¹Vidění Abdiášovo. Takto praví Panovník Hospodin o zemi Idumejské: Pověst jsme slyšeli od Hospodina, a legáta k národům vyslaného: Nuže, povstaňmež k boji proti ní.

¹Prikazen Obadijeva. Tako pravi Gospod Jehova o Edomu: Oznanilo smo slišali GOSPODOVO in poslanec je bil poslan med narode: „Vstanite in vzdignimo se v boj zoper njega!“

²Aj, způsobím to, abys byl nejšpatnější mezi národy, a abys byl v náramném pohrdání.

²Glej, majhnega sem te storil med narodi, silno si zaničevan.

³Pýcha srdce tvého zklamá tě, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, v převysokém obydlí svém, říkaje v srdci svém: Kdož by mne strhl na zem?

³Prevzetnost srca tvojega te je premotila, ki prebivaš v razpoklinah skalnih, sedež imaš na višavi in v srcu svojem govoriš: Kdo me potegne na tla?

⁴Bys pak vysoko udělal jako orlice, nýbrž bys mezi hvězdami položil hnízdo své, i odtud strhnu tě, praví Hospodin.

⁴Čeprav bi se visoko vznesel kakor orel in ako bi bilo med zvezdami postavljeno gnezdo tvoje: te potegnem doli od tam, govori GOSPOD.

⁵Kterak jsi popléněn? Zdali zloději přišli na tebe? Zdali loupežníci noční? Zdaliž by kradli přes spotřebu svou? Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili aspoň paběrků?

⁵Ako bi prišli k tebi tatje ali razbojniki po noči, – kako si pokončan! – ali bi ne kradli, dokler bi jim bilo dovolj? Če bi trgači prišli k tebi, ali bi vsaj paberka ne popustili?

⁶Jakť jsou vystiženy věci Ezau, vyhledáni pokladové jeho!

⁶Kako je preiskano, kar je Ezavovega, kako so se našli skriti zakladi njegovi!

⁷Až ku pomezí vystrčí tě všickni, s kterýmiž smlouvu máš; podvedou tě, zmocní se tebe ti, s nimiž pokoj máš; náchlebníci tvoji udělajíť ránu zrádně, již nebude lze vyrozuměti.

⁷Vsi zavezniki tvoji so te odpravili nazaj do meje; prekanili, premogli so te, ki so mir sklenili s teboj; kateri jedo kruh tvoj, so nastavili zadrgo pod tebe. Ni razuma pri njem.

⁸Zdaliž v ten den, praví Hospodin, nevyhladím moudrých z země Idumejské, a rozumných s hory Ezau?

⁸Ne pogubim li tisti dan, govori GOSPOD, modrih iz Edoma in razumnosti z gore Ezavove?

⁹I budou se děsiti udatní tvoji, ó Temane, proto, že poraženi jsouce, vypléněni budou všickni s hory Ezau.

⁹In tvoji junaki, o Teman, izgube pogum, zato da bo vsakdo iztrebljen z gore Ezavove v moritvi.

¹⁰Pro nátisk bratru tvému Jákobovi činěný přikryje tě hanba, a vypléněn budeš na věčnost.

¹⁰Zavoljo silovitosti, storjene bratu tvojemu Jakobu, te pokrije sramota in iztrebljen boš na vekomaj.

¹¹Stál jsi v ten den naproti, a když zajímali cizí vojsko jeho, a když cizozemci vcházeli do bran jeho, a o Jeruzalém metali losy, ty jsi také byl jako jeden z nich.

¹¹Oni dan, ko si stal nasproti, v dan, ko so tujci peljali stran imetje njegovo in so inostranci vstopili skozi vrata in so za Jeruzalem metali kocko, tedaj si tudi tí bil kakor eden od njih.

¹²Nedívejž se tedy na den bratra svého, na den zajetí jeho, aniž se vesel nad syny Judskými v den zahynutí jejich, aniž pyšně mluv ústy svými v den uzkosti.

¹²A ti ne bi bil smel všečno gledati dneva brata svojega v dan njegove nesreče in se ne veseliti nad sinovi Judovimi v dan njih pogube, ne se širokoustiti v dan stiske;

¹³Nevcházej do brány lidu mého v den bídy jejich, aniž se dívej trápení jeho v den bídy jeho, a nechtěj sahati na statek jeho v den bídy jeho.

¹³ti ne bi bil smel stopiti v vrata ljudstva mojega v dan nadloge njegove, prav ti ne bi bil smel všečno gledati nesreče njegove v dan nadloge njegove, ne roke iztegniti po blagu njegovem v dan nadloge njegove;

¹⁴Aniž stůj při mezeře, abys hubil ty, kteříž z nich ucházejí, aniž vydávej nepříteli v moc těch, kteříž z nich pozůstali v den úzkosti.

¹⁴ti ne bi bil smel stati ob razpotju, da bi posekal njegove ubežnike, in ne bi bil smel izročiti sovražniku tistih, ki so mu preostali v dan stiske.

¹⁵Nebo blízko jest den Hospodinův proti všechněm těm národům. Jakž jsi činil, tak se stane tobě, odplata tvá navrátí se na hlavu tvou.

¹⁵Kajti dan GOSPODOV je blizu nad vsemi poganskimi narodi: kakor si storil ti, se bo storilo tebi; dejanje tvoje se ti povrne na glavo.

¹⁶Nebo poněvadž vy na mé hoře svaté píti bedete, nadtoť píti budou všickni národové ustavičně. Píti, pravím, a požírati budou, až budou, jako by jich nebylo.

¹⁶Kakor ste namreč pili na gori svetosti moje, tako bodo neprestano pili vsi narodi; da, pili bodo in srkali in bodo kakor taki, ki jih nikdar ni bilo.

¹⁷Na hoře pak Sion bude vysvobození, a bude svatá, a tak dědičně držeti bude dům Jákobův dědictví svá.

¹⁷Ali na gori Sionu bode rešitev, in bode sveta; in v last prejme hiša Jakobova posesti onih.

¹⁸I bude dům Jákobův oheň, a dům Jozefův plamen, dům pak Ezau plevy, i rozpálí se na ně a sehltí je, aniž kdo pozůstane z domu Ezau; nebo Hospodin mluvil.

¹⁸In hiša Jakobova bode ogenj in hiša Jožefova plamen, hiša Ezavova pa strnišče; in bosta goreli med njimi in jih požrli, da ne preostane hiši Ezavovi noben ostanek; kajti GOSPOD je govoril.

¹⁹A tak děditi budou v krajině polední s horou Ezau, i v rovině s Filistinskými; vládnouti také budou krajinou Efraimovou i krajinou Samařskou, a Beniaminovou i Galádskou.

¹⁹In tisti, ki so proti Jugu, posedejo gorovje Ezavovo, in kateri so na ravnini, Filistejo, tudi posedejo poljane Efraimove in poljane samarijske, Benjamin pa posede Gilead.

²⁰I zajaté vojsko toto synů Izraelských v tom, což bylo Kananejských až do Sarepty, zajatí pak Jeruzalémští v tom, což jest na konci panství, děditi budou s městy na poledne.

²⁰Kateri pa so bili v sužnost odpeljani iz tega krdela sinov Izraelovih, posedejo, kar je last Kanaancev tja do Sarepte; in odpeljanci v sužnost iz Jeruzalema, ki so v Sefaradu, posedejo mesta na Jugu.In rešitelji pojdejo na goro Sion, da sodijo goro Ezavovo. Kraljestvo pa bode GOSPODOVO.

²¹I vstoupí vysvoboditelé na horu Sion, aby soudili horu Ezau, a tak bude Hospodinovo království.

²¹In rešitelji pojdejo na goro Sion, da sodijo goro Ezavovo. Kraljestvo pa bode GOSPODOVO.