se zvije, pade, obleži, pri nogah njenih se zvije in zgrudi; kjer se je zvil, tam je obležal mrtev.

²⁸Vyhlídala z okna skrze mříži, a naříkala matka Zizarova, řkuci: Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho?

²⁸Skozi okno je gledala mati Siserova in vpila žalostna skozi omrežje: Zakaj se tako dolgo ne pelje voz njegov? Zakaj so tako počasna kolesa voz njegovih?

²⁹Moudřejší pak z předních služebnic jejích odpovídaly, i ona sama také sobě odpovídala:

²⁹Modre med njenimi kneginjami ji odgovarjajo, tudi ona si ponavlja odgovor svoj:

³⁰Zdali ale dosáhli něčeho, a dělí kořisti? Děvečku jednu neb dvě na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem, roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků.

³⁰Niso li dobili, ne delijo li plena? ene ali dveh devojk za vsakega moža? Plen pisanega blaga za Sisera, plen pisanih umetnih tkanin, pisane in umetne tkanine za grlo gospe!Tako naj poginejo vsi sovražniki tvoji, o GOSPOD! a kateri ga ljubijo, naj bodo kakor solnce, ko vzhaja v moči svoji! In dežela je imela pokoj štirideset let.

³¹Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji země za čtyřidceti let.

³¹Tako naj poginejo vsi sovražniki tvoji, o GOSPOD! a kateri ga ljubijo, naj bodo kakor solnce, ko vzhaja v moči svoji! In dežela je imela pokoj štirideset let.