¹I mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:

¹In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

²Mluv k Aronovi a synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Tato jest věc, kterouž přikázal Hospodin, řka:

²Govóri Aronu in sinom njegovim in vsem sinovom Izraelovim ter jim reci: To je, kar je zapovedal GOSPOD, govoreč:

³Kdož by koli z domu Izraelského zabil vola aneb beránka, neb kozu, buď mezi stany, aneb kdož by zabil vně za stany,

³Vsakdo iz hiše Izraelove, ki zakolje vola ali ovco ali kozo v taborišču ali pa zunaj taborišča

⁴A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by ho, aby obětoval obět Hospodinu před příbytkem Hospodinovým: vinen bude krví, nebo krev vylil; protož vyhlazen bude muž ten z prostředku lidu svého.

⁴ter jih ne prinese k vratom shodnega šatora, da jih daruje kot darilo pred bivališčem GOSPODOVIM: kri se všteje tistemu možu, kri je prelil, in izrebljen bodi tisti mož izmed svojega ljudstva;

⁵Přivedou tedy synové Izraelští oběti své, kteréž by na poli zabíjeti chtěli, přivedou je, pravím, k Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy, k knězi, a obětovati budou oběti pokojné Hospodinu.

⁵zato da prinašajo sinovi Izraelovi klalščine svoje, ki jih darujejo na planem, da jih, pravim, prinašajo GOSPODU k vratom shodnega šatora, k duhovniku, in jih koljejo kot mirovne daritve GOSPODU.

⁶A pokropí kněz krví na oltáři Hospodinovu u dveří stánku úmluvy, a páliti bude tuk u vůni líbeznou Hospodinu.

⁶In razškropi naj duhovnik kri na oltar GOSPODOV pri vhodu shodnega šatora in zažge tolstino v prijeten duh GOSPODU.

⁷A nikoli více nebudou obětovati obětí svých ďáblům, po nichžto odcházejíce, oni smilní. Zákon tento bude jim věčný i všechněm potomkům jejich.

⁷In naj ne darujejo klalščin svojih kozlom-malikom, za katerimi hodijo v nečistovanju. Večna postava jim to bodi po njih prihodnjih rodovih.

⁸Protož povíš jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích, kteříž by pohostinu byli mezi vámi, obětoval zápal aneb jinou obět,

⁸Zato jim véli: Vsak iz hiše Izraelove in izmed tujcev, ki gostujejo med vami, kdor daruje žgalno ali klalno daritev,

⁹A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by jí, aby ji obětoval Hospodinu; tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

⁹pa je ne prinese k vratom shodnega šatora, da bi jo daroval GOSPODU: tisti mož bodi iztrebljen izmed ljudstva svojega.

¹⁰A kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi nimi, jedl jakou krev: postavím tvář svou proti člověku tomu, a vyhladím jej z prostředku lidu jeho.

¹⁰In vsakdo iz hiše Izraelove in izmed tujcev, ki gostujejo med vami, kdor uživa kakršnokoli kri: obličje obrnem zoper tistega, ki jé kri, in ga iztrebim izmed ljudstva njegovega.

¹¹Nebo duše všelikého těla ve krvi jest, já pak oddal jsem vám ji k oltáři, k očišťování duší vašich. Nebo sama krev na duši očišťuje.

¹¹Zakaj duša mesa je v krvi, in jaz sem vam jo dal na oltar, da se ž njo izvrši sprava za duše vaše; kri je namreč, ki spravlja po duši v njej.

¹²Protož řekl jsem synům Izraelským: Nižádný z vás nebude jísti krve; ani příchozí, kterýž pohostinu jest mezi vámi, nebude krve jísti.

¹²Zato sem rekel sinovom Izraelovim: Nobena duša izmed vas ne jej krvi, tudi noben tujec, ki biva med vami, ne jej krvi.

¹³A kdož by koli z synů Izraelských aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi vámi, honě, ulovil zvíře aneb ptáka, což se jísti může, tedy vycedí krev jeho a zasype ji prstí.

¹³In vsakdo iz hiše Izraelove in izmed tujcev, ki bivajo med vami, ako ulovi kako zverino ali ptico, ki se sme jesti, ta naj izpusti njeno kri in jo pokrije s prstjo.

¹⁴Nebo duše všelikého těla jest krev jeho, kteráž jest v duši jeho. Protož jsem pověděl synům Izraelským: Krve žádného těla jísti nebudete, nebo duše všelikého těla jest krev jeho; kdož by koli jedl ji, vyhlazen bude.

¹⁴Zakaj duša vsakega mesa je njega kri, združena z dušo njegovo; zato sem rekel sinovom Izraelovim: Krvi kateregakoli mesa ne smete jesti, kajti duša vsakega mesa je kri njegova; kdorkoli jo užije, bodi iztrebljen.

¹⁵Kdož by pak koli jedl tělo mrtvé aneb udávené, buď on doma zrozený aneb příchozí: zpéře roucha svá, a umyje se vodou, a nečistý bude až do večera, potom pak čistý bude.

¹⁵In vsaka duša, ki bi jedla mrlino ali raztrgano od zveri, bodisi domačin ali tujec, ta naj si opere oblačila in se izkoplje v vodi, in bode nečist do večera; potem je čist.Ako jih pa ne izpere in mesa svojega ne izkoplje, bo nosil krivico svojo.

¹⁶A pakli nezpéře roucha svého, a těla svého neumyje, tedy ponese nepravost svou.

¹⁶Ako jih pa ne izpere in mesa svojega ne izkoplje, bo nosil krivico svojo.