¹Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

¹{Pesem stopinj.} Ko je GOSPOD nazaj peljal jetnike sionske, nam je bilo kakor v sanjah.

²Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

²Tedaj so se smeha napolnila usta naša in jezik naš z radostnim petjem. Tedaj so rekli med pogani: Veličastne reči je ž njimi storil GOSPOD!

³Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

³Veličastne reči je storil z nami GOSPOD, veseli smo bili!

⁴Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

⁴Pripelji nazaj, o GOSPOD, jetnike naše kakor potoke v suho deželo!

⁵Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

⁵Kateri sejejo s solzami, z radostnim bodo želi petjem.Kdorkoli hodi semtertja z jokom, noseč seme za setev, vrne se domov z glasnim petjem, noseč snope svoje.

⁶Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

⁶Kdorkoli hodi semtertja z jokom, noseč seme za setev, vrne se domov z glasnim petjem, noseč snope svoje.