¹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

²Přikaž synům Izraelským, ať vyženou z stanů každého malomocného a každého trpícího tok semene, i každého nad mrtvým poškvrněného.

²Zapovej sinovom Izraelovim, naj odpravijo iz tabora vsakega gobavca in vsakega, ki ima tok in kdorkoli se je onečistil pri mrliču;

³I muže i ženu vyženete, ven za stany vyženete je, aby nepoškvrňovali vojska těch, mezi nimiž já přebývám.

³bodisi mož ali žena, odpravite jih, ven za taborišče jih pošljite, da ne bi oskrunjali taborov svojih, sredi katerih prebivam jaz.

⁴I učinili tak synové Izraelští, a vyhnali je ven za stany. Jakož byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští.

⁴In sinovi Izraelovi so storili tako in jih odpravili ven za taborišče; kakor je bil govoril GOSPOD Mojzesu, tako so storili sinovi Izraelovi.

⁵Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

⁵In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

⁶Mluv k synům Izraelským: Muž aneb žena, když učiní nějaký hřích lidský, dopouštěje se výstupku proti Hospodinu, a byla by vinna duše ta:

⁶Véli sinovom Izraelovim: Ako mož ali žena stori katerikoli grehov, ki ž njimi ljudje zagreše nezvestobo proti GOSPODU, in duša ta je kriva:

⁷Tedy vyzná hřích svůj, kterýž učinil, navrátí pak to, čímž vinen byl, v cele, a pátý díl přidá nad to, a dá tomu, proti komuž zavinil.

⁷tedaj naj pripozna greh, ki ga je storila, in naj da povračilo za krivdo svojo v celem znesku in pridene še peti del k temu, in naj da onemu, zoper katerega se je pregrešila.

⁸A neměl-li by muž ten přítele, jemuž by nahradil tu škodu, pokuta dána buď Hospodinu a knězi, mimo skopce očištění, jímž očištěn býti má.

⁸Če pa ni po dotičniku sorodnika, ki bi se mu dalo povračilo za krivdo, naj se da povračilo za krivdo GOSPODU in naj pripade duhovniku, razen ovna sprave, s katerim se izvrši poravnava za krivca.

⁹Též všeliká obět všech věcí posvěcených od synů Izraelských, kterouž přinesou knězi, jemu se dostane.

⁹Tudi vsak dar povzdignjenja od vseh svetih reči sinov Izraelovih, ki ga prineso duhovniku, bode njegov.

¹⁰Tak i věci posvěcené od kohokoli jemu se dostanou; a dal-li kdo co knězi, také jeho bude.

¹⁰In vsakega človeka posvečene reči pripadejo duhovniku; karkoli kdo da duhovniku, bodi njegovo.

¹¹Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹¹In GOSPOD je govoril Mojzesu, rekoč:

¹²Mluv k synům Izraelským a rci jim: Kdyby od některého muže uchýlila se žena, a dopustila by se výstupku proti němu,

¹²Govóri sinom Izraelovim in jim reci: Čigar žena se razuzda in se mu izneveri,

¹³Tak že by obýval někdo jiný s ní, a bylo by to skryto před očima muže jejího, a tajila by se, jsuci poškvrněna, a svědka by nebylo proti ní, a ona nebyla by postižena;

¹³in drug mož se ž njo telesno združi, in bi bilo skrito očem njenega moža, ker se je na skrivnem oskrunila, ter bi ne bilo priče zoper njo in ne bi bila zasačena;

¹⁴Pohnul-li by se duch muže horlivostí velikou, tak že by horlil proti ženě své, kteráž by poškvrněna byla; aneb pohnul-li by se duch muže velikou horlivostí, tak že by horlil proti ženě své, kteráž by poškvrněna nebyla:

¹⁴in njega obide duh ljubosumnosti in bi sumnil o ženi svoji, in ona bi bila oskrunjena; ali pa ga obide duh ljubosumnosti in bi sumnil o ženi svoji, in ona bi ne bila oskrunjena:

¹⁵Tedy přivede muž ženu svou k knězi, a přinese obět její při ní, desátý díl efi mouky ječné. Nenalejeť na ni oleje, aniž dá na ni kadidla; nebo obět veliké horlivosti jest, obět suchá pamětná, uvozující v pamět nepravost.

¹⁵tedaj naj pripelje mož ženo svojo k duhovniku ter prinese zaradi nje dar, desetino efe ječmenove moke, toda naj ne vlije vanjo olja in tudi ne dene nanjo kadila; zakaj jedilna daritev ljubosumnosti je, jedilna daritev spomina, ki spominja krivice.

¹⁶I bude ji kněz obětovati, a postaví ji před Hospodinem.

¹⁶In duhovnik jo privedi bliže in postavi pred GOSPODA;

¹⁷A nabere vody svaté do nádoby hliněné, a vezma prachu, kterýž jest na zemi v příbytku, dá jej do té vody.

¹⁷nato zajmi svete vode v prsteno posodo ter vzemi prahu, ki je na tleh prebivališča, in ga deni v vodo.

¹⁸Potom postaví kněz ženu tu před Hospodinem, a odkryje hlavu její, a dá jí do rukou obět suchou pamětnou, kteráž jest obět veliké horlivosti; v ruce pak kněze bude voda hořká zlořečená.

¹⁸Potem postavi ženo pred GOSPODA in ji razkrij glavo in ji daj v roke jedilno daritev spomina, ki je jedilna daritev ljubosumnosti; a v roki duhovnikovi bodi grenka voda, ki povzroča prokletstvo.

¹⁹I zaklínati bude ji kněz a řekne k ní: Jestliže neobcoval s tebou žádný, a jestliže jsi neuchýlila se k nečistotě od muže svého, budiž čistá od vody této hořké zlořečené.

¹⁹Nato naj jo duhovnik zaroti in reče ženi: Ako nihče ni ležal s teboj in nisi zašla v nečistoto od moža svojega, bodi prosta te grenke vode, ki povzroča prokletstvo;

²⁰Paklis se uchýlila od muže svého a nečistá jsi, a obcoval-li někdo jiný s tebou kromě manžela tvého,

²⁰ako pa si zašla od moža svojega in se oskrunila in se je kdo združil s teboj razen moža tvojega -

²¹(Zaklínati pak bude kněz tu ženu, čině klatbu zlořečenství, a řekne jí:) Dejž tebe Hospodin v zlořečení a v prokletí u prostřed lidu tvého, dopustě, aby lůno tvé hnilo a břicho tvé oteklo.

²¹tedaj naj zaroti duhovnik ženo s preklinjajočo prisego in ji reče: GOSPOD naj te postavi v prokletstvo in zarotitev med ljudstvom tvojim s tem, da ti zgnijo bedra in oteče trebuh!

²²Vejdiž voda zlořečená tato do života tvého, aby oteklo břicho tvé, a lůno tvé shnilo. I odpoví žena ta: Amen, amen.

²²Izteče naj ta voda, ki povzroča prokletstvo, v telo tvoje in stori, da ti oteče trebuh in zgnijo bedra. In žena naj reče: Amen, amen!

²³Napíše pak všecko zlořečenství toto do knihy, a smyje je tou vodou hořkou.

²³Nato napiši duhovnik te kletve na list in jih speri v tisto grenko vodo,

²⁴I dá ženě, aby pila vodu hořkou a zlořečenou; a vejdeť do ní voda zlořečená, a obrátí se v hořkosti.

²⁴in daj piti ženi grenko vodo, ki povzroča prokletstvo, da gre vanjo voda prokletstva in ji napravi grenkobo.

²⁵Potom vezme kněz z ruky ženy obět veliké horlivosti, a obraceti ji bude sem i tam před Hospodinem, a bude ji obětovati na oltáři.

²⁵In vzemi duhovnik jedilno daritev ljubosumnosti iz ženine roke, in majaj jedilno daritev pred GOSPODOM in jo prinesi k oltarju.

²⁶A vezma plnou hrst pamětného jejíhoz oběti suché, páliti to bude na oltáři; a potom dá vypíti ženě tu vodu.

²⁶Nato vzemi duhovnik prgišče jedilne daritve kot njen spomin in zažgi to na oltarju, in potem naj da ženi piti vode.

²⁷A když jí dá píti tu vodu, stane se, jestliže nečistá byla, a dopustila se výstupku proti muži svému, že vejde do ní voda zlořečená,a obrátí se v hořkost, i odme se břicho její, a vyhnije lůno její; i bude žena ta v zlořečení u prostřed lidu svého.

²⁷In ko se napije vode, se zgodi, ako se je oskrunila in zagrešila nezvestobo proti možu svojemu, da ji ta voda prokletstva, ko pride vanjo, napravi grenkobo, in trebuh ji oteče in bedra ji segnijejo; žena pa bode v kletev med svojim ljudstvom.

²⁸Pakli není poškvrněna žena ta, ale čistá jest, tedy bez viny bude, a roditi bude děti.

²⁸Ako pa se ni oskrunila in je čista, ji ne bo nič škodilo in prejme zarod.

²⁹Ten jest zákon veliké horlivosti, když by se uchýlila žena od muže svého, a byla by poškvrněna,

²⁹To je postava za ljubosumnost, ko se žena razuzda od svojega moža in se oskruni;

³⁰Aneb když by se pohnul duch veliké horlivosti v manželu, tak že by horlil velmi proti ženě své, aby postavil ji před Hospodinem, a aby vykonal při ní kněz všecko vedlé zákona tohoto.

³⁰ali pa če obide moža duh ljubosumnosti in sumni o ženi svoji: tedaj naj postavi ženo pred GOSPODA, in duhovnik naj ž njo ravna po vsej tej postavi.In mož bode prost krivice, tista žena pa naj nosi krivico svojo.

³¹I bude ten muž očištěn od hříchu, žena pak ponese nepravost svou.

³¹In mož bode prost krivice, tista žena pa naj nosi krivico svojo.