¹Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.

¹Bližal se je pa praznik presnih kruhov, ki s imenuje Velika noč.

²I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.

²In višji duhovniki in pismarji so gledali, kako bi ga umorili; bali so se namreč ljudstva.

³Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.

³Satan pa je šel v Juda s priimkom Iškariota, ki je bil iz števila dvanajsterih.

⁴A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.

⁴In odide in se dogovori z višjimi duhovniki in glavarji templja, kako jim ga izda.

⁵I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

⁵In razvesele se in se zavežejo, dati mu denarja.

⁶A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

⁶In da jim besedo in išče pripravnega čas, da jim ga izda v nepričujočnosti množice.

⁷Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.

⁷Pride pa dan presnih kruhov, ko je bilo treba klati velikonočno jagnje.

⁸I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

⁸In pošlje Petra in Janeza, rekoč: Pojdita, pripravita nam velikonočno jagnje, da bomo jedli.

⁹A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

⁹Ona pa mu rečeta: Kje hočeš, da pripraviva?

¹⁰On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

¹⁰A on jima reče: Glej, ko prideta v mesto, vaju bo srečal človek, ki bo nesel vrč vode; sledita za njim v hišo, v katero pojde,

¹¹A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?

¹¹in recita hišnemu gospodarju: Učenik ti pravi: Kje je obednica, kjer bom jedel velikonočno jagnje z učenci svojimi?

¹²A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

¹²In on vama pokaže veliko izbo pogrnjeno; tam pripravita.

¹³I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

¹³Pa odideta in najdeta, kakor jima je bil rekel, in pripravita velikonočno jagnje.

¹⁴A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

¹⁴In ko pride ura, sede za mizo in dvanajsteri apostoli ž njim.

¹⁵I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.

¹⁵In reče jim: Željno sem hrepenel jesti to velikonočno jagnje z vami, preden bom trpel;

¹⁶Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

¹⁶kajti pravim vam, da ga ne bom več jedel, dokler se v kraljestvu Božjem ne dopolni.

¹⁷A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

¹⁷In prejme kelih, zahvali in reče: Vzemite ga in razdelite med seboj.

¹⁸Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

¹⁸Kajti pravim vam, da ne bom več pil od trtnega sadu, dokler ne pride kraljestvo Božje.

¹⁹A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

¹⁹In vzame kruh, zahvali in prelomivši ga, jim da, rekoč: To je moje telo, ki se za vas daruje. To delajte v moj spomin!

²⁰Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

²⁰Ravno tako tudi kelih po večerji, rekoč: Ta kelih je nova zaveza v moji krvi, ki se za vas preliva.

²¹Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.

²¹Toda glej, izdajalca mojega roka je z menoj na mizi.

²²A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

²²Sin človekov sicer gre, kakor je določeno, ali gorje tistemu človeku, ki ga izdaja.

²³Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

²³In oni začno vpraševati med seboj, kdo je mar izmed njih, ki bo to storil.

²⁴Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.

²⁴Vname pa se tudi prepir med njimi, kdo izmed njih velja li za večjega.

²⁵On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

²⁵On jim pa reče: Kralji narodov tem gospodujejo, in kateri imajo oblast, se imenujejo dobrotniki.

²⁶Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.

²⁶Vi pa ne tako: ampak kdor je največji med vami, bodi kakor najmanjši, in kdor je vodnik, bodi kakor služabnik.

²⁷Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

²⁷Kdo namreč je večji: kdor sedi za mizo, ali kdor streže? Ali ne, kdor sedi za mizo? Jaz pa sem med vami kakor kdor streže.

²⁸Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

²⁸A vi ste, ki ste vztrajali z menoj v izkušnjavah mojih.

²⁹A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

²⁹In jaz vam volim kraljestvo, kakor ga je meni Oče moj volil,

³⁰Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

³⁰da jeste in pijete pri mizi moji v kraljestvu mojem in sedite na prestolih ter sodite dvanajstere rodove Izraelove.

³¹I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.

³¹Simon, Simon! glej, satan si je izprosil, da vas sme presejati kakor pšenico;

³²Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

³²ali jaz sem prosil zate, naj ne izgine vera tvoja; in ti, ko se nekdaj izpreobrneš, potrjuj brate svoje.

³³A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

³³On pa mu reče: Gospod, pripravljen sem iti s teboj tudi v ječo in v smrt.

³⁴On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.

³⁴A on mu reče: Pravim ti, Peter, danes ne zapoje petelin, dokler trikrat ne utajiš, da me poznaš.

³⁵I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

³⁵In vpraša jih: Ko sem vas poslal brez mošnje in torbe in obuvala, ali vam je česa zmanjkalo? Oni pa odgovore: Ničesar.

³⁶Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.

³⁶On pa jim reče: Ali sedaj, kdor ima mošnjo, naj jo vzame, ravno tako tudi torbo, a kdor nima meča, naj proda suknjo in si ga kupi.

³⁷Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

³⁷Kajti pravim vam, da se mora izpolniti na meni še to, kar je pisano: „In hudodelnikom je bil prištet“. Zakaj to, kar je pisano zame, se bliža dopolnitvi.

³⁸Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

³⁸Oni pa reko: Gospod glej, tu sta dva meča! A on jim reče: Dosti je!

³⁹A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

³⁹In gre ven in se napoti kakor navadno na Oljsko goro; za njim pa gredo tudi učenci njegovi.

⁴⁰A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴⁰In ko pride na mesto, jim reče: Molite, da ne zajdete v izkušnjavo.

⁴¹A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

⁴¹In sam se odmakne od njih za lučaj kamena in pokleknivši na kolena, moli

⁴²Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

⁴²in reče: Oče, ako hočeš, vzemi ta kelih od mene, toda ne moja volja, ampak tvoja se zgodi!

⁴³I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

⁴³Prikaže pa se mu angel iz nebes in ga krepča.

⁴⁴A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

⁴⁴In ko se bori z grozo smrti, moli še gorečneje; in njegov pot postane kakor kaplje krvi, ki so padale na zemljo.

⁴⁵A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

⁴⁵In vstane od molitve ter pride k učencem svojim in jih najde speče od žalosti.

⁴⁶I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴⁶In jim reče: Kaj spite? Vstanite in molite, da ne zajdete v izkušnjavo!

⁴⁷A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

⁴⁷Ko je še govoril, glej, množica in oni, ki se je imenoval Juda, eden dvanajsterih, gre pred njimi in se približa Jezusu, da ga poljubi.

⁴⁸Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?

⁴⁸Jezus mu pa reče: Juda, s poljubom izdajaš Sina človekovega?

⁴⁹A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

⁴⁹Ko pa vidijo ti, ki so bili okoli njega, kaj da bo, mu reko: Gospod, ali naj udarimo z mečem?

⁵⁰I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.

⁵⁰In eden izmed njih udari hlapca velikega duhovnika in mu odseka desno uho.

⁵¹A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.

⁵¹Jezus pa odgovori in reče: Nehajte, dotlej! In doteknivši se ušesa njegovega, ga ozdravi.

⁵²I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?

⁵²A višjim duhovnikom in poglavarjem templja in starejšinam, ki so bili prišli nadenj, reče Jezus: Kakor nad razbojnika ste prišli z meči in koli?

⁵³Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.

⁵³Ko sem bil vsak dan z vami v templju, niste iztegnili rok zoper mene. Ali to je vaša ura in oblast teme.

⁵⁴A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.

⁵⁴In zgrabijo ga in odženo. In peljejo ga v hišo velikega duhovnika. A Peter je šel oddaleč za njim.

⁵⁵A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

⁵⁵In ko so bili zanetili ogenj sredi dvorišča in so skupaj sedeli, sede Peter mednje.

⁵⁶A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

⁵⁶Neka dekla pa, ko ga vidi sedečega pri ognju, ga ostro pogleda in reče: Tudi ta je bil ž njim.

⁵⁷A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

⁵⁷A on zataji, rekoč: Žena, ne poznam ga.

⁵⁸A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

⁵⁸In malo potem ga ugleda drugi in reče: Tudi ti si izmed njih. A Peter reče: Človek, nisem!

⁵⁹A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.

⁵⁹In eno uro ali nekaj pozneje trdi nekdo drugi, rekoč: Zares, tudi ta je bil ž njim; saj je tudi Galilejec.

⁶⁰I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

⁶⁰Peter pa reče: Človek, ne vem, kaj praviš. In zdajci, ko še govori, zapoje petelin.

⁶¹I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

⁶¹In Gospod se obrne in pogleda na Petra; in Peter se spomni besede Gospodove, kakor mu je bil rekel: Preden zapoje petelin, me zatajiš trikrat.

⁶²I vyšed ven Petr, plakal hořce.

⁶²In gre ven in se bridko razjoka.

⁶³Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

⁶³In možje, ki so držali Jezusa, so ga zasramovali in bíli.

⁶⁴A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

⁶⁴In zakrivali so ga in vpraševali, govoreč: Prorokuj, kdo te je udaril?

⁶⁵A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

⁶⁵In še veliko drugega so preklinjaje govorili zoper njega.

⁶⁶A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,

⁶⁶In ko napoči jutro, se zbere starejšinstvo ljudstva, višji duhovniki in pismarji; in odpeljejo ga v veliki zbor svoj in reko:

⁶⁷Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

⁶⁷Če si ti Kristus, povej nam! On pa reče: Ako vam povem, nikakor ne boste verovali;

⁶⁸A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.

⁶⁸ako pa vprašam, gotovo ne odgovorite.

⁶⁹Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

⁶⁹Odslej pa bo Sin človekov sedel na desnici moči Božje.

⁷⁰I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.

⁷⁰In reko vsi: Ti si torej Sin Božji? On jim pa reče: Vi pravite, da jaz sem.A oni reko: Kaj nam je še treba pričevanja? Saj smo sami slišali iz ust njegovih.

⁷¹A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

⁷¹A oni reko: Kaj nam je še treba pričevanja? Saj smo sami slišali iz ust njegovih.