¹První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.

¹A prvi dan tedna, zelo zgodaj, pridejo h grobu in prineso, kar so bile pripravile dišav.

²I nalezly kámen odvalený od hrobu.

²Najdejo pa kamen odvaljen od groba;

³A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.

³ko pa stopijo v grob, ne najdejo trupla Gospoda Jezusa.

⁴I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.

⁴In zgodi se, ko se niso mogle načuditi temu, glej, dva moža se postavita poleg njih v svetlih oblačilih.

⁵Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?

⁵Ko so se pa bale in so povesile lica k zemlji, jim rečeta: Kaj iščete živega med mrtvimi?

⁶Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

⁶Ni ga tu, nego vstal je. Spomnite se, kako vam je povedal, ko je bil še v Galileji,

⁷Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.

⁷rekoč: Sin človekov mora biti izdan v roke ljudi grešnikov in biti križan, a vstati tretji dan.

⁸I rozpomenuly se na slova jeho.

⁸In spomnijo se besed njegovih,

⁹A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.

⁹in se vrnejo od groba ter sporoče vse to enajsterim in vsem drugim.

¹⁰Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

¹⁰Bile so pa Marija Magdalena in Joana in Marija, Jakobova mati, in druge ž njimi, ki so to pravile apostolom.

¹¹Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

¹¹In zdele so se jim njih besede kakor prazno govoričenje, in niso jim verjeli.

¹²Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

¹²A Peter vstane in pohiti h grobu in, sklonivši se, ugleda samo platnene prte. In odide domov, čudeč se, kaj se je zgodilo.

¹³A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹³In glej, dva izmed njih sta šla tisti dan v trg, ki je bil šestdeset tečajev daleč od Jeruzalema in mu je bilo ime Emavs.

¹⁴A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁴In pogovarjala sta se med seboj o vsem tem, kar se je zgodilo.

¹⁵I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

¹⁵In prigodi se, ko se tako pogovarjata in drug drugega vprašujeta, da se sam Jezus približa in gre ž njima.

¹⁶Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁶Ali njune oči so bile zadržane, da ga nista spoznala.

¹⁷I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

¹⁷On jima pa reče: Kaki so to pogovori, ki jih imata gredoč med seboj? In ustavita se, gledaje žalostno.

¹⁸A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁸Odgovori pa eden, po imenu Kleopa, in mu reče: Si li ti edini tujec v Jeruzalemu, ki ne veš, kaj se je te dni v njem zgodilo?

¹⁹Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

¹⁹Pa jima reče: Kaj? Onadva mu pa rečeta: Tisto o Jezusu Nazarečanu, ki je bil mož prorok, mogočen v dejanju in besedi pred Bogom in vsem ljudstvom:

²⁰A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²⁰kako so ga naši višji duhovniki in poglavarji izdali v smrtno obsodbo in ga križali.

²¹My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²¹Mi pa smo se nadejali, da je on ta, ki ima odrešiti Izraela. Ali vrhu vsega tega je danes že tretji dan, kar se je to zgodilo.

²²Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

²²Pa tudi uplašile so nas neke žene izmed naših, ki so bile zgodaj pri grobu,

²³A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

²³in ko niso našle trupla njegovega, so prišle, pripovedujoč, da so celo videle prikazen angelov, kateri pravijo, da je on živ.

²⁴I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁴In nekateri teh, ki so z nami, so šli h grobu in so našli tako, kakor so bile žene povedale, ali njega niso videli.

²⁵Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

²⁵In on jima veli: O vi nespametneži in lenega srca, da bi verovali vse, kar so govorili proroki!

²⁶Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

²⁶Ali ni bilo potrebno, da je Kristus to trpel in tako šel v slavo svojo?

²⁷A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁷In začne od Mojzesa in vseh prorokov in jima razlaga, kar je v vseh pismih pisano o njem.

²⁸A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁸In približajo se trgu, v katerega sta šla; in on se dela, kakor da bi hotel dalje iti.

²⁹Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

²⁹In prisilita ga, govoreč: Ostani z nama, ker se večeri in dan se je že nagnil. In gre noter, da ostane ž njima.

³⁰I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³⁰In zgodi se, ko je sedel ž njima za mizo, vzame kruh in blagoslovi ter ga prelomi in jima podaje.

³¹I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

³¹In njune oči se odpro in ga spoznata; a on jima izgine izpred oči.

³²I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

³²In rečeta drug drugemu: Ali ni srce gorelo v naju, ko nama je govoril po poti, ko nama je razlagal pisma?

³³A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³³In vstaneta še tiso uro in se vrneta v Jeruzalem, in najdeta zbrane enajstere in te, ki so bili ž njimi.

³⁴Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

³⁴Ti pravijo: Res je vstal Gospod in se je prikazal Simonu.

³⁵I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

³⁵In onadva pripovedujeta, kaj se je zgodilo na poti in kako sta ga spoznala, ko je kruh prelomil.

³⁶A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

³⁶Ko pa o tem še govore, stopi on sam v sredo mednje in jim reče: Mir vam!

³⁷Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

³⁷In oni se uplaše in vsi prestrašeni mislijo, da vidijo duha.

³⁸I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

³⁸In jim reče: Kaj se plašite? in zakaj dvomljive misli obhajajo vaša srca?

³⁹Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

³⁹Poglejte roke moje in noge moje, da sem jaz sam; potipajte me in poglejte! Saj duh nima mesa in kosti, kakor vidite, da imam jaz.

⁴⁰A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

⁴⁰In rekši to, jim pokaže roke in noge svoje.

⁴¹Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?

⁴¹Ker pa še ne verjamejo od veselja in se čudijo, jim reče: Imate li tu kake jedi?

⁴²A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

⁴²Oni pa mu dado kos pečene ribe in satovja.

⁴³A vzav to, pojedl před nimi,

⁴³In vzame in pojé pred njimi.

⁴⁴A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

⁴⁴Reče pa jim: To so besede moje, katere sem vam bil govoril, ko sem bil še z vami, da se mora izpolniti vse, kar je pisano zame v zakonu Mojzesovem in v prorokih in psalmih.

⁴⁵Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.

⁴⁵Tedaj jim odpre um, da bi razumeli pisma;

⁴⁶A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

⁴⁶in veli jim: Tako je pisano in tako je moral Kristus trpeti in vstati tretji dan iz mrtvih,

⁴⁷A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

⁴⁷in se mora oznanjevati v imenu njegovem izpokorjenje in odpuščenje grehov med vsemi narodi, počenši od Jeruzalema.

⁴⁸Vy jste pak svědkové toho.

⁴⁸Vi pa ste priče temu.

⁴⁹A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

⁴⁹In glejte, jaz pošljem obljubo Očeta svojega na vas; a vi ostanite v mestu Jeruzalemu, dokler ne boste oblečeni v moč z višave.

⁵⁰I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

⁵⁰Peljal jih je pa ven, da so bili Betaniji nasproti, in povzdigne roke svoje in jih blagoslovi.

⁵¹I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

⁵¹In zgodi se, ko jih blagoslavlja, da se loči od njih, in vznese se v nebo.

⁵²A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

⁵²A oni se mu poklonijo in se vrnejo v Jeruzalem z velikim veseljem.In bili so vsekdar v templju, hvaleč Boga.

⁵³A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

⁵³In bili so vsekdar v templju, hvaleč Boga.