1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
1{Načelniku godbe. Psalm Davidov.} O Bog hvale moje, ne molči!
2Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
2Kajti usta krivičnega in usta zvijačna so se odprla zoper mene, govorila so zoper mene z lažnivim jezikom;
3A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
3in z besedami sovražnimi so me obdali, se vojskovali z menoj brez vzroka.
4Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
4Za ljubezen mojo so mi črtilci, jaz pa stanovitno molim,
5Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
5in vračajo mi hudo za dobro in sovraštvo za ljubezen mojo.
6Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
6Postavi čezenj brezbožnika in protivnik naj mu stoji kot tožnik na desni.
7Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
7Ko pride pred sodbo, odide naj obsojen; in molitev njegova bodi mu v greh.
8Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
8Malo bodi dni njegovih in službo njegovo naj prejme drug.
9Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
9Otroci njegovi naj bodo sirote in žena njegova bodi vdova.
10Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
10In neprestano naj se klatijo in beračijo otroci njegovi in iščejo naj kruha daleč od podrtih bivališč svojih.
11Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
11Upnik naj ga odere za vse, kar ima, in tujci naj uplenijo, kar si je pridobil.
12Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
12Ne bodi mu nikogar, ki mu dobroto pomoli, in nihče naj ne izkaže usmiljenja sirotam njegovim.
13Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
13Pokončan bodi zarod njegov, v drugem rodu bodi izbrisano njih ime.
14Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
14V spominu bodi krivica očetov njegovih pri GOSPODU in greh matere njegove se ne izbriši.
15Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
15Bodo naj vedno pred očmi GOSPODU, da iztrebi z zemlje njih spomin.
16Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
16Zato ker ni maral izkazovati usmiljenja, ampak je preganjal moža ubogega in potrebnega in njega, ki mu je srce potrto, da ga usmrti.
17Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
17In ljubil je prokletstvo, zato ga je zadelo, in ni se veselil blagoslova, zato mu je daleč ostalo.
18A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
18Oblačil se je s prokletstvom kakor z oblačilom svojim, in šlo mu je v notranjščino kakor voda in kakor olje v kosti njegove.
19Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
19Bodi mu torej kakor suknja, ki se ž njo ogrinja, in kakor pas, ki se ž njim vedno opasuje.
20Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
20To bodi plačilo protivnikom mojim od GOSPODA in njim, ki hudo govoré zoper dušo mojo.
21Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
21Ti pa, o Jehova Gospod, ravnaj milostno z menoj zavoljo imena svojega; ker je dobra milost tvoja, reši me!
22Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
22Kajti ubožen sem in potreben, in srce moje je prebodeno v meni.
23Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
23Kakor senca, ko se nagiblje, ginem; kakor kobilico me semtertja podé.
24Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
24Kolena moja se šibé od posta in meso mi hujša, da ni več tolščobe.
25Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
25Vrhutega sem jim v zasramovanje; ko me vidijo, majejo z glavo svojo.
26Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
26Pomagaj mi, o GOSPOD, Bog moj, reši me po milosti svoji,
27Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
27da spoznajo, da je to roka tvoja, da si ti, GOSPOD, to storil.
28Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
28Preklinjajo naj, ti me blagoslavljaj! Ko se povzdignejo, bodo osramočeni, a hlapec tvoj se bo veselil.
29Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
29Z nečastjo se morajo odeti protivniki moji in ogrniti se kakor s plaščem s sramoto svojo.
30Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
30Hvalil bom močno z usti svojimi GOSPODA in sredi mnogih ga bom proslavljal,da stoji na desni siromaku, da ga reši njih, ki mu obsojajo dušo.
31Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
31da stoji na desni siromaku, da ga reši njih, ki mu obsojajo dušo.