¹I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

¹In zgodi se, ko pride v hišo enega izmed prvakov farizejskih v soboto jest kruh, da so oni nanj pazili.

²A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.

²In glej, vodeničen človek je bil pred njim.

³I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

³In Jezus izpregovori in reče učenikom postave in farizejem: Se li sme v soboto zdraviti ali ne?

⁴A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

⁴Oni pa umolknejo. In ga prime in ozdravi in odpusti.

⁵A odpověděv k nim řekl: Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?

⁵In jim reče: Kdo izmed vas, če mu pade osel ali vol v vodnjak, ga ne izvleče precej v sobotni dan?

⁶I nemohli jemu na to odpovědíti.

⁶In niso mu mogli odgovoriti na to.

⁷Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:

⁷Povedal je pa povabljencem priliko, opazivši, kako si izbirajo prve prostore, govoreč jim:

⁸Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.

⁸Kadar te kdo povabi na svatovščino, ne sedi na prvi prostor, da ne bi bil kdo imenitnejši nego ti povabljen od njega

⁹A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

⁹in ne pride ta, ki je tebe in njega povabil, in ti ne reče: Daj temu prostor! in tedaj boš s sramoto sedel na zadnji prostor.

¹⁰Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

¹⁰Ampak, kadar si povabljen, pojdi in sedi na zadnji prostor, da ti, ko pride, ki te je povabil, poreče: Prijatelj, pomakni se više! tedaj ti bo čast pred vsemi, ki sedé s teboj.

¹¹Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

¹¹Zakaj vsak, kdor se povišuje, bo ponižan; a kdor se ponižuje, bo povišan.

¹²Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.

¹²Pravil je pa tudi temu, ki ga je bil povabil: Kadar napraviš obed ali večerjo, ne vabi prijateljev svojih, ne bratov svojih, ne sorodnikov svojih, ne bogatih sosedov, da te morda tudi oni ne povabijo in ti povrnejo.

¹³Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,

¹³Ampak, kadar napraviš gostijo, povabi siromake, kruljave, hrome, slepce,

¹⁴A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.

¹⁴in blagor ti bo, ker ti nimajo s čim povrniti; povrne se ti namreč ob vstajenju pravičnih.

¹⁵I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.

¹⁵Ko je to slišal nekdo izmed teh, ki so sedeli ž njim za mizo, mu reče: Blagor mu, kdor bo jedel kruh v kraljestvu Božjem.

¹⁶On pak řekl jemu: Člověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.

¹⁶On pa mu reče: Neki človek je napravil veliko večerjo in mnogo jih je povabil.

¹⁷I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.

¹⁷In pošlje hlapca svojega ob uri večerje, naj reče povabljencem: Pridite, ker je že vse pripravljeno!

¹⁸I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.

¹⁸In začno se vsi hkratu izgovarjati. Prvi mu reče: Njivo sem kupil in silno mi je treba, da grem in jo ogledam; prosim te, izgovori me!

¹⁹A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.

¹⁹A drugi reče: Pet jarmov volov sem kupil in grem jih poskušat; prosim, izgovori me!

²⁰A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.

²⁰Zopet drugi pa: Oženil sem se, in zato ne morem priti.

²¹I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.

²¹In hlapec pride in sporoči to gospodu svojemu. Tedaj se hišni gospodar razjezi in reče hlapcu svojemu: Idi hitro ven na ceste in ulice mestne in pripelji sem siromake in kruljave in hrome in slepce.

²²I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.

²²In hlapec reče: Gospod, zgodilo se je, kakor si ukazal, in še je prostora.

²³Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.

²³Pa veli gospodar hlapcu: Pojdi ven na pota in za ograje in sili jih, naj pridejo, da se napolni hiša moja.

²⁴Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

²⁴Kajti pravim vam, da noben onih mož, ki so bili povabljeni, ne okusi večerje moje.

²⁵Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:

²⁵Šlo je pa ž njim veliko ljudstva; in obrnivši se, jim reče:

²⁶Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.

²⁶Če prihaja kdo k meni, pa ne sovraži očeta svojega in matere, žene in otrok, bratov in sester, da, tudi lastnega življenja svojega, ne more biti moj učenec.

²⁷A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

²⁷Kdor ne nosi križa svojega in ne gre za menoj, ne more biti moj učenec.

²⁸Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?

²⁸Kdo namreč izmed vas, ki hoče sezidati stolp, ne sede prej in preračuni stroškov, če ima pač toliko, da ga dodela?

²⁹Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,

²⁹da se mu, ko bi postavil temelj, pa ne bi mogel dozidati, ne začno vsi, ki to vidijo, posmehovati,

³⁰Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.

³⁰govoreč: Ta človek je jel zidati, pa ni mogel dokončati.

³¹Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

³¹Ali kateri kralj, kadar se gre z drugim kraljem vojskovat, ne sede prej in se posvetuje, če se pač more z desetimi tisočmi srečati s tem, ki pride proti njemu z dvajsetimi tisočmi?

³²Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.

³²Če pa ne more, pošlje poslance in prosi miru, dokler je še sovražnik daleč.

³³Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

³³Tako torej vsak izmed vas, kdor se ne odreče vsemu, kar ima, ne more biti moj učenec.

³⁴Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

³⁴Dobra je sol; ako se pa tudi sol izpridi, s čim se bo osolila?Ne da se rabiti ne za zemljo, ne za gnojišče; vržejo jo proč. Kdor ima ušesa, da sliši, naj sliši!

³⁵Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

³⁵Ne da se rabiti ne za zemljo, ne za gnojišče; vržejo jo proč. Kdor ima ušesa, da sliši, naj sliši!